Města a vesničky Vorarlberska si přesto uchovávají svůj starobylý ráz. Ne jinak je tomu v Gaschurnu. Ten leží v tisících metrech nad mořem, kostelík se štíhlou věží obklopují domy, při jejichž stavbě se hojně využívalo dřevo. A nad tím vším se klikatí lanovky a desítky kilometrů sjezdovek oblasti Silvretta Montafon. Jezdí se až do výšky přes 2000 metrů, proto není problém dobře si zalyžovat i na začátku jara.

Dokonalá technika

Z Gaschurnu stoupají gondolky Versettla I a II ke kopci Burg (2247 m), červeně označené tratě, které se vinou okolo, jsou hodně strmé a možná by snesly i povýšení o jeden obtížnostní stupeň, směrem k černé. Ale i když nám ze začátku na cestu hodně sněžilo, bez problémů jsme se dostali k mezistanici Versettly. Odpoledne jsme přejeli na protilehlý kopec, na nejvýše položené místo Schwarzköpfle (2300 m).

FOTO: Jana Hanušková , Právo

Celá oblast se jmenuje Nova a je tu nejen nový snowpark a mnoho sjezdovek, ale i pohodlné sedačky. Mají až osm míst, jsou vyhřívané a třeba ta s názvem Sonnen Bahn (Sluneční dráha) má pro dokonalou iluzi bubliny ze žlutého plexiskla. Je vidět, že firma Dopplmayer, výrobce těchto přepravních zařízení, je z Vorarlberska.

Nejen místní se už těší, až se jejich Nova díky projektu Grasjoch propojí s nedalekým Hochjochem. Oblastí sice mnohem menší, ale když to ty dvě dají dohromady, vznikne svou rozlohou páté největší lyžařské středisko v Rakousku. Hochjoch je unikátní i tím, že se tady pořádají ranní sjezdy.

FOTO: TJ, Právo

Někdy téhle kratochvíli sice počasí nepřeje, ale když je hezky, skalní lyžaři se každý pátek a sobotu řadí v 7:10 hodin pod lanovkou ve městečku Schruns, aby i s průvodcem vyjeli nahoru, sklouzli se dolů, a užili si východ slunce. Mohou tady i posnídat. To vše za 25 eur na osobu. Během dne pak narazí i na další unikát – na jedné ze sjezdovek přejíždějí z jednoho svahu na druhý tunelem.

Rösti i thajská polévka

Ale ještě rychle zpět do oblasti Nova. Za návštěvu stojí i restaurace Nova Stoba (2010 m), která má celkem 1200 míst, samoobslužné prostory i místa, kde jsou číšníci vždy připraveni vyhovět zákazníkům, všude voní dřevo a místní speciality. Převládá vůně horského sýra, na prkénku trůní vedle opečeného špeku, salátu a bramborových placek zvaných rösti.

FOTO: Jana Hanušková , Právo

Kuchař se ale nebojí vyrazit i do exotických krajů. My jsme se trefili do thajského týdne; i malá porce polévky s kokosovým mlékem a kuřecím masem by obstála jako hlavní jídlo.
Během zimních víkendů se lanovky rozjíždějí i večer. Versettla I potáhne část sedaček bílým lesíkem a vyváží natěšené lyžaře i nelyžaře na aperitiv k restauraci Rehsee Stöbli.

Venku hoří otevřený oheň, podává se svařený, lehce zkvašený bílý mošt, a kdo nelenil a rezervoval si uvnitř chalupy místo, může tu večerní idylku sledovat od bohatě prostřeného stolu.

Zábava pro rodiny

Jen asi půl hodiny jízdy autem je od naší základny v Gaschurnu vzdálená oblast zaměřená hlavně na rodiny s dětmi. Všechny modré i červené sjezdovky jsou v Brandnertalu pozvolné, často se musí přejíždět po vrstevnici. Jen je třeba se připravit na trochu nepohodlí, málo sedaček má ochranný štít. Úžasný výhled na 55 km tratí pak nabízí panoramatická lanovka.

Kdo chce ratolesti zabavit i jinak, může po cestě autem vyrazit do vesničky s poetickým názvem Sonntag (Neděle) v okrese Bludenz, kde se farmáři dali dohromady, aby mohli nejen prodávat výrobky přímo spotřebitelům, ale také seznámit zájemce s historií a přírodními krásami oblasti.

Atrakce v Hochjochu – lyžařský tunel

Atrakce v Hochjochu – lyžařský tunel

FOTO: Jana Hanušková , Právo

Asi nejznámější gastronomickou specialitou z Vorarlberska je totiž sýr, pikantní tvrdý horský sýr. Vyrábí se v mnoha malých mlékárnách a v létě dokonce přímo na horských salaších. Mezi další pochutiny patří o něco jemnější alpský sýr, ementál a jemné čerstvé sýry z kravského, ovčího nebo kozího mléka. Typický pro Montafon je lehce aromatický sýr Sura Kees.

Ze společných peněz postavili zajímavou budovu, v níž je také muzeum výroby sýrů a interaktivní výstava seznamující s okolní biosférickou rezervací. Všechny regionální produkty lze ochutnat a zakoupit.

Farář lyžuje a pálí kořalku

Říká se mu pálenkový farář. V Gaschurnu bydlí Joe Egla v původním domě, kde má ve sklepě soupravy na pálení, sbírku lahví i nejrůznější vycpaná zvířata. Ta prý nezastřelil, ale většinou našel při svých toulkách krajinou. A jak se z faráře stane vyhlášený výrobce pálenky?

„Dřív, když neexistovaly žádné medikamenty, léčilo se úplně všechno bylinkami a nejrůznějšími bylinkovými čaji. Používaly se i na černý kašel. Pak někdo přišel na to, že vše déle vydrží, když se to naloží do alkoholu,“ říká muž, který je velkým znalcem přírody a díky tomu ví, kdy jakou bylinu či ovoce sbírat, aby měla kořalka ten správný náboj.

FOTO: Jana Hanušková , Právo

Pálenku dělá z voňavé borovice limby, z hořce, černého bezu a výborná je i z brusinek. Joe nechce podle svých slov dělat nějaké zázraky: „Nechci nikoho léčit, nejsem lékař. Každého vyslechnu a pak doporučím, co může vyzkoušet, kolik toho vypít. Je na něm, zda bude podle toho postupovat,“ tvrdí farář, jenž má doma i pěknou sbírku vín.
Schovává je ve skříni připomínající malé varhany, protože se prý jeho nadřízeným moc nelíbí, že veřejně vystavuje takové množství alkoholu.

Joe Egla je přitom velký sportovec a rozhodně nezanedbává žádnou příležitost věnovat se svým blízkým. Celý rok vstává kolem páté hodiny, pak chodí na hodinku až dvě na procházku a poté tráví čas na sjezdovce. Je lyžařským instruktorem a první krůčky na lyžích učí i děti. „Dělat s lidmi je moje poslání,“ zdůrazňuje sympatický farář.
I na něj se ale vztahují pozemské zákony; z pálenky musí vždy odvést příslušné daně.

FOTO: Jana Hanušková , Právo