Článek
Aby to nebyl zase až takový šok, je možné si vybrat na první pohled ryze venkovské ubytování, kde sice nechybějí koně, vlastní chovný rybníček se pstruhy nebo domácí bioklobásky, ale svoje přírodou zmučené tělo může poutník uklidnit i v sauně nebo na masáži.
Moserhof má i vlastní kostelík.
To vše nabízí statek Moserhof Gerhildy a Heinze Hartwegerových u vesničky Moos – špička v oblasti rakouské agroturistiky. Dřevěné domky seskupené pěkně v hloučku odděluje od silnice, která vede na nejvyšší horu Rakouska Grossglockner, travnatý val, řeka Möll teče hned pod okny statku. V uměle vybudované odbočce napájí její voda elegantní jezírko ke koupání.
Jako Fénix z popela
„Nejdřív jsme dali dohromady dům po rodičích, kde byly i apartmány pro hosty. Když bylo v roce 2003 hotovo, do roka celý statek kvůli chybné elektroinstalaci vyhořel. Chtěli jsme to nejdřív zavřít, pak jsme naopak naši nabídku zvětšili a postavili další chaty,“ říká Gerhilda. Neštěstí tak připomíná jen obraz v jídelně od kamaráda výtvarníka, na němž je zachycen bájný Fénix vylétající ze spáleného Moserhofu.
Hartwegerovi vybudovali svůj statek doslova z popela.
Sympatická majitelka se stačí starat o rozlehlé hospodářství a také učit v místní střední dřevařské škole. Ostatně dřevo je hlavním stavebním i dekoračním materiálem na statku. V dřevěných mísách jsou naaranžována jablka, na dřevěných prkénkách dostanete výborné domácí klobásy. Kdo chce, může si zakoupit i dřevěné srdce. „Manžel pracuje se dřevem,“ upřesňuje paní domu, která mimochodem báječně vaří. Její plněné taštičky, tady zvané Kasnudeln, nebo nadýchaný smetanový dort neměly v celém údolí konkurenci.
Vlastní rybníček
Řeka Möll je u statku ještě klidná, jen o kus dál se po ní jezdí na raftech a rybáři chytají úlovky na umělé mušky. Kdo nemá vybavení na muškaření, může si zarybařit na rybníčku, jenž patří Hartwegerovým. Samozřejmě na to není třeba žádné povolení, kromě souhlasu majitelů. K adrenalinovějším zážitkům pak patří jízda na koních. Jízdárně na Moserhofu vládne Polák Bogdan, koníci v podstatě chodí sami, a tak se na nich brzy naučí i ten, komu se zprvu zdá pohled z koňského hřbetu poněkud vysoký.
Ale zpátky na zem, nejlépe do nějaké pěkné soutěsky. Do jedné, která má i dost vody včetně vodopádů, se dá vyrazit z pár kilometrů vzdáleného městečka Obervellach. Cesta ke Groppensteinschluchtu vede nejdřív po hezké pěšině, pak se jde po lávkách s výhledem na stejnojmenný hrad a na závěr do dost prudkého svahu, kde jsou stupně vyznačeny jen kameny a úzkými dřívky. Proto je sem vstup za deště zakázán, stejně jako se nesmí sestupovat až k vodnímu toku. Podle místního rangera je to proto, že se občas nečekaně naplní vodou nezbytnou pro chod elektrárniček v údolí.
Soutěsku u vodopádu v srpnu obsadí herci a zpěváci.
Nejvíc návštěvníků sem chodí o prázdninách, a tak se kromě tradiční srpnové slavnosti, kdy strž obsadí herci a zpěváci a po setmění tu uspořádají ohromný spektákl, otevřou i nově vybudované lávky zase o něco prodlužující trasu, která spojuje Groppensteinschlucht s dalšími soutěskami.
Keltská hora
Pokud se trénovaní turisté nerozhodnou strávit celý den šplháním od Groppensteinschluchtu až na další značený vrcholek, kde se dá pojíst na chatě Himmelbauer, mohou den ukončit na hoře Danielsberg na druhém konci údolí - v restauraci hotýlku Herkuleshof. Původní majitel židovského původu dal Herkuleshof na začátku dvacátého století postavit jako přesnou repliku vily milenky císaře Františka Josefa I. Kateřiny Schrattové, jež stála v Bad Ischglu. S obsazením Rakouska hitlerovským Německem musela celá rodina dům opustit, po válce pak příbuzní, kteří přežili, roztomilou chatu s vyřezávaným štítem prodali.
