Hlavní obsah

Malta bývala důležitým strategickým místem Středomoří, dnes je rájem turistů

– Valletta
Právo, Jan Plesník

Sedmdesátiletý respekt budící muž vzteky praštil do polštářů, v nichž pohodlně odpočíval. Sultán Sulejman se na podzim roku 1654 ocitl na vrcholu moci. Ovládal nejen rozsáhlá území na Blízkém východě a v severní Africe, ale i třetinu Evropy a zle dotíral na Vídeň.

Foto: Jan Plesník, Právo

Na místě pevnosti St. Elmo vzniklo po Velkém obléhání nové hlavní město Malty, nazvané po nejslavnějším velmistru johanitů - Valletta.

Článek

Před chvílí mu jeden z dvořanů sdělil, že johanité zajali obchodní loď vrchního eunucha Kustoda Agy. Vládce nezvyklý prohrávat se proto rozhodne zabít dvě mouchy jednou ranou. Jednou provždy zničí špitálníky a současně si vytvoří předmostí k rozhodujícímu útoku na západní Evropu. K tomu potřebuje jen maličkost – dobýt Maltu.

Foto: Lucie Poštolková, Novinky

Část Vallety ze zahrad Barrakka

Španělský král a německý císař Karel V. Habsburský udělil v roce 1530 řádu svatého Jana chudý skalnatý ostrov jako léno s podmínkou, že budou každoročně odvádět jeho sicilskému místokráli symbolicky jednoho živého sokola.

Nepoučení z Rhodu

Přitom na svou dobu všestranně vzdělaný Sulejman měl s johanity vlastní zkušenost. V roce 1522 se s armádou, která podle některých historiků čítala až 150 tisíc bojovníků, vylodil na ostrově Rhodos přímo u tureckého pobřeží, kde již dvě staletí řád sídlil.

Muži v purpurových pláštích s bílým osmiramenným křížem rozhodně nebyli bábovky. Sedm tisíc obležených se urputně bránilo plných šest měsíců a pobilo při tom nejméně 80 tisíc sultánových válečníků.

Foto: Jan Plesník, Právo

Sousoší před katedrálou sv. Jana připomíná vítězství špitálníků nad tureckou armádou sultána Sulejmana Nádherného v roce 1565.

Statistici si dali tu práci a spočítali, že na metr hradeb rhodského opevnění připadalo dvacet mrtvých Turků, zatímco každých dvacet metrů obranné linie přineslo smrt jednomu rytíři. Obléhání Rhodu skončilo řečeno sportovním výrazem remízou.

Na rozdíl od dobových zvyklostí ocenil turecký vládce odvahu obránců, které křesťanský svět nechal úplně na holičkách, a dovolil řádovým rytířům odplout na Sicílii bez kapitulace, s veškerým majetkem. Později měl příležitost mnohokrát své velkorysosti litovat.

Válka se nevede v rukavičkách

Za svítání 19. května 1565 prořízly tři dělové výstřely z pevnosti St. Angel pověstné ticho před bouří. Pozorovatelé na strážních věžích hlásí, že na obzoru spatřili tureckou armádu. Výraz „armáda“ není ani zdaleka nadsazený. Protože Sulejmanovu válečnou flotilu tvořilo 140 těžkých galér, odhadujeme, že na ostrov zaútočilo přinejmenším 28 tisíc dokonale vycvičených a ke všemu odhodlaných osmanských válečníků. Mezi nimi nechybí ani šest tisíc právem obávaných janičářů.

Foto: Jan Plesník, Právo

Moc a bohatství johanitů dokládá nádherná barokní výzdoba katedrály sv. Jana v maltské metropoli. Část exponátů darovali velmistři a přední řádoví rytíři, kterých je v chrámu pohřbeno na 400.

Tyto nemilosrdné profesionály vyzbrojené puškami a zahnutými šavlemi Turci jako děti odebrali v ovládaných balkánských zemích slovanským rodičům a vychovali jako fanatické islámské bojovníky. Dalších nejméně 15 tisíc mužů tvoří ve vojsku pod vlajkou s půlměsícem muslimští dobrovolníci a piráti, přilákáni vidinou bohaté kořisti.

Není divu, že nezaujatí současníci označili tureckou armádu za jednu z největších od antických časů. Na výzvu Jeana Parisota de la Valette dorazilo bránit Maltu 550 řádových rytířů, kterým pomáhá osm tisíc najatých žoldnéřů a nevycvičených Malťanů.

