Jordán - útlá řeka s významem Amazonky

Do vln se sice noří už jen otužilci, ale slunit se tam dá i během zimních měsíců. Hotely si mnou ruce. Je pěkně, ale právě to dělá vrásky mnoha Izraelcům. Neprší, kdy má, a vody ubývá.

Tak to vypadá i na jiných izraelských plážích, třeba kolem přístavní Haify na severu země. Navíc už několik let. Turistů z Evropy, kteří utíkají před zimou, je tam dost. A také místních. Večer je jich plná promenáda třeba v Tiberias na břehu Kineretského jezera, známého i pod biblickým názvem Galilejské moře.

Na konci tamní promenády lemované restauracemi a bistry svítila z červeného displeje nepříjemná pravda: v největší izraelské zásobárně pitné vody, 21 kilometrů dlouhém a přibližně 13 kilometrů širokém jezeře, byla hladina skoro pět metrů pod normálem. To je obří manko.

Jezero je nejníž položené na světě, což je patrné i z digitálního panelu, jehož prázdný střed má tvar jezera. Hladina byla 213,7 metru pod hladinou oceánu, zatímco má být optimálně jen 208,8 metru. Loni v listopadu klesla dokonce na rekordních –214,87 metru.

Loňský prosinec byl v Izraeli nejsušší v uplynulých 19 letech, říkají někteří znalci. I když leden přinesl jistou úlevu v podobě lijáků hlavně na severu a mnoho sněhu v horách, kde pramení říčky, jejichž soutokem se v Izraeli rodí řeka Jordán, starosti trvají. Co bude v příštích letech?

„Nic není v Izraeli tak střežené jako vodárny a rozvody vody,“ říká druhý den průvodkyně u oploceného zařízení na severním břehu jezera. Není divu. Voda je život, a v této sluncem žhavené oblasti dvojnásob. Odtud vede hlavní izraelský vodovod směrem k Tel Avivu a Jeruzalému. Někde u něj je prý pod zemí strategický rezervoár. Alespoň jak se říká.

Každý, kdo viděl slavnou a opěvovanou řeku Jordán, která jediná kromě srážek a spodních pramenů napájí Kineret, je však, upřímně řečeno, zklamán nebo mluví o překvapení. Je to totiž v podstatě jen říčka. Její význam nicméně mnohonásobně přesahuje úzké koryto, v němž břehy porostlé na horním toku rákosím dělí deset metrů, někde možná o pár metrů víc.

Jordán je zkrátka místní Amazonka a z výčtu zemí kolem ní si lze domyslet, že voda je ve vyprahlé oblasti i politika. Izrael má s Jordánskem, co se týče čerpání, jasno od mírové smlouvy z roku 1994. Se Sýrií těžko, jelikož oba břehy Jordánu jsou na území Izraele pod Golanskými výšinami, které navíc obsadil v šestidenní válce v roce 1967.

Práva Palestinské samosprávy nejsou naplněna a Izrael jí vodu dodává na základě kvót. Dva experti – Belgičanka Julie Trottierová a Kanaďan David Brooks – přesto tvrdí, že obě strany mohou dospět k dohodě o využívání vody ještě dřív, než uzavřou mírovou smlouvu.

Základem by podle nich neměly být kvóty, ale čerpání na základě udržitelnosti a zachování zdrojů, napsal izraelský list Ha’arec. Experty si najala organizace Přátelé Země – Blízký východ tvořená izraelskými, jordánskými a palestinskými aktivisty. Jak by to mělo v praxi vypadat, se ještě neví.

Profesor Haim Gvirtzman z Hebrejské univerzity, poradce izraelské vodní správy, nicméně uvádí, že spolupráce v rámci výborů s Palestinci je už nyní taková, že dostávají víc vody než humanitární minimum stanovené OSN.

Cesta dál na jih podél Jordánu, který pokračuje z jižního okraje Kineretského jezera, je příjemnější než žlutavou jižní pouští. Díky jeho vláze se zelená celé údolí, i když ho stále silněji napájejí slané podzemní vody z podloží, které bývalo dnem starověkého moře. Jordán nakonec beztak končí v tom nejslanějším, co planeta nabízí – v Mrtvém moři.

I v tamních letoviscích je hemžení návštěvníků v podstatě celoroční. Léčit se v zimním období vodou bohatou na minerály není třeba na ochladlých březích, ale přímo v zateplených prostorách hotelů a pod lékařským dohledem, což platí zejména pro ty s vysokým tlakem.

Američtí geologové loni v prosinci přišli s překvapivou zprávou. Jejich vrty prokázaly, že Mrtvé moře navzdory své 34procentní slanosti a všem předpokladům už jednou vyschlo, a to asi před 120 tisíci lety. Teď ale podle všeho umírá znovu. Pokles jeho hladiny je skutečně alarmující.

Před patnácti lety byla hladina moře 411 metrů pod hladinou oceánu a od té doby klesla o víc než deset metrů! Bezprostřední příčinou je enormní čerpání vody z Jordánu, který nestačí vyrovnat úbytek způsobený odpařováním. Aby moře na svém jižním okraji s letovisky neukázalo dno – je tam beztak mnohem mělčí – přivádí se voda z jeho severní části vyhloubeným kanálem.

Už pár let existuje i dohoda s Jordánci, kteří užívají protilehlý břeh Mrtvého moře, o prokopání kanálu pro přívod vody z Rudého moře.

Starosti kolem vody se turistů v Izraeli ovšem nijak netýkají, a to ani u Mrtvého moře. Místní také vyloženě nestrádají, ale musí vodou velmi šetřit. Zvlášť průmysl a zemědělci. Izrael má dvě strategie. Odsolovat vodu z moře a recyklovat tu použitou. Snaží se také vytvářet umělé mokřiny, v nichž se voda filtruje přirozenou cestou, a využívat podzemní prameny.

V recyklaci je Izrael ve světě bezkonkurenčně nejdál – projde jí až 80 procent vody z domácností a země své technologie vyváží do světa za půldruhé miliardy dolarů ročně.