Brusel - hlavní město mlsalů

Prodavač v ní namáčel jahody, banány, hrozny vína a další kousky čerstvého ovoce. Vytvořila na nich tenkou křupavou vrstvu. V ústech měla intenzívní hedvábnou chuť, která tvořila se šťavnatými kousky ovoce úžasně svěží dojem.

Čokoláda, a hlavně čokoládové pralinky jsou jednou z největších atrakcí Bruselu a vůbec Belgie. Nejvyhlášenější obchod je Neuhaus. Zakladatelem firmy (1856) byl lékárník ze Švýcarska. Čokoládu prý přidával do některých léků, aby zmírnil jejich nepříjemnou chuť, a prodával ji i jako „bokovku“.

Jeho pozdější nápad vyrábět čokoládové bonbóny s mandlemi, karamelem a dalšími náplněmi, tedy pralinky, byl tak úspěšný, že lékárnu prakticky zlikvidoval. Neuhause najdete například v Nákupní galerii svatého Huberta. Sledoval jsem, jak prodavač dává bílou rukavicí do kornoutu pralinky, které si vybírala zákaznice. Člověk tu měl dojem, že neexistuje kombinace jakéhokoliv mlsu s čokoládou, kterou by vám tu nemohli nabídnout.

Současní mistři tohoto oboru, jako je třeba Dominique Persoone z Brugg, jdou ještě dál. Nebojí se kombinace čokolády s bazalkou, mozzarellou, sušenými rajčaty nebo špetkou tabáku. Ale také s ústřicemi, avokádem a japonským křenem.

Vedle Neuhause a Persoona jsou nejznámějšími výrobci Godiva nebo Witamer (královský dodavatel této lahůdky). Špičkové pralinky se dosud vyrábějí ručně. Patří k nejčastějším dárkům, které turisté kupují: za 10 dkg kvalitních pralinek zaplatí od dvou do pěti eur. Určitě stojí za to vyzkoušet pralinky z The Chocolate Line, obchodu Dominiuquea Persoona. Kdo se chce o čokoládě dozvědět víc, může navštívit Muzeum kakaa a čokolády (www.mucc.be) nebo Planéte Chocolat (www.planetechocolat.be).

V Bruselu se mluví francouzsky (Valoni), vlámsky (Vlámové), anglicky a německy (buďto domácí, nebo cizinci pracující v orgánech EU). Žijí tu ale desítky různých národností. Cizinci tvoří 25 procent z miliónu jeho obyvatel. Valoni a Vlámové se k nim chovají tolerantně, zato mezi nimi to občas zajiskří.

Na Velkém náměstí (Grand Place/Ghrote Markt), který je bruselským Václavským náměstím, se strhla rvačka. Dorazily tam antony s těžkooděnci. Velitel zásahu křičel do ampliónu: „Rozejděte se, nebo použijeme těch nejtvrdších prostředků. Valoni doleva, Vlámové doprava.“ Rvačky skutečně ustávaly, Valoni odcházeli doleva, Vlámové doprava. Uprostřed zůstal smutný mužíček v černém plášti a klobouku, Isaac Kohn.

Podíval se na šéfa zásahu a ptá se ho: „A, pane veliteli, kam máme jít my, Belgičani?“

Když jsem ten vtip vyprávěl známé, která v Bruselu žije, zasmála se a povídá: „Fakt je, že největšími Belgičany jsou tu Afričané, Asijci, emigranti ze střední a východní Evropy, ale ne původní obyvatelé. Ti bývají Valoni nebo Vlámové.“

Na jednom se obě národnosti shodnou: jsou vyhlášenými gurmány. Proto v Bruselu těžko najdete restauraci, kde špatně vaří. Rychle by zkrachovala. Turisté rádi chodí do Řeznické ulice (Rue de Bouchers/Beenhoverstraat). Spousta tamních podniků však s nimi často nehraje férovou hru. Na jednu cenu je nalákají, jinou, samozřejmě vyšší, chtějí zaplatit. Fint na to mají vymyšlených spoustu. Výjimkou jsou například známé restaurace Chez Leon (U Leona) nebo Les Armes aux Bruxelles (Zbraně Bruselu).

Belgickou klasikou je waterzooi, kuřecí nebo rybí vývar se zeleninou a smetanou. Ale také slávky (jen v Chez Leon se jich v sezóně prodá tuna denně), kachní paštika, dušená čekanka, králík na švestkách nebo pečený úhoř s bylinkovou omáčkou.

K většině jídel vám tu nabídnou hranolky. Můžete si je koupit samotné i na ulici, za 1,5 až 3 eura. Jsou skutečně dobré. Větší než ty naše, ze speciálních polotvrdých brambor a fritované ve dvou fázích. Krásně voní, křupají a zasytí. Když na ulici ucítíte vůni vanilky a piškotového těsta, jste v blízkosti prodejny vaflí. Můžete mít bruselské nebo liegské, jen tak s cukrem, jak je jedí Belgičané, anebo s čokoládou, ovocem, šlehačkou, zmrzlinou, různými krémy a v dalších úpravách. Stojí kolem 1,50 až pěti eur.

Fotografuji si ani ne půl metru vysokou sochu čurajícího chlapečka. Chce ji vidět snad každý, kdo navštíví město. Stojí na rohu dvou ulic, asi 300 metrů od Velkého náměstí. O jejím vzniku existuje řada historek. Často citovaná bývá ta o bohatém měšťanovi, kterému se na jedné ze slavností ztratil malý synek. Zoufalý otec ho našel po pěti dnech na rohu těch dvou ulic, jak čurá. Na památku dal postavit zmíněnou sochu.

