„U nás se nebojí děti, u nás se bojí tatínkové o maminky a naopak. Peklo je spravedlivé a děti jsou bytosti čisté,“ říká Jaroslav Stejný, výtvarník, řezbář a zakladatel muzea, ojedinělého ve střední Evropě. Shromáždění návštěvníků před Pikartskou věží, kde je část expozice, ani nedutá. Z reproduktorů se line vyprávění, trochu pověst, trochu pohádka, trochu čertí propaganda, trochu pomluva těch nahoře od těch pod zemí.

Ale vyprávění hodné, milé, líčící vznik pekla, svržení neposlušného anděla Lucifera z nebe a jeho pád do podzemí, kde se nakonec usadil s bandou jemu podobných a založili si organizaci protikladnou nebeské – peklo. Zatímco do nebe odejde spousta špatných a zlých lidí jaksi omylem, dole vládne spravedlnost.

Čert je dobrák

Do pekla se chodilo za trest, čert ale nikdy nebyl zlomyslný, muka pekelná jsou přichystána jen pro toho, kdo si je zaslouží, vše se dá změřit na vahách skutků. O tom vás za chvíli Čert Stejný přesvědčí při uvedení publika do svého podzemního království. Úštěcké městské sklepy jsou jedny z nejhezčích u nás, vedou pod bývalým hradem, později pivovarem a zčásti pod náměstím. Iluze pekla je dokonalá, temné místnosti s čertovskými atributy.

Nejvyšší z nejnižších rozebere návštěvníky na molekuly, zlobivce zavře do klece, ukáže nástroje, které peklo používá ke svému provozu, včetně testu věrnosti přítomných žen.

Sotva se zavřou vrata do vnějšího světa, začne Čert s výkladem o čertovinách, lumpárnách, o čertech, jací jsou to filutové, dobračiska, hračičky. Jak milují sázky, třebaže je vždy čeká prohra. Český čert není ztělesněním zla, ale spravedlnosti, je to dobrák, který dokáže i pomoci, nikdy neuškodí záměrně, jen si tak trochu zazlobí. Běda tomu, kdo pána podsvětí přeruší, hned pocítí zasvištění čertovské výpraskačky. Čert je i trochu chlípník, ale dvorný, dekolty přítomných dívek ho zajímají stejně jako jejich hříšné myšlenky. Výklad se mění v pekelně dobrou show. Baví se všichni, občas si metla najde rušivý a pak i pištivý element.

Dobrý večer, Lucifere

„V pekle se zdraví, ale ne těmi pozdravy tam shora, to tedy ne,“ učí Čert pekelný pozdrav „Dobrý večer, Lucifere!“. „A nezapomeňte se vládci pekla uklonit,“ posílá nás bez vysvětlení do spodního sklepení. Zpočátku si všichni myslí, že se na pekelném trůnu vedle stroje času povaluje nějaká figurína. „Tak jak mě máte pozdravit?“ vztyčí se se zarputilým výrazem pekel pán. Druhá část představení začíná. A také nemá chybu. Nejvyšší z nejnižších rozebere návštěvníky na molekuly, zlobivce zavře do klece, ukáže nástroje, které peklo používá ke svému provozu, včetně testu věrnosti přítomných žen. Nakonec jsme peklem prošli všichni, nikoho si tam nenechali.

FOTO: Právo

V Peklému se čerti žení

Pikartská věž je druhou částí čertovského království. Jaroslav Stejný oslovil své kamarády výtvarníky, a tak vznikla ojedinělá sbírka všemožných rohatců. Nádherný je pohyblivý Peklém, při pohledu na pitvořící se ďábly máte dojem, že je to součást Werichova Fimfára. Zde prohlídka čertího muzea začíná i končí. Občerstvit se můžete ve vedlejší Čertovně, kde mají na jídelníčku pekelné speciality. Dobře je v úštěckém Pekle, skoro jako v ráji. Jen pozdrav na závěr tu zní trochu jinak – S pánem Čertem!

www.certi-muzeum.com