Přes La Paz do ruin dávné civilizace Tiwanaku v Bolívii

Celý večer po příjezdu jsme se toulali přilehlými uličkami a nevěřícně zkoumali nabízené zboží. Od klasického vybavení stánků tu byly k sehnání ty nejbizarnější předměty, jako talismany nebo tablety na lepší sex či posilnění ducha. Den jsme zakončili v jednom z místních barů s příjemnou atmosférou prosáklou latinsko-americkými rytmy s bodrou obsluhou.

Druhý den jsme stihli další procházku městem, kterou jsme věnovali především shánění dárků pro svoje blízké, a vzhledem k již zmíněné ohromující nabídce nejrůznějšího zboží nakupování zabralo dost času. Nejzajímavějším okamžikem v La Paz ale bezesporu byl pestrobarevný průvod demonstrantů doprovázený hudebníky s instrumenty, kteří celé akci dávali přirozeně uvolněný průběh.

Pokud jsem celou situaci dobře pochopil, průvod se snažil upozornit na touhu po zlepšení pracovních podmínek pro ženy. Díky konání tohoto happeningu jsme tak měli možnost prohlédnout si pestrost tradičního oblečení bolívijských žen včetně jejich typických kloboučků, kterých se na místě sešly stovky, ne-li tisíce.

Odpoledne jsme se vydali z města a zastavili se na vyhlídce, odkud byl na metropoli krásný pohled z výšky. Zástavba města klesala po svahu dolů a s každým pomyslným patrem houstla, až nakonec splynula v samotném centru v souvislou mozaiku střech a domů, aby se v dálce zase ztratila a obzor zaplnily hory v pozadí.

Asi po hodině cesty jsme přijeli k jednomu z nejznámějších a nejpodivuhodnějších míst v Bolívii. Starobylé pozůstatky města a centra civilizace Tiwanaku neustále vybízejí k otázkám o jejich původu, funkci v dobách rozkvětu tehdejší říše, ale i zániku. Podle archeologů a dalších vědců se pravděpodobně kdysi jednalo o kulturu, která v Andách existovala přes tisíc let, s tím, že na vrcholu byla kolem pátého nebo šestého století a podle dochovaných nálezů fungovala ještě v 11. století. Jisté ale je, že Tiwanaku svým vlivem zasáhlo také dnešní území Peru, Chile a Bolívie.

Tiwanaku leží ve výšce asi 4 tisíce metrů nad mořem a je vzdálené asi 20 kilometrů od jezera Titicaca, odkud údajně pochází také kameny, ze kterých bylo celé město vybudováno. Díky rozměrům těchto kamenů vážících i několik desítek tun kolují mnohé spekulace o zásahu mimozemských civilizací.

Stejně hojně a pragmatičtěji ale zaznívá názor, že kameny byly na místo dopraveny na rákosových vorech s pomocí válců a nakloněných rovin. Tato kultura ale ve své době byla natolik silná, že i dlouho po svém zániku dala základ kultuře Inků a další fascinující kapitole jihoamerické historie.

Současná podoba Tiwanaku má několik dominant. Je to pyramida Akapana, ze které není mimo prvních pater příliš patrný její originální tvar a podobá se spíše enormnímu kopci hlíny. Na pohled mnohem zajímavější je pak netradiční chrám Templete Semisubterráneo, takzvaný Polo-podzemní chrám. Do něj jsme sestoupili a zblízka si prohlédli jeho vnitřní zdi, které jsou obohacené o kamenné hlavy. Kdo ví, koho vlastně představují.

Hned vedle stojí chrámová plošina, komplex Kalassasaya, které dominuje Brána slunce a uvnitř usazené sochy. Chrám obklopují mohutné zdi postavené z obrovských kamenů, které do sebe zapadají s neskutečnou přesností. Jenom projít kolem nich a sledovat úzké spáry monolitů je zážitek sám o sobě.

O kousek dál se pak nachází místo s názvem Puma Punku, prostor s největšími monolity. Ty jsou nahodile rozmístěné všude kolem, jako by zapomenuté a připravené k usazení na jejich dávno zamýšlené místo.

Na místě jsme zhlédli ještě nejzachovalejší artefakty mapující vyspělost a umělecké cítění dávné civilizace uložené v místním muzeu. Mezi vystavenými předměty, jako jsou vázy, nádoby, nástroje nebo sošky, pak nejvíce poutala pozornost dochovaná mumie.

Jak to ale v podobných prostorech bývá, pořizování záznamů bylo zakázané. Prohlídku ruin jsme nakonec zakončili pozdním obědem v nedaleké restauraci a pak se už vydali dál na cestu směrem k jezeru Titicaca.