Další legenda vypráví o malém Juliánovi, který vyslechl plán dobyvatelů města. Chtěli umístit trhaviny u městských hradeb. Chlapec zabránil výbuchu tím, že se na hořící zápalnou šňůru vyčural.

Pravda je, že barokní sochu objednalo u Jeroma Duquesnoye město (1619). Měla symbolizovat svobodomyslnost Bruselanů i jejich jadrnost a smysl pro humor. Její osudy byly barvité. Juliána ukradli Angličané a pak i Francouzi, potom ho rozbil propuštěný vězeň. Město nechalo udělat kopii sochy. I na ni mnohokrát zaútočili vandalové.

Poškodili ji, posprejovali nebo ukradli některý z oblečků, do nichž bývá občas oblečena. Dostává je darem od význačných osobností už od 17. století. Dnes jich má na 800. Řada z nich je k vidění v městském muzeu na Velkém náměstí. Od té doby, co Juliána hlídá kamerový systém, je klid.

Domy i radnice na Velkém náměstí září do noci. Jejich obraz se odráží na dlažbě, na kterou dopadá déšť. Vypadají impozantně. Patří k nejkrásnějším stavbám Beneluxu. S notnou dávkou ironie se dá říct, že se o to zasloužili francouzští vojáci. Zdejší centrum srovnali kanonádou (1695) prakticky se zemí. Město ale nedobyli. Za pár let vzniklo centrum nové. Tvoří ho domy řemeslnických cechů a krásná radnice plná obrazů, tapisérií, vzácného nábytku a dalších unikátů.

Budova měla být původně menší. Proto její dominanta, věž (96 m), nestojí uprostřed obou křídel. Ta mají i rozdílná okna. Architekt, kterému to vyčítali, skočil prý z vrcholu věže na náměstí. Historické záznamy však říkají něco jiného než průvodci: zemřel přirozenou smrtí. Z věže, podobně jako z nedaleké katedrály svatého Michala a Guduly, je hezký pohled na město.

Víc než 600 000 begónií a 15 000 jiřin nejrůznějších barev pokrylo v srpnu 2010 téměř celou plochu Velkého náměstí. Květinový koberec s efektními ornamenty, znaky i nápisy tu položí jednou za dva roky. Je to jedna z nejúchvatnějších podívaných, kterou město nabízí turistům.

Stojím proti gigantické budově Evropského parlamentu a říkám si, jak zvláštními cestami se ubírají osudy lidí i měst. Na začátku prvního tisíciletí byl Brusel primitivní osadou uprostřed bažin (Bruocsella znamenalo místo v močálech). Zbohatl díky řemeslům, obchodu a později i průmyslu. Dnes je z něj v podstatě hlavní město Evropy. Jen v Evropském parlamentu, Komisi a dalších institucích EU pracuje víc než 38 000 lidí. Parlament si můžete prohlédnout (www.europarl.europa.eu/visiting/cs).

Vracím se metrem do centra. Veliký Bruselský park byl kdysi honitbou panovníka, dnes jsou tu trávníky, fontány, sochy, zkrátka idylka. Z jedné strany ji ohraničuje Královský palác, z druhé belgický parlament.

Pěšky dojdu k Justičnímu paláci postavenému v napoleonském duchu. Je odsud pěkný a neobvyklý pohled na město. Přede mnou se v zapadajícím slunci leskne Atomium, další z bruselských atrakcí, která se navíc stala symbolem města.

Vznikla v roce 1958, u příležitosti světové výstavy EXPO. Znázorňuje 165miliardkrát zvětšenou molekulu železa: 110 metrů vysoký gigant tvoří devět koulí o průměru 18 metrů spojených tubusy. Ty slouží jako spojovací chodby. Fungují v nich pojízdné schody. V Atomiu najdete výstavu o EXPO 1958, atrakce pro děti, obchody, restauraci a vyhlídkovou terasu. Za jasného počasí odsud vidíte katedrály v Antverpách nebo Mechelenu. Prohlídka stojí 11 eur, děti 6, víc zjistíte na www.atomium.be.

Atomium, symbol moderní doby, stojí vedle zábavního Bruparcu. V něm můžete navštívit třeba Mini-Europe s 300 modely nejdůležitějších památek Evropy. Zmenšenými, ale dokonale provedenými. Jako by symbolicky vyjadřovaly, čím se Brusel skutečně stal: důležitou křižovatkou rozbouřeného kontinentu.

Belgie je rájem pivařů. A nejen v pivnicích. V centru Bruselu narazíte na řadu obchodů, kde nabízejí 250 až 300 druhů nejrůznějších belgických piv. Vyhlášenými se staly i místní minipivovary. Málo ale známe belgická vína. Přitom jsou vynikající. K hezkým zážitkům, které ocení děti, patří návštěva Belgického centra komiksů (www.cbbd.be).

Spoustu dalších tipů na nejrůznější atrakce najdete ve Společníkovi cestovatele – Brusel, Antverpy, Gent a Bruggy (Ikar). Jsou v něm i praktické rady týkající se cestování, lékařské péče a nejrůznějších služeb. Výborná je také Belgie, Lucembursko (Freytag & Berndt). Hodně užitečných informací o zemi a městě nabízí www.flandry.cz. Ceny levných letenek se pohybují okolo 2800 Kč, ale v akci je někdy koupíte ještě levněji.