Článek
Nedávno zazněl z Barcelony odhodlaný příslib, že Sagrada Familia (v překladu Svatá rodina), spojená se jménem katalánského architekta a stavitele Antoniho Gaudího, bude za 15, nejpozději však za 17 let konečně dostavěna.
„Sagrada Familia by měla být hotova k oslavám stého výročí architektovy smrti, které připadají na rok 2026, zcela určitě však v roce 2028,“ ujistil prezident rady pro dokončení baziliky Joan Rigol.
Pokud bude harmonogram dodržen, katedrála se za sedm let stane nejvyšší na světě.
"Minulý měsíc položili stavbaři základy nové sakristie poškozené loňským požárem a začali budovat kupoli, kterou poženou do čtyřicetimetrové výšky. To bude klíčová úloha pro nejbližší dva až tři roky, jakási „generální zkouška,“ říká Rigol.
Hlavní věž překoná katedrálu v Ulmu
Prubířským kamenem má být stavba hlavní Věže čtyř evangelistů, která se bude tyčit do výšky 170 metrů, kam má návštěvníky dopravovat výtah. Stane se tak – v případě dodržení harmonogramu za sedm let – nejvyšší katedrálou na světě. Dosud tento primát drží se 161 metry luteránská katedrála v bádensko-württemberském Ulmu, vystavěná v gotickém stylu.
Pracovat se bude v Barceloně i na stavbě dalších, nižších věží. Sagrada Familia jich má zatím osm, ale plány počítají s osmnácti. Postavit je nutné také hlavní fasádu.
Dominanta Barcelony, chrám Sagrada Familia, vykazuje vlivy maurské architektury.
Rigol hovoří o „poslední etapě“ stavby katedrály. Naráží na několikeré přerušení prací na tomto skvostu, jenž je jakousi směsicí novokatalánského a secesního stylu s modernou a kubismem. Délku výstavby ovlivňovala i architektonická a finanční náročnost svatostánku, čehož si byl vědom i sám Gaudí. „Můj zákazník nespěchá,“ řekl jednou v narážce na Boha.
Stavba chrámu započala v roce 1882 podle návrhu architekta Franciska de Paula del Villar. Gaudí ji převzal až o rok později a poté na základě vlastního projektu řídil více než čtyři desetiletí. Posledních 15 let se Gaudí věnoval výlučně už jen této stavbě. Zřejmě nepředpokládal, že by dílo dokončil ještě za svého života, ale stihnout chtěl určitě víc, než se mu podařilo. V červnu 1926 ho totiž srazila tramvaj, zrovna když spěchal ke katedrále, a zraněním podlehl.
Ruch na staveništi neutichl, pokračovalo se podle návrhů, které zanechal. Krutou ránu ale Sagrada Familia utrpěla během občanské války v letech 1936 až 1939, kdy stavba téměř ustala. A co víc, část objektu vyhořela, přičemž byly nenávratně zničeny i Gaudího plány a modely.
Věhlasu díla pomohla olympiáda
Rychlejším tempem pokračovalo budování barcelonské dominanty až v posledních dvaceti letech. Umožnil to i zvýšený příliv financí poté, co se v katalánské metropoli konaly v roce 1992 olympijské hry a zvýšil se příliv turistů, kteří šířili věhlas Gaudího monumentu dál do světa.
Loni se podařilo dokončit 60 metrů vysokou hlavní loď chrámu, což si nenechal ujít papež Benedikt XVI., aby katedrálu za přítomnosti krále Juana Carlose a zraků desetitisíců lidí na místě nebo u projekčních pláten vysvětil. „Je to vynikající syntéza techniky, umění a víry,“ velebil Gaudího dílo šéf římskokatolické církve, který je označil za „katedrálu 21. století“.
Papež Benedikt XVI. označil Gaudího dílo za katedrálu 21. století.
Tato sláva se ale vůbec nemusela konat, kdyby se zdařilo dílo zkázy zosnované psychicky narušeným mužem, jenž pouhých pár měsíců před papežovou cestou do Španělska podnikl na barcelonskou katedrálu žhářský útok.
Pětapadesátiletý pachatel nepozorovaně pronikl ráno do sakristie, kde s pomocí hořlavin a hadrů založil požár. Nikdo nebyl zraněn, jen čtyři stavební dělníci se nadýchali kouře a museli na ošetření do nemocnice.
Více dýmu
Všichni návštěvníci katedrály museli být evakuováni, přičemž ti pozornější z nich si všimli podezřelého muže, jak ve spěchu opouští sakristii, a přemohli jej. Následky jeho činu naštěstí nebyly fatální – shořelo jen pár sutan, částečně byl poškozen mobiliář, ale než plameny stačily přeskočit na zdi katedrály, stihli je zlikvidovat hasiči.
„Ve skutečnosti tam bylo více dýmu než plamenů,“ popsal situaci s ulehčením mluvčí barcelonské radnice. Ještě týž den odpoledne byl chrám opět zpřístupněn veřejnosti.
Nebezpečí pro Gaudího chrám spatřovali památkáři a církev také v tunelu pro vysokorychlostní vlaky AVE, jehož průběh radnice naplánovala v těsné blízkosti stavby. Záchvěvy půdy by prý mohly konstrukci unikátního díla narušit.
„Jsme velmi zneklidněni. Nejsem sice stavební inženýr, ale naši odborníci se toho velmi obávají,“ kritizoval dopravní projekt místní farář Luís Bonet.
Signatáři protestní petice pak poukazovali na následky podobného projektu ve čtvrti Carmel, kde se v roce 2005 při výstavbě tunelu podzemní dráhy zřítilo několik domovních bloků a stovky lidí ztratily střechu nad hlavou.
Vedení města ale obavy nevyslyšelo a plán schválilo s příslibem, že tunel pro AVE bude mít dvojitou ochranu proti záchvěvům. Tím by dopady na Gaudího chrám měly být „zcela nepatrné, když ne nulové“.
Jde jen o atrakci pro turisty?
Kontroverze se ale nevyhýbají ani katedrále samotné. Část umělecké a architektonické obce pokračující stavební práce ostře kritizuje, protože prý neodpovídají Gaudího záměru.
„Dnešní plány zcela odporují jeho projektu. To, co tady dnes vzniká, nemá s Gaudím mnoho společného. Dnešním strůjcům jde jen o to, aby vyšperkovali turistickou atrakci,“ stojí v manifestu, který podepsalo na sto kritiků.
Stavitelé to odmítají a ujišťují, že vše dělají „v duchu Gaudího“. Spor rozsoudit nelze, když mistrovy náčrty zničil požár.
Nejde přitom o první dohady tohoto druhu. Už v 50. letech byla uspořádána podpisová akce, jejíž organizátoři požadovali zastavení prací a ponechání chrámu v nedokončené podobě.
V 90. letech zase vzplál spor ohledně soch, které pro jednu z fasád stvořil umělec Josep Maria Subirachs. Kritici tvrdili, že se ke Gaudího stylu vůbec nehodí. Barcelonská radnice se ale nenechává hlasy kritiků zviklat a chce chrám ve stanoveném termínu rozhodně dokončit a kulaté výročí úmrtí jeho tvůrce si tak důstojně připomenout. Gaudí bude nablízku – je pochován v kryptě chrámu, jemuž zasvětil převážnou část svého života.
