Vidíme ji už z dálky. Je velkolepá, vznešená. Ční nad okolní krajinou. Jugurthova hora - nápadná skála s naprosto plochým vrcholem, stolová hora výrazně čnící z téměř rovinatého terénu. Je efektním symbolem zdejší krajiny na západě Tuniska, přímo u alžírských hranic.

Zeměpisný název nemá nic společného s jogurty, ale s dávnou historií. Jugurtha byl numidský král, jenž se na plochém vrcholu této hory opevnil v letech 112 až 105 před Kristem a hrdě odolával náporu římských vojenských legií.

Stolová hora

Naše terénní auto odvážně stoupá po kamenitých a čím dál tím strmějších kamenitých cestách směrem vzhůru. Už jsme objeli více než dvě třetiny masívního kopce. Hledáme stezku, údajně příkré, do skály nahrubo vytesané schody, jimiž bylo vojsko, ukryté po řadu let na vrcholku, tajně zásobováno potravinami. Právě proto mohl Jugurtha a jeho muži vzdorovat skvěle vyzbrojeným Římanům tak dlouhou dobu.

Po některých stezkách už jedeme opakovaně znovu, tápeme. Blíží se soumrak, brzy přijde tma a potom bude nebezpečné sjíždět dolů autem.

FOTO: Jiří Houdek, Právo

„Končíme. Už dál nehledám,“ prohlásí nakonec řidič rezignovaně a zastaví na kraji srázu. „Vyfoťte si okolní krajinu a jedeme zpátky,“ dodává tiše. Na konci zřetelně slepé horské pěšiny vidím jakýsi skalní ochoz. Odtud bude hezký pohled - řeknu si a jdu tím směrem.

Když vytahuji fotoaparát z brašny, upadne mi krytka od objektivu a kutálí se asi dva metry směrem ke skalní stěně. Jdu si pro ni - a zírám. Pár kroků přede mnou, přímo ve skále, jsou chytře schované pod skalním převisem ony tajemné schody! Volám kolegy a vydáváme se na vrcholek.

Když se tam po strmé napůl skále napůl schodech vydrápeme, vidíme něco úchvatného. Fantasticky krásnou náhorní plošinu, rozvaliny byzantské pevnosti, několik jeskyní troglodytů a uprostřed úchvatnou svatyni s hrobem islámského světce Sidi Abd el-Džavády. V tu chvíli zapadá za obzor oranžový sluneční kotouč.

Okouzlující výhled jak do Tuniska, tak do Alžírska je působivější než tisíc hollywoodských bijáků. Tiše nahlédnu do skromně zařízené světcovy svatyně. Mohutnost přírody, velkolepost dějin, tichá síla víry. To všechno najdete na vrcholku Jugurthovy hory.

Amfiteátr v El Jemu

Zde získáte pocit, že za chvíli odkudsi z ticha vykročí opálený římský gladiátor v plné zbroji… Amfiteátr v El Jemu pochází zhruba z roku 230, ale je daleko zachovalejší než jeho slavnější „bratr“, Flaviovo koloseum v Římě. O impozantní stavbě rozhodl císař Gordianus v bohatém římském městě Thysdru, jak se El Jem kdysi nazýval. Bylo zde soustředěno velké množství olivovníkových plantáží. Obchod s olivami zajistil městu Thysdru prosperitu.

Amfiteátr v El Jemu je velice zachovalý a některé jeho části jsou výborně zrekonstruované.

Amfiteátr v El Jemu je velice zachovalý a některé jeho části jsou výborně zrekonstruované.

FOTO: Jiří Houdek, Právo

A kde je bohatství, tam jsou i hry. Ty se ve zdejším amfiteátru pořádaly víceméně pravidelně. Zahájila je obvykle přehlídka afrických zvířat - lvi, sloni, zebry, nosorožci… Poté do arény nastoupili gladiátoři, kteří spolu bojovali na život a na smrt. Podlaha oválného ringu byla dřevěná, nicméně pokrývala ji silná vrstva písku. Z prostoru pod touto „scénou“ (kde vedla hustá síť chodeb) byly na povrch vypouštěny divoké šelmy, s nimiž gladiátoři také bojovali.

V antické době se do hlediště vešlo kolem 35 000 diváků! Budete-li na dovolené v Tunisku, návštěvu nádherně restaurovaného amfiteátru v El Jemu si rozhodně nenechte ujít.

