Toronto - prostorově velkorysé město v parku

Centrum s mrakodrapy, které ční nad původní nízkou zástavbou, se do roku 2007 pyšnilo nejvyšší vysílací věží na světě, 553,33 metru vysokou CN Tower. Tento rekord byl sice překonán, ale i tak najdete v „Downtownu“ všechny znaky velkoměsta amerického typu. Dál k severu se ráz města mění, plynule přechází k budovám maximálně třípatrovým, obklopeným zelení a parky. Samotné centrum Toronta snadno zvládnete pěšími procházkami, ale budete-li se chtít vypravit někam dál, bez městské dopravy se neobejdete.

Toronto je totiž s okolními městy, jako všechno v Kanadě, prostorově velkorysé. Je to koneckonců vidět i na komunikacích. Hodně využívaná dálnice 401, vedoucí z Toronta na západ, má v některých úsecích až deset pruhů v jednom směru. O něco méně frekventovaná je dálnice QEW (Queen Elisabeth Way), po níž si můžete vyrazit na výlet třeba k Niagarským vodopádům, vzdáleným nějakých 150 kilometrů.

Na putování po muzeích a dalších zajímavých místech v torontské aglomeraci se rozhodně vyplatí celodenní jízdenka na městskou dopravu, která přijde na 10 kanadských dolarů, zatímco jednotlivá jízdenka stojí 2,50 dolaru. Metrem, tramvají i autobusem se jezdí tak, že při vstupu zaplatíte řidiči (zřízenci) jízdné.

Jízdenku nedostanete automaticky, požádáte o ni, pokud hodláte někde přestupovat. Kdo má rád muzea, kde za tlustým sklem uvidí exponáty s dlouhým popisem, si určitě nepřijde na své v Ontario Science Centre. To rozhodně nepatří mezi klasická muzea.

Je neuvěřitelně interaktivní a návštěvníci si mohou na vlastní kůži zkusit, jak věci fungují. Zábavnou formou si prověří své vědomosti, postřeh i všechny smysly a určitě nebudou litovat 16 dolarů za den skvělé zábavy a poučení. Expozice v pětipatrové budově jsou věnovány historii, ekologii, zdravotnictví, kosmu a dalším oborům lidské činnosti.

„Uaauuu,“ říká asi šestiletý klučina, když otevírá maketu těhotné ženy. A jeho maminka s opravdovým bříškem mu vysvětluje, jak to vlastně uvnitř vypadá a jak je dosud nenarozený brácha (nebo sestřička) v tom malém prostoru uložen. O kousek dál pobízí manželka svého chotě, ať otevře dvířka s obrázkem tváře dívky a dozví se něco více o rýmě. Po otevření dostane důvěřivý manžel přímo do tváře dávku jemných kapek vody s akustickým zvukem kýchnutí. Oba se zasmějí a přečtou si více o kapénkové nákaze.

V Kanadě sice užívají desítkovou soustavu, ale téměř všechny údaje jsou uváděny také v mírách angloamerických, v tuctech, librách, galonech či mílích. Je nutno se dobře podívat a ujasnit si, o jakou že to jednotku se jedná. Je podstatný rozdíl v tom, jestli jedete autem rychlostí 50 kilometrů, nebo mil v hodině.

Nepříjemným překvapením, hlavně pro neznalé cizince, je i daň z přidané hodnoty, která se na cenovkách neuvádí. Činí 13 procent. U pokladny pak zažívají lidé, kteří mají všechno dopředu a řádně sečtené, chvilky překvapení a možná i podezření, že je chce obchodník ,,natáhnout“. Na účtence je ale vždy všechno řádně spočítané, včetně daně.

V St. Jacobs jsou každý čtvrtek a sobotu farmářské trhy. Jezdí sem farmáři i překupníci ze širokého okolí, Toronta i z míst vzdálených několik hodin cesty autem. Ostatně v Kanadě se neudává vzdálenost na kilometry, ale na hodiny. A všechno ,,blízké“ je tak do jedné hodiny jízdy autem. To je z Toronta i St. Jacobs.

V St. Jacobs se můžete podívat na tradiční výrobu košťat z čiroku nebo na mistry skláře. V St. Jacobs bydlí také komunita mormonů. Náboženská společnost, známá také jako Církev Kristova. Mormoni vyznávají konzervativní hodnoty, odmítají nový, rychlý, mechanický způsob života. Oblékají se tradičně do černé a modré.

Jezdí na koňských povozech. Tradičně obdělávají půdu. Na trhu prodávají javorový sirup a zemědělské plodiny, které pěstují. Od státu nic nepožadují. Proto neplatí daně ani pojištění. Když se v mormonské vesnici vyskytne závažný zdravotní problém, skládá se na léčení celá vesnice. Ve svých černých bryčkách tažených koňmi jezdí po speciálních přídavných pruzích u silnic. Ty jsou bez asfaltu, vysypané drobným štěrkem. V obchodech nakupují jenom to základní, co doma nevypěstují a nevyrobí. Pro své mormonské zákazníky obchodníci zřizují vedle parkovišť zvláštní boxy pro koně s povozy.

Koryto, kterým si prorazila kdysi dávno cestu obrovská masa vody, spojuje dvě jezera, Erie a Ontario. První je výš než druhé a místo, kterým voda přepadává do toho nižšího, se jmenuje Niagara. Těžko si představit, co pociťovali objevitelé vodopádů, když se jim naskytl úžasný pohled na tuny padající vody z výšky 52 metrů. Ten pohled dodnes fascinuje tisíce návštěvníků přijíždějících z celého světa.

Hukot padající vody je slyšet v noci i několik kilometrů daleko a vodní tříšť nad větším ze dvou vodopádů nikdy neodhalí dokonalý pohled na padající vodu.

Hraniční čára oddělující Spojené státy a Kanadu vede tak, že se vodopády nachází na americké straně, a tak logicky je hezčí pohled ze strany kanadské. Kanaďané se na padající vodu dívají ze svého břehu, kdežto Američané musí přejít hraniční most, aby mohli vidět ,,své“ vodopády v plné kráse.

Svezení na lodi plující s turisty těsně pod padající vodu nebudete litovat. Pláštěnku dostanete ke vstupence na loď za 16 dolarů. Kanadská strana rozdává modré, kdežto turisté stojící pod vodopádem na americké straně mají pláštěnky žluté. Několikatisícové městečko Niagara Falls u vodopádů sestává především z hotelů a heren.

Herny navštěvují hlavně Američané. V USA jsou pravidla pro hazard mnohem přísnější, takže není až tak neobvyklé, když uvidíte spáče v zaparkovaném autě s americkou SPZ před hernou. Ráno, plný síly, jde opět do herny utrácet peníze včetně těch, které ušetřil za drahý hotel.