Jedno z vyhlášených lázeňských míst je Gyoparosfurdö u Orosházy. Není to jediná zajímavost nížinného kraje u rumunských hranic, kam český turista příliš často nezavítá.
Další jsou v Gyule. Toto město proslavil jeden z největších cihlových hradů v zemi. A že jste dosud neslyšeli o Mezöhegyes? Tady upoutají husaři a jejich koně!

Když Rakousko zbrojilo

Cestou ze Szegedu do městečka Mezöhegyes se zastavíme v Mako. Pokud je náhodou polovina září, je všude plno cibule, která proslavila zdejší trhy. Pro novináře má i další půvab. Zdejším rodákem je totiž zakladatel prestižní Pulitzerovy ceny – Joseph Pulitzer, který odešel do Spojených států, kde se stal renomovaným žurnalistou a vydavatelem.

K návštěvě Mezöhegyes je pár dobrých důvodů. Buď máte rádi koně, nebo si chcete sáhnout na dávnou slávu c. k. rakouské a rakousko-uherské monarchie. Nebo oboje.
Zdejší hřebčín založili už v roce 1785. Důvodem nebyla přílišná láska ke koním, ale vojenský aspekt. Za vlády monarchie totiž jejich stav poklesl pod únosnou mez a Rakousko de facto potřebovalo armádu vyzbrojit.

Většina budov, husarských kasáren i stájí, vznikala kolem roku 1800. Koně byli svezeni ze širokého okolí i ze zahraničí a chovatelé dostali nůž na krk. Rok co rok dodáte armádě sedm tisíc hřebců. Zpočátku se jednalo zejména o lipicány, celkem zde chovali na 155 hřebců a 400 klisen.

Dnes chová státní společnost na 12 000 ha asi 80 klisen a 240 hřebců, zejména pro sportovní závody. Součástí historického areálu, o jehož zapsání na seznam světového dědictví pod patronací UNESCO se usiluje, je i muzeum. K exponátům patří staré kočáry, saně, obleky i další nezbytnosti starých husarů.

A ze stínu pod obrovskou korunou košatého, 150 let starého indického platanu před jízdárnou zůstává pohled na cválající koně v dávném císařském hřebčíně stále stejný.

Sláva starých lázní

Ze školních škamen víme, že husy zachránily římský Kapitol, když kejháním včas varovaly spící obránce města před útočníky. Jejich vliv na město Orosháza je poněkud jiný. Pro labužníky jsou vyhlášená zdejší husí játra.

Ještě slavnější jsou však termální lázně. V roce 1846 se pár lidí odstěhovalo z Orosházy k jezeru Gyopáros, vzdálenému asi tři kilometry. Vzniklou osadu nazvali podle jezera – Gyopárosfürdö a záhy se stala oblíbeným sídlem.

Koncem 19. století nechal Lászlo Elek udělat chemický rozbor vody a odborníci konstatovali, že voda je léčivá a využívat ji jen k máčení lnu a koupání koní je hříšná nedbalost. Od roku 1870 přibývají lázeňské budovy a o dvacet let později se už o lázních mluví s uznáním.

Dnešní lázně jsou druhé největší v oblasti a v roce 1999 získaly mezinárodní uznání. Pacienti tam mají lékařské zázemí a moderní nemocnici se 150 zaměstnanci. Léčí se zde revmatické obtíže, stavy po komplikovaných zlomeninách a další problémy. Ročně přijíždí kolem 12 000 hostů, kteří využívají i několik druhů saun.

Město pod hradem

Město Gyula je prý nejhezčím v okolí řeky Körös. Než přisvědčíme, pojďme se jím projít.
Lázně v Gyule jsou skutečně renomované. Nacházejí se v původním zámeckém parku a patří k největším krytým v zemi. Nečekejte jeden bazén, je jich tady spousta, třetina má léčivou vodu. Vyvěrá zde nejteplejší lázeňský pramen v zemi. Do lázní přijíždějí na zotavenou zejména sportovci a ženy po gynekologických obtížích.

Nad vodní hladinou ční pevnost postavená ve 14. století za využití snad všech vymožeností tehdejší techniky. Cihlové zdi hradu jsou často více než tři metry silné. Ve své době byl téměř nedobytný. Dnes je jedinou dochovanou tvrzí tohoto druhu v Maďarsku. Stále působí majestátně, zejména v noci, kdy je nasvícená. V létě se v hradních kulisách hrává divadlo.

Pojďme z okraje města, kde leží hrad i lázně, do středu. To, co návštěvníka záhy napadne, je otázka, kde je střed? Jsou to malá náměstíčka v historické části? Nebo v okolí novostaveb a paneláků u mostu přes Körös?

Výrazné náměstí prostě městu chybí. Spíše najdeme několik menších. Mezi secesní domy proniká zástavba paneláků a celek působí nesourodě.

Ona nesourodost má možná i své historické opodstatnění. Město vzniklo ze dvou osad po 130 let trvající nadvládě Turků. Maďarská Magyargyula se spojila s osadou ležící na druhé straně řeky, kde žili převážně němečtí a rumunští vystěhovalci – Nemetgyulou. Řeka, která kdysi ony dva světy rozdělovala, je dnes spojuje.

FOTO: Archiv, Právo