Poloostrov Chalkidiki byl odedávna především zemědělskou a rybářskou oblastí. Vinohrady a olivovníkové plantáže, ovocné sady i včelíny poskytovaly obživu obyvatelům ve vnitrozemí, zatímco ti na pobřeží byli živi zejména z rybolovu. V 70. letech minulého století přibyl další zdroj obživy – turismus.

Příroda i památky

Poloostrov Chalkidiki je v mnoha místech hornatý, v jeho vnitrozemí je příroda téměř neporušená zásahy člověka. Lesnaté kopce nabízejí vhodný terén k horským túrám a vycházkám a jsou také bohatým zdrojem čistého vzduchu a ozdravných silic. Ozdravné jsou i termální prameny, které tam na několika místech vyvěrají.

Při projížďkách a procházkách po poloostrově (do některých odlehlejších oblastí je zakázán vjezd motorových vozidel) má návštěvník spoustu příležitostí k prohlídce dokladů lidské činnosti od prehistorie přes byzantské období až po středověké křesťanství.

Kassandra

Nejzápadnějším z ostnů trojzubce je poloostrov Kassandra. Jeho pobřežní část začíná u města Nea Kallikratia, které je jedním z nejznámějších přímořských letovisek na Chalkidiki. K němu přiléhá dlouhá písčitá pláž Nea Moudania. K dalším významným letoviskům patří např. Agios Mamas, kde je velký a známý kemp, rušné středisko Kallithea. Lze tam navštívit svatyni boha Dia a kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Kassandra

Kassandra

FOTO: fotobanka Profimedia

Následují střediska a pláže Kassandria, Criopigi, Polichrono, Paliouri a Pefkochori. Za Pefkochori je osada Chanioti, do níž se v létě lze dostat jen pěšky nebo na kole, aby provoz vozidel nepoškozoval tamní přírodu.

Sithonie

Prostředním z ostnů Poseidonova trojzubce je Sithonie. Je klidnější než Kassandra, možná i trochu vznešenější, což může být patrné i na o něco vyšších cenách dovolené.

Vourvourou

Vourvourou

FOTO: fotobanka Profimedia

K nejvyhlášenějším plážím na Sithonii patří Kavourotripes a Vourvourou. Ty další pak jsou Kastri, Agios Ioannis, Spathies, Elia, Paradissos nebo třeba Armenistis. Za nejhezčí obec na poloostrově je označována vesnice Parthenón. V 70. letech ji většina obyvatel opustila a přestěhovala se za snadnější obživou na pobřeží. Osada, jejíž kořeny sahají do 13. stol., je dnes krásně zachovalým letním a víkendovým střediskem a zároveň žijícím skanzenem.

Athos

Třetím z prstů nebo ostnů Poseidonova trojzubce je Athos. Je to unikátní útvar, kde vysoké a strmé skály padají rovnou do moře, ale kde jsou i zátoky a pláže, na nichž neuvidíte ani v těch největších vedrech vrcholné sezóny živou duši.

FOTO: fotobanka Profimedia

Athos je totiž místem, které bylo vyhrazeno duchovním záležitostem, je to tzv. mnišská republika. V minulosti měl poloostrov Chalkidiki pověst dražšího prázdninového střediska, jezdili tam na dovolenou zejména Němci a Britové. V posledních letech jejich počet značně poklesl a tamní podnikatelé v cestovním ruchu se přizpůsobují novým podmínkám na trhu turismu. Je to vidět často právě v tom, že jsou ochotni nabízet za méně peněz více muziky.

Mezi výrazné přednosti poloostrova patří i to, že do Soluně, metropole severního Řecka, je to pouhých padesát kilometrů a blízko je to i na tamní mezinárodní letiště Macedonia.

Co všechno se najde pod pokličkou

Řekové jedí rádi a dobře a na jejich kuchyni je to vidět. V dnešní době, kdy je náš svět posedlý zdravou stravou, nemusela řecká kuchyně (na rozdíl např. od té naší) dělat žádné kotrmelce, aby nynějšímu trendu učinila zadost. Je totiž – zejména ta letní – zdravá sama o sobě.

Musaka je královnou řecké kuchyně. Je to zapečená směs lilku, mletého masa, sýra, který musace dává spolu s kořením nenapodobitelnou chuť, a celé se to zalívá bešamelovou omáčkou.

Pastisio - široké nudle s mletým masem, speciální omáčkou, řeckým kořením a posypané sýrem.

Suvlaki připomenou ražniči a gyros – může být skopový, vepřový, nebo kuřecí – známé i u nás. V Řecku se také podává i do ruky v kynuté chlebové placce (pita) se zeleninou.
Tzatziki se podávají jako předkrm a je to vlastně okurkový salát s jogurtem a notnou dávkou česneku, který nemůže chybět v žádném zdejším jídle.

V horku, které často přebije chuť k jídlu, občerství saláty. Pravý řecký obsahuje čerstvou zeleninu (hlávkový salát, okurky, rajčata, papriky, mrkev), cibuli, olivy a především ostře slaný ovčí či kozí sýr, který dílo korunuje.

Stifado je dušené hovězí se spoustou cibule a rajčat. Jsou i moderní varianty tohoto pokrmu, např. z drůbežího masa. Dusit ho lze jak na sporáku, tak v troubě. Je to spíše „zimní“, poměrně vydatné jídlo.

Stifado

Stifado

FOTO: fotobanka Profimedia

Meze není název jídla, ale způsob podávání předkrmů nebo drobného občerstvení. Na talířcích a miskách jsou drobné rybky nebo chobotničky, grilovaná nebo nakládaná zelenina, různě upravené sýry, olivy, pomazánky, taštičky z listového těsta plněné sýrem, kuličky z mletého masa, nasolené ryby apod.

Pominout nelze samozřejmě ryby a další mořskou havěť, na kterou je řecká kuchyně (zejména na ostrovech) přirozeně také bohatá.

Jednou z podstatných ingrediencí, která je specifikem řecké (a vůbec středomořské) kuchyně, je olivový olej, bez něhož se neobejde příprava snad žádného z místních pokrmů. Zejména tzv. panenský, tj. za studena lisovaný, je při přípravě salátů naprosto nenahraditelný.

Kromě tradiční kávy, která se vaří podobně jako jinde na Balkáně či v Orientě v konvičce s notnou dávkou cukru, se hojně pije frappé. Ledová našlehaná káva s mlékem a cukrem nebo bez jednoho i druhého je v horku vynikajícím osvěžením.