Mexický Yucatán s tváří luxusu i hrdé chudoby

Na východní straně Yucatánského poloostrova se táhne 120 kilometrů pobřeží, na kterém si každý cestovatel najde svůj vysněný kout. Na jeho špičce před pouhými čtyřiceti lety vyrostlo město Cancún. Když zešedl lesk Acapulka, letoviska na tichomořské straně Mexika, rozhodla se mexická vláda vytvořit nové bombastické prázdninové město.

Rybářská vesnička na pobřeží Karibiku se brzy stala prázdninovým rájem. Dnes jsou v Cancúnu desítky hotelových resortů se soukromými plážemi a beach kluby plnými zámožných turistů.

Opustí-li cestovatel toto moderní pulzující město a vydá se směrem na jih, mine několik takzvaných přírodních parků, které představují jakési novodobé aquaparky.

V parcích, jakými jsou například Xcaret a XelHa, se návštěvníci na jeden den ocitnou v pralese s volně pobíhajícími zvířaty, potápějí se a šnorchlují u korálových útesů plných ryb a večer v amfiteátru zhlédnou velkolepé představení. Desítky herců, tanečníků a zpěváků jim ve světelné a hudební show představí historii Mexika.

Vedle těchto parků mohou navštívit i delfinária a plavat sami v bazénu s jedním či dvěma delfíny. Zvláště děti s oblibou vyhledávají želví farmu, kde karety obrovské kladou vajíčka a jejich potomci se pak vydávají na svou první cestu do vln.

Po šedesáti kilometrech se cestovatelé dostanou do letoviska Playa del Carmen, kde už najdou o něco klidnější prostředí – maximálně pětipatrové hotely a slavnou třídu Quinta Avenida. Přes léto tu místní žijí v harmonii s hosty, mezi které patří často i Češi, již si právě toto letovisko oblíbili.

Mezi nejromantičtější, přesto turisty nejméně navštěvovaná letoviska na jihu patří ale Tulum. Panenská příroda je jen místy přerušovaná superluxusními privátními boutique hotely, které mají maximální kapacitu kolem dvaceti osob. Zde svým klientům personál splní každé přání a s prvotřídními službami tu mohou v soukromí vychutnávat klid a kouzlo Mayské riviéry.

Tento způsob trávení dovolené je velmi vyhledávaný hollywoodskými hvězdami a politickými celebritami. Krásy bílých pláží a modrého Karibiku si však lze vychutnat i v mnohem cenově přístupnějším ubytování na břehu moře.

Nedaleko od rekreačních středisek se mohou cestovatelé dotknout historie staré tisíce let. Dvě hodiny cesty z Cancúnu na západ se před nimi otevře jeden z městských států Mayské říše – Chichen Itzá – se světoznámými mayskými a toltéckými pyramidami. Toto nejlépe zrekonstruované mayské naleziště na poloostrově Yucatán se v roce 2007 stalo jedním z nových sedmi divů světa. Rozluštění ornamentů na zdejších chrámech napomohlo k objasnění mayského astronomického kalendáře, který údajně stanovil konec světa na závěr letošního roku.

Na hlavní monument, Kukulkánovu pyramidu, před lety vláda zakázala návštěvníkům výstup, ale dodnes – stejně jako v minulosti – se před ní na den rovnodennosti na jaře a na podzim scházejí davy obdivovatelů mayské kultury. Sluneční paprsky tu totiž na jedné ze stran pyramidy vytvoří dvě klikaté stopy podél celé stěny, které se u země spojí s kamennými hlavami hadů.

V areálu je největší hřiště náboženské míčové hry, která údajně obsahovala prazáklady dnešního fotbalu. Dvě mužstva hrála často několik dní a kapitánovi vítězů se dostalo té cti, že byl obětován bohům.

Ani ne hodinu od Playa del Carmen mohou turisté navštívit starý mayský městský stát Cobá. Právě zde totiž na rozdíl od Kukulkánovy pyramidy mohou vystoupat na vrchol nejvyšší mayské pyramidy na poloostrově – Nohoch Mull, což v překladu znamená velký pahorek. Z jejího vrcholu je překrásný výhled na prales, jenž vypadá, jako by byl bez konce.

Jak vypadá skutečný život potomků pradávných obyvatel Yucatánského poloostrova, je možné zjistit jen při cestě do vnitrozemí. Návštěva bílých Gringos u místních vyvolá zvědavou, ale přátelskou reakci. Pokud budete mít dobrého průvodce znalého místních poměrů, nechá vás starosta nahlédnout i do vesnické školy, kde se učí děti našeho prvního stupně základní školy.

Jakmile vesnici navštíví cizinci, místní tlampač tuto zprávu rozhlásí a hrdé vesničanky se obléknou do svých tradičních bílých krojů pošitých pestrobarevnými květinami. Většina obyvatel si skupinku bělochů jen z povzdáli svých chatrčí zvědavě prohlíží, ale rodiny v turismu o něco zběhlejší k pozvání domů přidají i ukázku tradičního indiánského tance, který předvádějí dívky a mladé ženy.

Domov znamená pro tyto indiány chýši s jednou, maximálně dvěma místnostmi, kde členové většinou početné rodiny – pohromadě žijí tři generace a standardní je tu mít osm až devět dětí – spí v sítích, hamakách. Zahradu tvoří buď vyprahlá písečná, nebo občas i bahnitá půda, kde je sem tam strom a zastřešené ohniště.

Svým hostům po návštěvě nabídnou indiáni ke koupi rukodělné výrobky, šperky a vyšívané kroje. Těžko by se našel někdo, kdo by si nechtěl odvézt suvenýr a nedal příležitost přivydělat si lidem s velmi nízkými příjmy. Potomci mayských obyvatel jsou velmi hrdí a nikdy o peníze nežebrají, proto je zde zakázané dávat, i byť drobné mince, dětem, aby se žebrat nenaučily.

Přestože nemají lednice, pračky a podobné moderní vymoženosti s výjimkou televize – téměř u každé chýše najdete satelit – a vodu čerpají z černých barelů na střeše, kam je přiváděna z podzemí, rozhodně si nestěžují.

Sprchují se na zahradě hadicí, pitnou vodu jim dodává závozník, u kterého zaplatí v přepočtu zhruba 50 Kč za dvacet litrů, žijí šťastně, a jak sami říkají, jejich bohatstvím na rozdíl od nás je příroda a život v harmonii s ní.