Foto: Lucie Poštolková, Novinky

Velký přístav z hydroplánu

Staré strategické pravidlo, podle něhož má mít útočník nad obranou opevnění alespoň trojnásobnou převahu, je tak bohatě naplněno. Sultánovi generálové – Sulejman zůstal v Istanbulu – obránce nezaskočili, protože velmistr měl špehy přímo na dvoře osmanského panovníka.

Foto: Jan Plesník, Právo

Znak johanitů

Nicméně začátek obléhání nečekaný byl. Turci zaútočili nejprve na za šest měsíců postavenou pevnost Saint Elmo, chránící vjezd do obou hlavních zálivů ostrova. Denně dopadá na hradební opevnění na šest tisíc koulí z děl na válečných lodích i z okolních pahorků.

Útočníci, kterým přispěchal na pomoc nejobávanější pirát Turgut Reis zvaný Dragut, předpokládali, že St. Elmo padne do týdne, ale nakonec se jim podařilo vpadnout do pevnosti až po měsíci. Z 1500 obránců nepřežil běsnění vítězů skoro žádný.

Foto: Lucie Poštolková, Novinky

Výhled z horních zahrad Barrakka na Velký přístav

Navíc Mustafa Paša, jeden ze dvou velitelů turecké armády, nechal setnout devět piráty zajatých rytířů, jejich těla přibít na dřevěné kříže a poslat je po moři ke zbytku rytířské armády. Velmistr odpověděl neméně krutě. Přikázal usekat hlavy zajatým Turkům, nabít je do děl a vystřelit na oblehatele. Obě strany nešetřily ani zraněné a nemocné. Když jízda johanitů vpadla do tureckého polního lazaretu, pobili kavaleristé každého, koho zde zastihli.

Pomoc přesně v hodině dvanácté

Před značně prořídlými osmanskými šiky ale stojí dvě další pevnosti – Saint Angelo a Saint Michael. Ačkoli Turci nasadili důmyslné obléhací stroje, janičáři útočili v pravé poledne i hluboko v noci a letní vedro sužovalo více obránce, zničit opevnění se jim nepodařilo.

Lodě, které měly turecké armádě oslabené nedostatkem vody a úplavicí přivézt zásoby, nedorazily. A tak, když v zálivu svatého Pavla na severu ostrova zakotvilo 7. září 1565 španělské vojsko s posilami, odpluly zbytky tureckého vojska zpět do Istanbulu.

Foto: Lucie Poštolková, Novinky

Vetešnictví v postranní uličce

Malta přežila. Má se za to, že další turecký útok by byl pro johanity osudný: rozvaliny pevností hájilo už jen 800 posledních bojeschopných obránců. Vítězství v poslední velké bitvě, které se zúčastnili křižáci, bylo vykoupeno smrtí třetiny rytířů. Také Malta přišla o třetinu obyvatel a na bojišti a v lazaretu našlo smrt nejméně 20 tisíc Turků a další tisíce muslimských dobrovolníků a korzárů.

Z Malty vypudil johanity až malý Korsičan

V červenci 1798 připlul na Maltu ctižádostivý generál Francouzské republiky Napoleon Bonaparte, chystající se dobýt zemi faraónů – Egypt. Johanité nechtěli pozdvihnout zbraň proti křesťanskému vojsku a svůj 250 let budovaný stát raději opustili. Ale to je již jiný příběh.

Foto: Právo

Řád má svoji „espézetku“

Suverénní vojenský řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě, jak zní úřední název maltézských rytířů, patří mezi rytířské duchovní řády, vzniklé v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království. Jeho úlohou byla zpočátku péče o nemocné poutníky přicházející do Svaté země, později obrana posvátných křesťanských míst před muslimy. I soudobí historici se shodují, že příslušníci řádu sv. Jana statečností a obětavostí předčili na Blízkém východě ostatní evropské bojovníky.

Když v roce 1291 padl Akkon, poslední křižácká pevnost na Blízkém východě, přeplavily se zbytky špitálníků na Kypr. Na ostrově složili řádoví rytíři přísahu, že se nevrátí domů a budou pokračovat v boji. Vybudovali silné loďstvo a v roce 1309 se odvážně zmocnili Rhodu. Příslušníci řádu nevlastnili osobní majetek, ale řád rozhodně nepatřil mezi chudáky. Papežové mu byli nakloněni do té míry, že johanitům přenechali část obrovského majetku, zabaveného v roce 1311 templářům, a na jejich konto plynul i nemalý zisk z prodeje z českých dějin dobře známých odpustků.

Dnes sídlí řád v Římě. Je považován za samostatný stát bez vlastního území, používá vlastní měnu, vydává poštovní známky, má svou státní poznávací značku a udržuje diplomatické styky s téměř stovkou zemí, včetně České republiky.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám