Za obcí vás u silnice vítá neobvyklá tabule, která oznamuje, že právě vjíždíte na Nový Zéland. U vstupu do areálu už ani nepřekvapí další tabule „Pozor klokani“.

„Pracoval jsem v Austrálii a na Novém Zélandu a tato část světa mi moc přirostla k srdci. Proto jsem se rozhodl vybudovat něco, co mi Nový Zéland bude připomínat, i doma na Slovensku,“ řekl Právu Miloš Minár.

Miloš Minár se po návratu z Nového Zélandu rozhodl vybudovat kousek ostrovní země i na Slovensku poblíž Piešťan.

Miloš Minár se po návratu z Nového Zélandu rozhodl vybudovat kousek ostrovní země i na Slovensku poblíž Piešťan.

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Jako doktor pedagogických věd by neuživil rodinu, a tak ještě za socialismu začal na východě Slovenska u Medzilaborců chovat ovce. „Ve stádě jsem měl 250 kusů ovcí,“ říká. Už tehdy vymýšlel k ovečkám něco zvláštního. Protože od Medzilaborců pocházela rodina Andyho Warhola, na krku ovcím umístil zvonce s fragmenty nejznámějších děl krále pop-artu.

Po revoluci do Austrálie

V roce 1990 odletěl Minár do Austrálie. Na stáži v Novém Jižním Walesu strávil půl roku. Na univerzitní farmě získal nové zkušenosti. „Získal jsem rovněž kontakty na zajímavé lidi na Novém Zélandu, kde jsem strávil další rok,“ dodal Minár.

Miloš Minár před domem v Maorské vesnici

Miloš Minár před domem v Maorské vesnici

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Projel značnou část této země a zajímal se o anglosaský styl chovu ovcí, který se do značné míry lišil od toho, na jaký si navykl na Slovensku. „Po dvaceti letech jsem zkušenosti začal realizovat v praxi. Je to levnější způsob chovu ovcí, protože ovečky se pohybují za plotem, nepotřebujete pastýře a jsou celý rok venku,“ vysvětluje.

Jeho partnerka Bernardína Jedličková se narodila v Piešťanech a společně s autorem nápadu řídí rozrůstající se Zoofarmu Nový Zéland. Žije zde téměř stovka různých zvířat, od ovcí přes velblouda, skotský náhorní skot, emu, lamy, až po americké bizony a klokany. Každé ze zvířat zastupuje jeden kontinent. „Původně jsme měli jen čtyři klokany a už je jich šestnáct,“ dodává. Zajímavý je pohled na klokana albína s tmavým mládětem, jehož hlavička čouhá z mámina vaku.

Klokan albín s mládìtem ve vaku

Klokan albín s mládětem ve vaku

FOTO: Ivan Vilček, Právo

„Kromě nočních strážníků na to stačíme my dva a v létě nám vypomáhá několik studentů brigádníků. V zatím rekordní sezóně jsme měli čtyřicet tisíc návštěvníků,“ pochlubí se Jedličková, která zrovna vítá skupinu žáků s učitelkou z nedaleké školy v přírodě.

Maorská vesnice

Kolorit farmy doplňuje vesnice Maorů, původních obyvatel Nového Zélandu. Postavili ji ve stylu, jak vypadala před třemi stovkami let, neposkvrněná civilizací. „V roce 2009 jsme měli na farmě půl roku 20 Maorů z kmene západního pobřeží Whanganui. Oni sami označili svou misi Te Ranga Tumua, což znamená předvoj,“ uvedl Minár.

Sídlo náčelníka Maorů

Sídlo náčelníka Maorů

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Postupně pozvali také kmen z východního pobřeží Waka Toa a letos přiletí dva maorští studenti. „V létě budou vítat návštěvníky maorské vesnice,“ dodal.

Pán prstenů a hobit

Podnikavý Slovák se letos rozhodl, že na své farmě vytvoří hobití domy. Vždyť na Novém Zélandu se trilogie Pán prstenů natáčela a Peter Jackson, režisér Pána prstenů a rodák z Nového Zélandu, se letos pustil do snímku Hobit. „Na jeho počest jsme začali stavět Hobitín,“ dodává Minár. Ve svahu už tak stojí první hobití obydlí.

Majitel Zoofarmy má příslib, že v příštím roce přijede na Slovensko premiér Nového Zélandu, a údajně by měl přiletět také režisér Jackson. „Možná u nás natočí něco do svého nového filmu,“ věří si Minár.

První hobití dům

První hobití dům

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Šikovný Slovák vybavuje mnoho záležitostí také přes kapitána novozélandské reprezentace v ragby, který je jeho přítelem. „To jsou velmi dobré kontakty, protože ragbisté jsou na Novém Zélandu ještě populárnější než u nás hokejisti,“ konstatoval.

Sousedství Nového Zélandu nepřekáží

Místní obyvatelé si na neobvyklou Zoofarmu v sousedství obce zvykli. „Nejdříve jsme se obávali, že tady budou chovat nebezpečná zvířata, ale když jsme viděli krávy, ovce a klokany, byli jsme rádi, že tady v sousedství máme zoo pro děti a návštěvníky,“ říká jeden ze sousedů.

Jen místní farář si s humorem „stěžuje“, že to má k věřícím do sousední obce moc daleko. „Musím k nim přes Nový Zéland,“ říká s úsměvem.