Když se letos v první dubnové dekádě plně rozvinuly křehké narůžovělé kvítky třešní, obyvatelé jediného císařství na světě pocítili obzvláštní radost. Nezvykle chladné počasí letošního dubna se podepsalo na tom, že sakury se ohlásily přibližně o pět dní později než obvykle.

Naštěstí se jako lichá ukázala varování meteorologů, že stromům by mohl ublížit silný vítr, jenž Japonsko bičoval na počátku dubna a v poryvech se blížil tajfunu.

Spokojení Japonci se procházejí po mostě pod rozkvetlými sakurami v městském parku Iwacuki poblíž Tokia.

Spokojení Japonci se procházejí po mostě pod rozkvetlými sakurami v městském parku Iwacuki poblíž Tokia.

FOTO: ČTK/AP

Letošek se stal významným i z jiného úhlu pohledu. Loni totiž úřady oslavy jara na mnoha místech zrušily po březnovém zemětřesení a přívalové vlně tsunami, které zabily na 19 tisíc lidí. V tokijském parku, kde roste na 1200 sakur, radnice rozmístila cedule vyzývající k omezení oslav s ohledem na oběti katastrof.

„Když loni kvetly sakury, byli jsme po zemětřesení zdrženliví a neměli jsme na oslavy náladu,“ svěřil se listu Asahi šimbun servisní technik Nunčiró Mizawa (42), který letos do parku vyrazil s desítkami kolegů. „Japonsko ale znovu nabralo energii, takže si teď rád odpočinu a užiji si to,“ dodal.

I předpověď se privatizovala

Rozkvět sakur zůstává pro obyvatele země vycházejícího slunce nevšední událostí a lidé v parcích pod záplavou květů pořádají pikniky. Televize informuje o místech, kde stromy už rozkvetly, a Japonci poté neváhají urazit velké vzdálenosti, jen aby pod nimi mohli posedět.

Předloni se vládní meteorologická agentura rozhodla ukončit oficiální předpovědi o době, kdy se květy objeví, které zahájila v roce 1955. Předpovědi, kdy květy vypučí, si přitom každé jaro pro sebe zabírají titulní strany novin, proniknou i do nejlepších časů televizního i rozhlasového zpravodajství.

Města je pak využívají k plánování festivalů třešňových květů, cestovní kanceláře k naprogramování výletů a lidé se podle nich řídí při určování data často hlučných párty, při nichž popíjejí a hodují pod právě rozkvetlými stromy.

Vrabci sedí na větvích třešní v jednom z parků v japonské metropoli Tokiu.

Vrabci sedí na větvích třešní v jednom z parků v japonské metropoli Tokiu.

FOTO: ČTK/AP

Mezi trojici hlavních soukromých meteorologických společností, které soutěží o co nejpřesnější určení doby rozkvětu sakur, patří Weathernews Inc., jež své odhady zakládá na příspěvcích více než 15 tisíc dobrovolníků po celé zemi, kteří ze svých mobilních telefonů posílají fotografie, jak si poupata na jejich oblíbené okrasné třešni vedou.

„Tolik lidí miluje sakury. Mnozí nám posílají aktuální snímky každý den, jako by vychovávali dítě,“ říká Juki Tokumaruová (24), mluvčí firmy Weathernews, která rovněž sleduje jeden strom poblíž svého domu.

Soukromé meteorologické společnosti rovněž poskytují předpovědi toho, kdy budou sakury v plném květu a kdy lze očekávat „sněhové bouře“ padajících okvětních lístků, zatímco vláda předpovídala pouze začátek sezóny sakur na základě 64 vytipovaných stromů.

Třešně ve slunci

„Kdybych měl vysvětlit japonského ducha, řekl bych, že jsou to květy divoké třešně zářící v ranním slunci!“ Tato slova citovaná listem The Japan Times patří mysliteli a básníkovi Motoorimu Norinagovi z 18. století.

Japonci říkají, že třešňový květ není jen jedna z mnoha dalších květin. Když pod ním hodujete, pijete a slavíte, vzpomeňte si, jak prastarý je rituál, kterému se právě oddáváte, kladou si navzájem na srdce.

 Soukromé meteorologické společnosti rovněž poskytují předpovědi toho, kdy budou sakury v plném květu a kdy lze očekávat „sněhové bouře“ padajících okvětních lístků.

FOTO: fotobanka Profimedia

Dvořany období Heian mezi lety 794 a 1185 upoutala éterická sakura, která se pro Japonce stala živoucí básní, živým symbolem krásy, života, pomíjivosti a smrti, čisté radosti i hlubokého smutku, zkrátka duší Japonska. Svátek třešňových květů se odehrával ve velkém sále.

Císařovna a korunní princ seděli, po obou stranách trůnu adepti čínské poezie, knížata i dvořané se snažili vylepšit rytmická schémata svých básní. „‚Nakreslil jsem jaro,‘ řekl Gendži a jeho hlas zněl příjemně a pevně, ‚císař nařídil, aby se koncert odehrál s největší péčí. Jarní pěnice byla neobyčejně krásná a přišla, když zapadalo slunce.‘,“ píše dvorní dáma Murasaki Šikibu v 11. století v románě Příběh prince Gendžiho.

Naštěstí se jako lichá ukázala varování meteorologů, že stromům ublíží silný vítr.

Už ve 14. století si mnich Jošida Kenko stěžuje ve svých Zápiscích o zahálce příštím generacím na venkovské neomalence, kteří chápou všechny rozkoše hrubě a nevkusně. Tlačí se v davu, aby se dostali pod stromy, zírají na květy. Ničeho jiného si nevšímají, pijí saké, skládají verše a nakonec ulámou velké větve a odvezou si je pryč.

Moderní doba se neobejde bez hanami – lidových shromáždění, kdy se Japonci obdivují květům a oddávají se na jejich poměry hlučným, možná až hrubým rozkoším. V současné obchodní kultuře, která dělá z firmy druhou, a možná dokonce první rodinu, se spousta setkání hanami odehrává v kancelářích. Protože boj o nejlepší místo, odkud se lze kochat, bývá lítý, šéfové firem posílají své mladší potomky, aby zabrali výhodná místa pod stromy.

FOTO: fotobanka Profimedia

Plynout s větrem

Takeda Šingen, který vládl v 16. století, se naplno věnoval přípravě válečného tažení, když mu opat vzdáleného kláštera poslal pozvánku: „Právě začínají kvést třešně a máme pro vás připravené příjemné sedátko, abyste se mohl radovat z překrásného jara.“

Pozvaný hodnostář se omluvil – válka byla za dveřmi a on nemohl odjet. Navíc jak se mohla v jeho očích poměřovat jarní slavnost s chystanou válkou, v níž mohl dobýt slávu a bohatství.

Dvořany období Heian mezi lety 794 a 1185 upoutala éterická sakura.

Opat se však nedal odradit a vytrvale naléhal. Šingen nakonec pozvání přijal. Později napsal, že kdyby ho přítel nepozval, tak by mu úchvatný pohled na květy třešní moc chyběl. Zenový mistr Suzuki se k události vrátil roku 1959 v knize Zen a japonská kultura.

Nezaujaté potěšení z přírody, které nepokazily ani válečné přípravy, svědčí podle něj o pocitu, který je známý jako furjú, což znamená plynout s větrem. Lidi, kteří ho nejsou schopni, ostatní Japonci pokládají za nekulturní a neomalené barbary.