Heyerdahl znovu vyplouvá na moře. Tentokrát v thrilleru

Nor Thor Heyerdahl a pět jeho přátel – čtyři Norové a Švéd – křižovalo na vlastnoručně zhotoveném plavidle Kon-Tiki 101 dní Tichý oceán. Sedmého srpna 1947 dorazili na atol Raroia v souostroví Tuamotu – a do nesmrtelnosti. V Norsku zná ten příběh každé malé dítě. Heyerdahl zůstává národním hrdinou. Takové dobrodružství si přímo říká o převedení na filmové plátno.

Heyerdahl přitom získal v roce 1951 Oscara za černobílý dokumentární snímek o svém putování, jeho kniha Ve znamení Kon-Tiki, – své plavidlo pojmenoval po bohu, synovi Slunce – se prodala ve více než 50 miliónech výtisků v 67 jazycích.

Heyerdahl patřil mezi první vědce, kteří dokázali svou práci prodat, a to doslova. Je zvláštní, že Hollywood dlouho po takové látce neskočil.

Nabízela všechno, co filmový trhák nesmí opomenout. Příběh mladého, sebevědomého a tvrdohlavého vědce, jenž chtěl dokázat, že Polynésii osídlili, jak tvrdily legendy, ještě před Kolumbem lidé z východu – obyvatelé z tichomořského pobřeží Jižní Ameriky. „Nikdo mi nevěřil. Smáli se mi za zády i do očí,“ vzpomínal.

A k tomu přidejte prvky thrilleru: setkání posádky se žraloky, boj s bouřemi, problémy s orientací a nebezpečnými útesy. Dokonce i láska je tu k mání – s těžkým srdcem opustil Nor svou ženu a devítiletého syna, když se 28. dubna 1947 v peruánském Callau nalodil na inckou loď postavenou z devíti kmenů pokácených v pralese.

A Hollywood? Když scenárista Petter Skavlan rozmlouval o nápadu na film se svým přítelem, hercem Michaelem Douglasem, který se mimo jiné jako producent podepsal na oscarové žni snímku Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem, Američan ho zchladil: „Zapomeň na Hollywood, ten tím nezaujmeš. A pokud ano, předělají si to podle svého. Porozhlídni se v Evropě, nebo si to natoč sám.“

Skavlan napsal scénář. Heyerdahl na něj dohlížel, opravoval ho, občas i brzdil – až do dubna 2002, kdy zemřel.

Douglas nehodil projekt za hlavu. Naopak: získal pro něj britského producenta Jeremyho Thomase, který s eposem Poslední císař dosáhl v roce 1987 na devět Oscarů. Ten zpočátku nechtěl slyšet o ničem jiném než o velkofilmu. Začal vyjednávat s hollywoodskými hvězdami první velikosti – Bradem Pittem, pak Hughem Jackmanem nebo Ewanem McGregorem. Režie se měl ujmout Jean-Jacques Annaud (Jméno růže). Avšak finanční krize v roce 2008 vrátila Thomase z výšin na zem.

Krátce poté zhlédl filmový hit Max Manus norského režisérského dua Joachima Roenninga a Espena Sandberga. Takřka každý čtvrtý ze 4,9 miliónu Norů si drama odbojáře za druhé světové války nenechal ujít. To rozhodlo: Thomas skandinávskou dvojici najal. Zatímco hollywoodští bossové by se rozpočtu 11 miliónů eur (273 miliónů korun) jen shovívavě pousmáli, Norsko ještě nikdy tak velkou sumu na film nevydalo.

Některé scény z rozbouřeného oceánu se natáčely na Maltě. Tady, poblíž obce Kalkara, se zrodila už řada snímků a mimo jiné zde válčil Brad Pitt v Tróji. Pak se filmaři přesunou do Norska, Thajska, Švédska, Bulharska a na Maledivy.

Na středomořské Maltě přišly ke slovu scény, v nichž Kon-Tiki uvízne hned na počátku plavby v těžké bouři. Plavovlasý třicetiletý herec Pal Sverre Valheim Hagen alias Heyerdahl celkem osmkrát během jediného natáčecího dne padá „přes palubu“ do moře a jeho kamarádi ho zachraňují. „Lhal bych, kdybych tvrdil, že necítím odpovědnost. Vždyť Thor je pro nás všechny ikona.“

Jacqueline Beerová-Heyerdahlová, 79letá vdova po této legendě, natáčení přihlížela. Někdejší filmová hvězda a Miss Francie přiznává: „Jako sedmnáctiletá jsem hltala jeho knížku, obdivovala jsem jeho fotografie.“ Potkali se až o 42 let později na Tenerife a ve stejném roce se stala jeho druhou manželkou.

Při scénách, kdy Hagen padal do vln, Jacqueline tajila dech. Jeho záchrana na poslední chvíli musela totiž vyznít co nejvěrohodněji – Heyerdahl byl totiž neplavec.

Olaf Heyerdahl, mořeplavcův 34letý vnuk, se v roce 2006 pustil po dědečkových stopách na replice Kon-Tiki, jen s větším kormidlem. Spolu se svým týmem potřeboval na pouť z Peru do Polynésie jen 70 dnů, o 31 méně než dědeček.

To, jak se svět od roku 1947 změnil, poznal Olaf nejprve v pralese, pak v Tichomoří.

V džungli, kde si dědeček obstaral balzové dřevo, dnes stojí město se 120 tisíci obyvateli. Děda líčil, jak vor každý den doprovázeli žraloci. V tomto ohledu na vnuka padl smutek. Za osm tisíc kilometrů narazil jen na čtyři tyto predátory.

Místo nich se jeho posádka setkávala s plovoucími horami PET lahví a dalšího odpadu.