„Tak se k ní dostali moji rodiče. Bylo to vlastně omylem, protože žili v úplně jiné části Rakouska a realitní kancelář si spletla v inzerátu lokalitu, kam Herkuleshof umístila. Nakonec sem vlakem vyrazili, viděli tu spoustu dřeva, která k domu patřila, a řekli si, že ho postupně prodají, a pak zas půjdou. No, tak už jsme tady skoro šedesát let,“ říká dnešní majitel Hannes Viehhauser s tím, že v létě se mohou hosté projíždět na umělém jezírku u domu na šlapadle, v zimě je areál, kde Hannes přistavěl i nové křídlo s moderními apartmány, zavřený.
Energie nevyprchala
Hora Danielsberg je ale zajímavá i sama o sobě. Přestože není příliš vysoká – nedosahuje ani tisíce metrů – je v údolí dobře viditelná. Kdysi dávno neustoupila valícímu se ledovci, který před sebou hrnul všechny překážky, za své stanoviště si ji později vybrali Keltové a kostel na jejím vrcholu nese neklamné znaky románského stylu (11.–13. stol.).
Energie z obětních keltských kamenů nevyprchala dodnes, Hannes to dychtivým návštěvníkům rád předvádí pomocí virgulí, které se v jejich rukou moc pěkně protáčejí. Není divu. Lidé, kteří tady, jen kousek od přírodní rezervace Vysoké Taury, strávili obklopeni neporušenou přírodou několik dní, musejí mít energie na rozdávání.
Rady na cestu
Jak se tam dostat
Cesta vede v Rakousku až na závěrečný úsek po dálnici. Z Českých Budějovic je třeba jet na Salcburk, odtud pak směr Klagenfurt a odbočit na Mölltal Strasse. Z Prahy je to kolem 500 km, víc než pět a půl hodiny. Na rakouských dálnicích musí být známka. Alternativou je v Bischofshofenu odbočit směrem na Bad Gastein a dále na Böckstein. Pak autovlakem do Mallnitzu.
Když prší...
Pokud prší, je ideálním místem pro rodiny s malými dětmi Bios v Mallnitzu. Interaktivní vzdělávací centrum přibližuje dění v národním parku. Děti mohou poznávat zvířecí stopy, zjistí, jak to chodí s vodou v přírodě, prověří si i některé fyzikální zákonitosti.
Autobus i autovlak
Kdo se chce po údolí Mölltal pohybovat spíš v autobusu, může využít služeb Wanderbusu. Staví v Moserhofu, jede i k Danielsbergu nebo k ledovci. Projet Alpy vlakem i s naloženým autem nabízí jízda z Mallnitzu-Obervellachu do Böcksteinu. Za pouhých jedenáct minut se cestující dostanou z Korutan do Salcburska. Jedna jízda přijde na 17 eur (osobní auto), lístek koupený v infocentru v Obervellachu je o tři eura levnější.
WWW stránky
Letní lyžování na ledovci
V údolí u nástupní stanice lanovky na Mölltalský ledovec plus patnáct stupňů, na vrcholu (3122 m) mínus deset. I takové rozdíly si pro příznivce jarního a letního lyžování přichystá tento korutanský ledovec. Určitě se proto vyplatí přibalit teplé oblečení, a ne se spoléhat jen na lehounké lyžařské kalhoty a bundu. Ještě v květnu tu parádně fučelo a sjezdaři bojovali na bílých svazích s viditelností, která rychle klesala, jak mraky sestupovaly do údolí.
Ve výšce 3122 metrů je sníh po celý rok.
V zimě není až tak vyhledávaným místem, protože se jak v létě, tak v chladných měsících v podstatě lyžuje na stejných sjezdovkách, nad mezistanicí. Provozovatelé to ovšem zohledňují především v cenách, do osmnácti let si každý může koupit jen dětskou permanentku. Za celý den tak zaplatí 19 eur, dospělí pak 38 eur. Na konci dne na webu z čísla svého skipasu zjistí, kolik toho ujeli.
Mölltalský ledovec má nezbytné zázemí ve výšce 2800 metrů – panoramatická restaurace se chlubí vyhledávanou sluneční terasou – nabízí ale i funpark pro snowboardisty, na tréninkových svazích je možné potkat po celý rok rakouské reprezentanty, běžní uživatelé si mohou vybrat od modrých až po perfektně upravené černé svahy. Přesto nám paní v pokladně doporučila, abychom si v létě ověřili, zda se na ledovci lyžuje. Když je hodně sluníčka, sjezdaři se mohou jen opalovat.
