Dojímá je tragický příběh nenaplněné lásky. Stala se milovaným symbolem města, ale občas i terčem drsných útoků. Vandalové jí dvakrát uřízli hlavu, jednou ruku a bezpočtukrát ji pomalovali barvami. Jeden psychopat ji dokonce svrhnul do moře pomocí výbušniny. Několikrát se na ní vyřádili i svérázní recesisté. Třeba jí zahalili tvář muslimskou burkou, nasadili brýle nebo jí vtlačili do ruky erotickou pomůcku, údajně v rámci feministických oslav. Ale Dánové vždycky všechno opravili a dali do původního stavu.

Co pro ně víla znamená, to se ukázalo, když měla být loni převezena do dánského pavilónu na Všeobecnou světovou výstavu EXPO 2010 v čínské Šanghaji. Parlament přerušil debatu o řešeních ekonomické krize a dvě hodiny vášnivě debatoval o tom, jestli ji tam pustí nebo ne. Nakonec odplula. Když se po skončení výstavy vrátila, přivítaly ji bez ohledu na mizerné počasí stovky Dánů s vlaječkami, dechovka a emotivní projev zástupce radnice, která sochu vlastní.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Malou mořskou vílu vytvořil před bezmála sto lety sochař Edward Eriksen. Objednal ji u něj Carl Jacobsen, syn majitele pivovaru Carlsberg. Dojal ho balet inspirovaný pohádkou Hanse Christiana Andersena o Malé mořské víle. Obličej vytvořil sochař podle baleríny Elen Priessové, jinak mu jako model stála vlastní manželka.

Show královské gardy

Loď velká jak několik činžovních domů vyplouvá s houkáním z kodaňského přístavu. Sevřená jednotka královské gardy vyráží z kasáren na nádvoří nedalekého královského paláce Amalienborg. Přesně v poledne se v paláci mění stráž. Vojáci mají huňaté čepice a uniformy evokující minulá století, ale naprosto moderní zbraně, podle všeho americké. Ten kontrast bije do očí.

Dánská královna Markéta II. v paláci pravidelně přijímá své poddané u čaje. Zní to archaicky, ale setkání se vzdělanou ženou, která hovoří pěti jazyky a má nemalé umělecké nadání (píše poezii, věnuje se scénografii a ilustrovala třeba dánské vydání knihy J. R. R. Tolkiena Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky) jistě nebude ničím fádním.

Kdo chce vidět, jak žily tři generace panovnického rodu, ten může navštívit přístupné křídlo královského paláce s těžkým dubovým nábytkem, pozlacenými gobelíny a dalšími starožitnostmi.

Na koni až na vrchol věže

Mně připadlo zajímavější projít nádvořím k Mramorovému kostelu a vyšplhat se nahoru do jeho kopule. Je odsud jedna z krásných vyhlídek na centrum města.

Zajímavý pohled na střechy Kodaně byl i z nedaleké Kulaté věže. Dal ji postavit slavný dánský panovník Kristián IV. Na 35 metrů vysokou cihlovou věž nevedou schody, ale 209 dlouhá šikmá plocha, která se vine vzhůru ve spirále. Věž totiž sloužila, a dodnes slouží, jako astronomická pozorovatelna. Šikmá plocha umožnila dopravit tam snáz těžké zařízení observatoře.

Zlé jazyky ale tvrdí, že to bylo i kvůli panovníkovi, milovníkovi alkoholu a koní. Nechtělo se mu prý chodit nahoru pěšky. Jednou tam měl vyjet i s kočárem. Ale ať už to bylo jakkoliv, vystoupat na věž je zajímavý zážitek.

Kristián IV. nechal postavit také působivý zámek Rosenborg, stojící kousek odsud. Obklopují ho nádherné zahrady a vodní příkop. Kdo má rád zjednodušení i nadsázku, ten ho může označit jako impozantní schránku na korunovační klenoty: královskou korunu, meč posázený drahokamy nebo perly ze šperkovnice královny.

Na trávníku zámku sedí za teplého počasí rodiny s dětmi, milenci nebo jen lidé, kteří si sem přišli užít slunce, klidu a pohody.

