Německo je lázním zaslíbené, přitahuje nejen boháče a celebrity

Je jen málo míst v Evropě, kde uvedená scéna působí bytostně věrohodně, ne jako nostalgický nakašírovaný kýč nebo natáčení filmů pro pamětníky. Baden-Baden, přesněji řečeno restaurace v Lázeňském domě, patří mezi ně.

Císařové, králové a umělci, mahárádžové, miliardáři a metresy, princové, potentáti i preláti – peníze, sláva a moc bývaly a dodnes zůstaly hosty v noblesních, mondénních lázních rozprostřených stejně jako Řím na sedmi pahorcích. Johanes Brahms a Franz Liszt vdechli život místním salónům. V lázeňském wellness hotelu Mason Messmer Dorint v jednu chvíli odpočívali německý císař Vilém I., britská královna Viktorie, legendární rakouská císařovna Alžběta řečená Sissi a ruský car Alexandr II.

První poválečný německý kancléř Konrád Adenauer se nechal slyšet: „Až přijde konec světa, odjedu do Baden-Badenu – tam to dorazí až o dva týdny později.“ Siamský král sem přijel s celým dvorem včetně nábytku, saúdský král Fahd sem vozí i své ušlechtilé koně a sokoly.

Slabost pro věhlasný skvost v podhůří Schwarzwaldu nezapřeli a nezapřou Rusové. Především pro tamní kasino. Herna s interiéry ve stylu francouzských zámků přitahovala ruskou elitu, zejména literáty, jako plamen můru.

Mohli tu zázračně vyhrát, nebo přijít o všechno, takže nezřídka na ruletu plynně navazovala jiná ruleta – ruská a s revolverem.

„Ruleta do šesti do rána. Prohrál jsem úplně všechno.“ – poznamenal si lakonicky do deníku Lev Tolstoj. Od bankrotu ho zachránil Ivan Sergejevič Turgeněv. Ten se dokonce v euforii vzdal v jednom výroku svého slovanství. „Prohlašuji tímto, že jsem se definitivně usadil v Baden-Badenu. Už se nepovažuji za Rusa, ale za Němce a jsem na to hrdý.“

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se tu spíš skrýval, než aby okázale hýřil. Dlužil, kam se podíval. Sbíral zde – velmi náruživě – zkušenosti pro svůj román Hráč, vyprávějící mistrně příběh gamblera. Marlene Dietrichová, vášnivá a prý i úspěšná hráčka, považovala kasino v Lázeňském domě v B-B za nejkrásnější na světě. Nic nebrání tomu, abyste se přesvědčili na vlastní oči.

„Nezapomeňte se vybavit pasem, pánové sakem a kravatou. Ctitelé ležérní módy si musí kravatu půjčit – za deset eur na hodinu,“ připomíná Marie-Lena Kuttruffová, manažerka městské marketingové agentury.

Zdejší termální prameny, chrlící denně 800 tisíc litrů léčivé, 86 stupňů teplé vody, upoutaly pozornost už za Římanů. V prvním století tu založili sídlo, po celém obvodu obehnané hradbami. Císař Marcus Aurelius Severus Antonius, zvaný podle svého galského pláště s kapucí Caracalla, si tu ulevoval od revmatismu.

V římsko-irských (horkých a studených) Friedrichových lázních vás čeká putování od bazénů ke slujím. Po vydrhnutí, vypocení, osušení a pokrytí těla krémy uvěříte tomu, že jste si na vlastní kůži – a to doslova – vyzkoušeli lázeňský postup starý dva tisíce let.

B-B si udržel eleganci starých dobrých časů a zasadil ji do moderní doby. Na jednom z plakátů tudíž pohled do kasina vystřídaly snímky běžce v parku a krásky relaxující v lázních. Mění se i celebrity – kromě korunovaných hlav se tu promenovaly i královny šoubyznysu, třeba Viktorie Beckhamová či Tina Turnerová, nebo sportovní esa Tiger Woods či Boris Becker.

Lázně dál lákají boháče a celebrity, ale ani „obyčejný“ turista nezůstane stranou.

Finančně přitom nevykrvácí – pokud se v kasinu vyhne osudu Tolstého. Dokonce by se dalo říci, že tu každý host zakusí pocity, které mívalo urozené panstvo.

Jakmile první sluneční paprsky zruší noc, objeví se výjev jako z kýčovité pohlednice. Žírné louky s pasoucími se kravami s velkými zvonci, načančané dřevěné chaloupky, seno i dřevo složené takřka „do komínků“ a všude pořádek a čisto, až to budí podezření.

A právě tehdy a tady, skoro za rozbřesku v Oberstaufenu v bavorském kraji Allgäu je čas, aby se někdejší vrcholový sportovec Benjamin Bruhl (44) proměnil na pár hodin skoro v mumii.

„Každý den pacienti zdejších lázní odstartují důkladným vlhkým zábalem celého těla. Ve stavu, kdy tak trochu připomínají mumie, pak musí nějakou chvilku vydržet. Pokožka sehrává roli třetí ledviny,“ vysvětluje Andrea Passerová z marketingu místních lázní, v nichž na 7200 obyvatel připadá osm tisíc lůžek pro hosty. Dopolední „mumifikace“ spadá do tzv. Schrothovy léčebné metody. Ta se opírá o aktivaci sebeuzdravujících sil v lidském organismu.

Zjednodušeně řečeno: spojuje v sobě bezcholesterolovou a bezsacharidovou dietu, pitný režim, kdy se v pondělí, ve středu a v pátek omezí příjem tekutin na minimum, a střídání klidu a pohybu v horách, sauně i vířivce. „Máme tu pacienty po infarktu, alergiky, s chronickou nadváhou, pohybovými potížemi. S nadsázkou říkám, že naše kúra nezabírá jen na rakovinu a alkoholismus,“ podotýká Andrea Passerová.

Jedinečný léčebný postup nese jméno Johanna Schrotha (1798–1856). Živil se jako vozka. V roce 1820 to vypadalo, že bude muset pověsit živnost na hřebík – úder koňského kopyta mu takřka zmrzačil pravé koleno. Studené i horké zábaly, omezení jídla a pití a víc pohybu než obvykle ho však uzdravily. Brzy se těšil pověsti „zázračného doktora“. V roce 1829 si otevřel v Dolní Lipové na Jesenicku malé lázně.

Herman Brossig se po válce a zajetí v Británii usadil v roce 1947 v Oberstaufenu. Mezi Němci odsunutými z Československa našel odborný personál a o dva roky později vzkřísil bezmála zapomenuté Schrothovo know-how.

Benjamin Bruhl se přiznává, že se po třech dnech a la mumie nemohl dočkat dalších zábalů. „Pocit odlehčení a nezměrné úlevy poté se nedá vylíčit,“ chválí si. Jedno ví jistě, příští rok se do penzionu Allgäu-Sonne v Oberstaufenu vrátí. Bolesti v rameni, které ho přiváděly k zoufalství, jako mávnutím kouzelného proutku zmizely.