Jedni říkají, že Lamu je poslední africký ráj, jiní ho popisují barvitěji, ale většina cestovatelů různými slovy konstatuje totéž – na Lamu chcíp’ pes. To by nebylo nic podivného, takových míst je na světě mnoho.

Lamu však býval nejvýznamnějším přístavem na východoafrickém pobřeží, jsou tam stavby ze 14. století a v 18. století zažíval ostrov a jeho stejnojmenná metropole „zlatý věk“. Pak se to nějak zaseklo a tou nejvýznamnější charakteristikou Lamu se stala skutečnost, že je vzdálen nějakých sto, možná i dvě stě let od současnosti.

Od Ománců k hippies

Podle dějepisných dokladů se ostrov Lamu stal důležitou zastávkou ománských kupců, kteří se ze svého zálivu plavili podél afrického pobřeží a hledali, co se kde dá prodat a koupit. Nakupovali hlavně otroky a koření. Stavěli opevněné obchodní osady, takže když do východní Afriky dorazili v 15. stol. Portugalci, měli s jejich dobýváním dost práce.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Když v 17. a 18. století vzkvétala ekonomika, dostalo se i na to ostatní. Lamu se v oné době stalo pro východoafrické pobřeží střediskem vzdělanosti a umění. Z toho všeho se dodnes zachovaly jen ukázky díla řezbářů. Ve městě jsou asi dvě desítky domovních dveří (většina z nich dosud slouží svému účelu a narazíte na ně při procházce městem) starých až dvě stě let, které jsou vynikající ukázkou řezbářského umění jejich tvůrců.

Vyřezávané domovní dveře patří k uměleckým pokladům ostrova.

Vyřezávané domovní dveře patří k uměleckým pokladům ostrova.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Před nějakými dvěma sty léty upadlo Lamu v zapomnění. Odevšad je tam daleko, a tak tam zamíří jen znalci, fajnšmekři a podivíni. Poklidné ovzduší ostrova naposledy nakrátko zvířili v 70. letech minulého století hippies. Tady končila jejich africká cesta, která začala v marockém Marrákeši. Z Lamu se přes oceán vydaly „květinové děti“ hledat svůj vysněný svět do Indie.

Pětimetrová avenue

S metropolí ostrova, na němž žije podle jedněch 12 tisíc obyvatel a podle jiných o třetinu více, jste hotovi coby dup. To hlavní se odehrává na nábřeží. Jsou tam dvě skromňoučká muzea, která sotva stojí za vidění, hotely, penzióny a rezidence z 19. stol. Tehdy nábřeží ostatně vzniklo. Původně bylo o ulici dál. Bohatí usedlíci, na něž se tam nedostalo místo, navezli do moře odpadky, suť, kameny a vše, co bylo po ruce, postavili si nábřeží nové a na něm své domy.

U několika mol kotví dhows, lodice s plachtou i motorem, které jsou ve zdejším vodním světě hlavním dopravním prostředkem. Vykládají tam kámen a klády ze dřeva mangrovníků, hlavní stavební materiál. Na nábřeží se pytluje písek a ze sudů do kanystrů se stáčí petrolej. Veškerý náklad pak po městě rozvážejí oslíci. Je jich tam možná víc než obyvatel a jsou naprosto nepostradatelní. Oslíci mají na nábřeží svůj útulek. Zřídila a financuje ho britská nadace a starají se tam o stará, nemocná nebo poraněná zvířata.

Lodice dhows jsou hlavním dopravním prostředkem vodního světa.

Lodice dhows jsou hlavním dopravním prostředkem vodního světa.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Z někdejšího nábřeží je dnes hlavní obchodní třída města, asi pět metrů široká Harembee Avenue. Sortiment tamních obchodů se velmi podobá tomu, co najdeme u nás ve vietnamských „sámoškách“. Také jsou tam krámky se suvenýry a galerie, nabízející náhrdelníky a náramky ze škebliček, semínek a barevných sklíček, z oslích žíní a mosazných drátků.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Když z „avenue“ odbočíte do normální ulice, nesmíte při chůzi moc mávat rukama, abyste si neotloukli klouby o stěny domů. Ty jsou vysoké a strohé, většinou bez oken nebo s malými okýnky někde v patře. Domácí život se neodehrává na ulici, ale na uzavřeném dvorku uvnitř, který má často podobu malého parčíku s besídkami a fontánkou. Je to svět žen, kde si užívají soukromí, zatímco jejich muži zevlují na ulici.

Odpočinek je povinný

Ten, kdo se rozhodne trávit čas na Lamu, se dobrovolně podřizuje několika pravidlům. Vzhledem k tomu, že tam není moc povyražení, je odpočinek jednou z mála užitečných, ba snad povinných činností. Diskotéky, kluby a noční život se tam nevedou. Alkohol je v omezeném množství k mání v hotelových restauracích. Po většinu roku je takové horko a vlhko, že na kole – pokud ho váš hotel nabízí – si vyjedete jednou a šmytec.

Na město Lamu navazuje vesnice Shela a hned za ní je několik kilometrů dlouhá písčitá pláž, kam si musíte přinést vlastní jídlo, pití a slunečník a pak tam koupáním a sluněním můžete trávit tolik času, kolik chcete.

Úzké uličky Lamu

Úzké uličky Lamu

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Zajímavější je plavba na pronajaté dhow s posádkou zpravidla dvou až tří lodníků na sousední ostrov Manda. V rozlehlé zátoce si můžete se šnorchlem a brýlemi prohlížet korálové zahrádky a spousty ryb, které v nich žijí. Posádka vám k obědu připraví na grilu čerstvou rybu a v pozdním odpoledni vás vyloží před vaším hotelem, kde není klimatizace, jen vrtule u stropu nebo na stolku u postele.

Na Lamu za jediný týden zjistíte, bez čeho všeho se člověk může v životě obejít. Když vypnete mobil a odoláte pokušení vejít do internetové kavárny (nejsem si jist, jestli na Lamu je), zjistíte, že svět se na ten týden bez vás obejde také.