Nejoblíbenější atrakce

Hned vedle hlavního nádraží stojí nejoblíbenější dánská atrakce: zábavní park Tivoli. Bezmála 3,5 miliónu lidí, kteří ho ročně navštíví, mluví za vše. Zdaleka tu však nejsou jen horské dráhy, centrifugy překlápěčky a další atrakce. Najdete tady také koncertní sály, kabarety a pódia pod širým nebem. Stejně jako restaurace, kavárny, romantická místa u jezírka a dokonce i čínskou pagodu.

Stačí sem nahlédnout od vstupní brány, přes ramena vrátných v archaických uniformách, a dýchnou na vás staré časy. Park vznikl v roce 1843. Zdá se mi, že jeho ducha nevystihují nejnovější hrací automaty a elektronické hry, ale spíš rodiny s balónky, mladíci na kolečkových bruslích, a lidé, kteří tu na trávníku nebo pod korunami stromů pojídají sendviče s herinky a zeleninou anebo prostě jen tak lenoší, baví se a relaxují.
Podívaná, která zcela určitě stojí za to, je sobotní ohňostroj. Začíná čtvrt hodinu před půlnocí.

Michelinští přeborníci

Trochu zaskočeně jsem pozoroval číšníka v japonské restauraci Sukijaki v centru města. Z nádoby, ve které flamboval maso u sousedního stolu, vyšlehl plamen dobře metr a půl vysoký. Ale zdaleka tu nešlo jen o show. Měli tu hlavně výborné jídlo. Spousta lidí se domnívá, že místní kuchyni lze považovat za variantu té tradiční německé. To je ale hodně zjednodušený pohled. Kodaň má více restaurací s michelinskými hvězdičkami než zbytek Skandinávie dohromady: devět. Navíc tu prosperuje nepřeberné množství restaurací s nejrůznějšími kuchyněmi světa.

Ale také podniky s typicky domácími jídly. Stačí, když z hlavní nákupní třídy Stroget zahnete do ulice Nyhavn (Nový přístav), kde je kanál prokopaný do středu města. Funguje tu spousta restaurací, hospůdek a barů, kde si můžete dát sendvič s rybou, sýrem a zeleninou (smorrebrot), nakládané slanečky (sild), malé karbanátky (frikadeller) nebo nějaké jiné, typicky dánské jídlo. Když je teplo, dá se tu sedět i u stolečku na ulici. U jídla, u piva, u kávy nebo jen tak, u skleničky vína.

V kanále, a prakticky v celém přístavu, mají dnes díky dodržování hygienických a ekologických norem tak čistou vodu, že se tu někteří lidé v létě koupou. Radnice se snaží, aby to bylo jen na vyhrazených místech, ale ne vždy se jí to daří.

Na konci kanálu nabízí řada společností projížďku po centru Kodaně lodí a s ní i neobvyklý pohled na toto pohodové město.

Tipy na zajímavosti
Glyptotéka: shromáždila pozoruhodnou sbírku 45 pláten Paula Gaugina. Vystavují tu i díla Cézana, Van Gogha, Moneta, Renoira a dalších slavných malířů.
Národní muzeum: runové kameny, zbraně Vikingů, ale třeba také tři a půl tisíce let starý Sluneční vůz, to jsou atrakce tohoto muzea.
Muzeum erotiky: snaží se zachytit historii prostituce a erotiky. Vedle obrazů, fotek a soch tu mají i různé erotické hračky. Ve videosále s několika obrazovkami běží moderní pornofilmy, jako ilustrace tohoto drsného žánru.
Christianie: proslula svou komunitou squatterů a hippies, která zabrala opuštěný vojenský pozemek a prohlásila ho za svobodné město. Obyvatelé Christianie si vládli sami, orientovali se na ekologii a byli značně tolerantní. Bohužel i k drogám, což vyvolávalo kontroverze. Pokud se tam chcete podívat, musíte pěšky nebo na kole, auta sem nesmějí. Konflikt může vyvolat i to, když začnete fotit obyvatele komunity.
Nákupy: spíš než na módní třídu Stroget je lepší zajít do přístavu, asi 500 metrů za Malou mořskou vílou. Jsou tam outlety. Lze v nich ve slevách koupit značkové oblečení a boty za zlomek jejich původní slevy.