Slavné Kartágo

Zbytky legendárního města se dnes téměř dotýkají předměstských čtvrtí Tunisu. Při procházení tímto muzeem pod širým nebem si možná vzpomenete na legendu o tom, jak v roce 814 před naším letopočtem musela tyrská princezna Elissa uniknout na lodi svému bratrovi, který nejprve zabil jejího manžela a poté ji uvěznil.

Elissa se však rafinovanou lží dokázala z vězení dostat a vstoupila na loď, kde přesvědčila námořníky, aby změnili kurs a ujížděli co nejrychleji od tyrských břehů. Jednoho rána pak spatřila z lodi mys, který ji uchvátil svou krásou.

FOTO: Jiří Houdek, Právo

Vystoupila na pevninu a začala jednat s místním berberským králem Hierbasem, že si zde odkoupí půdu a usadí se tu natrvalo. Král souhlasil, pokud ale vše bude podle zákona. Jenže cizinec si podle berberských pravidel mohl pořídit jen tolik půdy, kolik jí dokáže vyznačit jedna volská kůže.

Elissa nechala porazit největší zvíře, které na trhu objevila, jeho kůži nastříhala na tenounký proužek a tím obepnula velký pahorek vypínající se právě nad mysem, který se jí tolik zalíbil. Na tomto pahorku, jenž je dodnes označován řeckým slovem Byrsa (volská kůže), vzniklo pak Kartágo - nejslavnější město starověku.

Bulla Regia

Bulla Regia je rozsáhlé archeologické naleziště vzdálené 15 km od města Jendouba. Město bylo svého času výjimečné především podzemními stavbami, kterými se obyvatelstvo chránilo před účinky spalujícího slunce. Domy měly menší nadzemní a velké podzemní části. Spodní obytné místnosti se nacházely přibližně šest metrů hluboko. Důmyslný způsob - speciálními okénky a průduchy - řešil přívod světla i vzduchu.

Bulla Regia - zde se kvůli horku bydlelo převážně v krásných podzemních palácích.

Bulla Regia - zde se kvůli horku bydlelo převážně v krásných podzemních palácích.

FOTO: Jiří Houdek, Právo

Týmy archeologů objevily celkem osm takových domů. Mezi nejkrásnější podzemní budovy patří třeba Lovecký palác. Určitě vás v něm ohromí atrium lemované sloupy. Do něho se otevírají ložnice, prostorná jídelna i lázeňská místnost.

Rozlehlý Makhtar

Po cestě zpátky k moři se zastavte v Makhtaru. Na rozlehlém území se tu nalézají překvapivě dobře zachované ruiny kdysi prosperujícího města. Starověkou lokalitu objevil v roce 1887 francouzský kapitán Bordier, jenž založil i nové město stojící nedaleko.

Pradávno patřil Makhtar Numidům, kteří tu vybudovali pevnost, aby mohli kontrolovat zdejší křižovatku obchodních cest. Po pádu nedalekého Kartága v roce 146 před Kristem se do Makhtaru uchýlilo mnoho bohatých punských uprchlíků, neboť město už leželo za hranicemi proslulé římské provincie Africa. Později se ale Makhtar stal součástí nového území s názvem Africa Nova, které bylo Římany k této provincii přičleněné. Romanizace tu byla dlouhá, naprosto mírumilovná a trvala kolem 250 let.

Opusťte v Tunisku na jeden den mořskou pláž a vydejte se za antickými památkami.

Opusťte v Tunisku na jeden den mořskou pláž a vydejte se za antickými památkami.

FOTO: Jiří Houdek, Právo

Je úchvatné procházet se ulicemi, po nichž kdysi dávno chodili obchodníci a měšťané. Je příjemné vkročit do Velkých lázní a prohlédnout si místa, kde se vedle bazénů, na podlahách s nádherně vyzdobenými mozaikami s krásnými výjevy, domlouvaly význačné obchody té doby.

Navštivte také kryptu v Bakchově chrámu, kde se lidé obraceli k tomuto bohu plodnosti, vína a radosti. Projdete-li dalšími, tentokrát Severními lázněmi, dorazíte k velké místnosti, jíž dominuje několik kamenných lavic a malý řečnický stolek. To je Schola Juvenus. Tady se děti zámožných občanů učily, jak obchodovat, jak dodržovat římské právo.

V samém srdci areálu, který je možná působivější než proslulé italské Pompeje, se vypíná Bab el-Ain, pradávná městská brána.