Ačkoli vysokohorské jištěné cesty dnes oceňují hlavně romantici, jejich původ příliš romantický není. První železné žebříky na skalnatých vrcholcích alpských velikánů vznikly za první světové války. Vojáci i dobrovolníci je budovali, aby se dostali přes horské hřebeny a průsmyky s municí a se zásobami, neboť cesty v údolích mezi horami byly obsazeny a hlídány nepřátelským vojskem.

Nejvíc se těchto jištěných vysokohorských cest dodnes nachází na rozhraní bývalých znepřátelených říší RakouskaItálie, v dnešním Jižním Tyrolsku, kde se jim říká via ferrata.

Výstup po strmém úbočí

Výstup po strmém úbočí

FOTO: Věra Keilová, Právo

Cesty na skalnatých vrcholcích hor jištěné ocelovým lanem, jež je v pravidelných intervalech spolehlivě ukotvené ve skále, umožňují malý zázrak – stát nohama pevně na zemi a přitom se kochat pohledem na širé hory a doly z ptačí perspektivy. V místech absolutního ticha a klidu vysoko v horách získá každý nejen správný odstup od malicherností, ale určitě ho potěší i zdolání velké výšky a fakt, že tím také něco udělal pro své zdraví.

Okolí Steinsee Hütte

Ferraty mají několik stupňů obtížnosti. Nejsnadnější jsou označeny písmenem A, střední náročnost představuje označení B a C. U cest s označením D je třeba počítat již s velmi exponovaným terénem, při němž se hodí všeobecná horolezecká průprava. Kategorie E znamená extrém a je určena opravdu jen těm nejodvážnějším. Náročnost A, B i C by však měli zvládnout všichni s běžnou fyzičkou a adekvátním respektem z výšek. Klasifikace se odvíjí od nejobtížnějšího místa, jeho délky i z celkové délky trasy.

Ferraty tvoří skoby a lano.

Ferraty tvoří skoby a lano.

FOTO: Věra Keilová , Právo

Umělými pomůckami na cestě bývají žebříky, řetězy, stupačky, lávky, čepy a kramle. Slouží jako stupy a chyty v místech, kde je přirozený terén neposkytuje.

Středně náročnou delší jištěnou cestu najdete v rakouské spolkové zemi Tyrolsko například v bezprostřední vzdálenosti od města Zams nedaleko chaty Steinsee Hütte (2069 m n. m.), k níž je třeba vystoupat cestou s převýšenín 800 m od parkoviště na Alfuzalm (1261 m n. m.), což trvá zhruba dvě hodiny.

Na parkoviště se dostanete po štěrkové cestě z města Zams a už tato jízda po úbočí horského masívu patří mezi nezapomenutelný zážitek, neboť vyžaduje plnou pozornost řidiče a notnou dávku štěstí – míst, kde se mohou minout dvě auta, je jen pár. Pro skupinku je výhodné sjednat dopravu minibusem.

FOTO: Věra Keilová, Právo

Zdejší jištěná cesta patří mezi středně náročné s obtížností do C. Výhled z vrcholu Steinkarspitze (2650 m n. m.) skýtá nádherný pohled na Lechtálské Alpy. Sestup vede jinou méně náročnou trasou a míjí bod nástupu.

Jen pro náročné

Obtížnější a také delší jištěnou cestu nazývanou Imster Klettersteig nabízí nedaleká skalní oblast kolem chaty Mutterkopfhütte v nadmořské výšce 1934 m.

Chata je dobře přístupná po mírně sestupující stezce z horní stanice sedačkové lanovky z Vorderes Alpjoch (Bergstation Sessellift ve 2121 m n. m.) nacházející se ve městě Imst. Jištěná lezecká cesta vede na horu Maldonkopf ve výšce 2632 m n. m. a je vhodná zejména pro zkušené ferratisty, neboť podle klasifikace obsahuje i úsek označený písmenem E (extrém).

Odpočinek u horské chaty

Odpočinek u horské chaty

FOTO: Věra Keilová, Právo

Nástup je asi 30 minut mírného stoupání od chaty a počátek jištěné cesty je označen zřetelnou cedulí s informacemi o převýšení (400 m) a celkové délce (800 m). Průměrná doba jejího zdolání je dvě a půl hodiny. Cesta dá tušit svoji náročnost už po úvodních padesáti výškových metrech. V kolmém stoupání je třeba překonat lehce převislý úsek, který vrcholí výšvihem na krátký hřebínek.

Při zdolávání výstupu je třeba hledat přirozené skalní stupy, jež jsou často malé, vyžadují dynamické kroky a kvalitní obuv nejlépe s vibramovou podrážkou. Umělé stupy vysekané do skály zde nejsou. To nutí hledat v příkrých pasážích možnou cestu se stupy a lano křižovat.

Snadnější varianta

Po absolvování první, delší, části ferraty je však možné cestu opustit a napojit se v suťovisku na sestupovou cestu. Pokud setrváte, výstup pokračuje v kolmém skalním koutu. Silné lano sleduje téměř hladkou stěnu kolmo vzhůru a kovové kramle v kombinaci s kovovými sloupky tvoří jediné stupy. Zdolání této stěny je nejnáročnější částí druhého úseku.

U kříže na vrcholu hory Maldonkopf najdete schránku s kleštičkami pro označení turistické karty. Sestupová cesta je jednodušší a také méně příjemná. Spodní část vede suťoviskem a v závěrečné fázi téměř míjí místo nástupu na ferratu.

FOTO: TJ, Právo

Celá jištěná cesta je postavena nestandardně a nabízí řadu zajímavých míst, ale lze ji doporučit jen zkušeným. Pokud máte pochyby o své kondici nebo schopnostech, můžete si objednat doprovod některého z horských průvodců, kteří vám s výstupem pomohou, případně vás při návratu z libovolné části ferraty zajistí na laně. Snazší a také kratší jištěnou lezeckou cestu najdete v bezprostřední blízkosti Mutterkopffütte nad vodopádem. Její obtížnost je mezi B a C.

Lezecké trasy pro horolezce v masívech kolem chaty MutterkopfHütte jsou v dosahu několika minut, jsou až šestidélkové, tj. více než 100metrové, a jde o cesty s CIAA klasifikací obtížnosti 4 až 7. Končí na vrcholech ve výškách kolem 2600 m nad mořem. Na chatě je k dispozici přehledný katalog s klasifikovaným popisem lezeckých cest. Jeho tenčí variantu lze obdržet v turistickém informačním centru zdarma.