Článek
Jen pár desítek kilometrů od pobřeží, od vyhlášených přímořských letovisek, se tyčí tříkilometrové zasněžené vrcholy hor, na nichž se dá lyžovat deset měsíců v roce, za nimi jsou úrodná údolí a nekonečné plantáže olivovníků. Andalusie je místem, odkud pochází sherry, kde se chovají ti nejušlechtilejší koně, a domovem ohnivého flamenka, místem, kde se také dobře jí a pije.
Andalusie je kraj, který se turistům přizpůsobil jen na pobřeží, ale stačí zajet kus do vnitrozemí, třeba do některého z „bílých městeček“ v Sieře Grazalema, v Serraníi de Ronda nebo do kraje jeskynních obydlí v okolí Guadixu, a člověk vidí, že tam lidé žijí po svém, stejně jako před desítkami let.
Ona ostatně ani taková Marbella, nejvyhlášenější z andaluských přímořských letovisek, není skanzenem, který se otevírá jen pro turisty. V okachlíkovaných domech žijí skuteční lidé, o čemž svědčí vyprané prádlo na šňůrách natažených přes úzké uličky i dědci posedávající v tavernách kousek od hlavních turistických tahů.
Na své si v nejjižnějším Španělsku přijdou i milovníci přírody. Je tam tucet přírodních rezervací, od těch v mokřinách a rovinách západní Andalusie, přes hory až po pustinu v blízkosti Almérie. Právě tam se v 60. a 70. letech, ale i později, natočila spousta „arizonských“ westernů a filmů, jejichž děj se odehrával v severní Africe.
Secesní tržnice v Malaze
Kromě písčitých pláží návštěvníky dozajista nejvíce přitahuje trojice andaluských klenotů – města Sevilla, Granada a Córdoba. Právě tam totiž zůstaly zachovány nejvýznamnější stavitelské památky, v nichž se nejzřetelněji projevilo zmíněné prolínání islámu a křesťanství, dvou náboženství, kultur a společenských řádů, které nejvíce ovlivnily dějiny a způsob života nejjižnější části Španělska.
Sevilla
