Věže se nenaklánějí jen v Pise. Lze je vidět i v Boloni, Budyšíně a Toruni

Dominanty tohoto starobylého univerzitního města, kamenné věže Asinelli a Garisenda, vzbudily nedávno pozornost veřejnosti, když odborníci naléhavě vyzvali k jejich záchraně před zřícením. Stejně jako jejich kolegyně z Pisy pocházejí z 12. století.

Nelze je přehlédnout – tyčí se v historickém centru Boloně na náměstí Ravegnana v záplavě červených a oranžových, převážně cihlových budov. „Věže jsou ale ve špatném stavu. Tak špatném, že jejich další naklánění a propad následkem klimatických vlivů lze už sotva zastavit,“ varoval v listu La Stampa ředitel italského geofyzikálního a vulkanologického institutu Enzo Boschi.

Platí to zejména pro vyšší z nich, sedmadevadesátimetrovou Asinelli, jejíž náklon činí 2,2 metru. Menší, osmačtyřicetimetrová Garisenda, je na tom prý o něco lépe, ačkoli je vychýlená o metr více než Asinelli.

„Měla by tu být zastavena veškerá doprava, stejně jako v Pise. Teď tudy od rána do večera projíždějí každou minutu dva autobusy, ve špičkách dokonce tři,“ dodal Boschi. Radnice by podle něj také rozhodně měla upustit od plánů na vybudování nové tramvajové linky v blízkosti ohrožených věží, protože s ní spojené záchvěvy půdy nelze zcela eliminovat.

Asinelli je přitom pro veřejnost stále otevřena, zatímco Garisenda vzhledem k většímu náklonu už nikoli.

Původně stálo v Boloni na 180 věží. Postavily je místní zámožné rodiny jako výraz své moci a zároveň k obraně města. Podle sebe je pak i pojmenovaly. Dodnes se z těchto věží zachovalo dvacet, přičemž Asinelli a Garisenda jsou nejvýraznější, ale následkem otřesů půdy v uplynulých staletích a rozvojem dopravy také nejvíce zdeformované a nakloněné.

Arianne Pesciová, členka odborného týmu, který stav ohrožených věží prověřoval pomocí laserového skeneru, nepochybuje, že se v Boloni může podařit to, co se povedlo v Pise. Stav tamní 56 metrů vysoké kampanily a její stále větší náklon byly natolik alarmující, že ji úřady musely v roce 1990 na jedenáct let uzavřít pro veřejnost.

To se nakonec vyplatilo, protože od prosince 2001 je zvonice po zaplacení 15 eur opět přístupná a podle odborníků i zcela bezpečná. „Všechny naše předpoklady se potvrdily. Teď můžeme prohlásit, že věž zůstane v klidu po následujících tři sta let,“ řekl deníku Corriere della Sera profesor geologie Michele Jamiolkowski šest let po stabilizaci věže. Monitorování ukázalo, že se náklon nezvětšuje. Výstup na věž však pro jistotu podléhá regulaci. Vstupenky platí pro konkrétní čas a je tedy dost pravděpodobné, že zejména v prázdninových měsících budete čekat i několik hodin, ne-li do příštího dne.

Odklon od osy je problém, který válcovitou zvonici z bílého mramoru provázel od počátku. Kvůli nepevnému podloží se totiž nakláněla už během stavby započaté v roce 1173. Je zajímavé, že to bylo původně na opačnou stranu. Stavitelé proto zpevnili základy kamením a náklon vyrovnali.

Později se kampanila začala naklánět znovu, tentokrát opačným směrem, což vedlo k pozastavení stavebních prací. Po jejich obnovení se další patra stavěla mírně nakloněná na odvrácenou stranu, aby se změnilo těžiště vznikajícího díla.

Manévr byl částečně úspěšný – naklánění věže se zpomalilo. Nejistota ohledně dalšího pohybu zvonice nakonec přiměla architekty k tomu, že proti původním plánům stavbu ve 14. století ukončili už šestým patrem, na které posadili stolici pro zavěšení zvonů. Když Italové před 21 lety spustili rozsáhlou záchrannou operaci, činil náklon věže 4,5 metru. Do té doby se odchylka každoročně o jeden milimetr zvětšovala. Díky unikátní a velmi nákladné sanaci se za pomoci několikatisícitunové protiváhy v základech podařilo náklon zvonice nejen zastavit, ale dokonce o 44 centimetrů snížit. Viditelný náklon však zůstal – jeho úplnou eliminaci si nikdo nepřál, protože Pisa by přišla o jedinečnou turistickou atrakci.

Podobný problém řešili geologové a architekti v saském Budyšíně (Bautzen), jenž má na východním okraji svého historického centra také šikmou věž – šestapadesátimetrový Reichenturm. Ta je mnohem mladší než její „sestry“ v Boloni a Pise – postavena byla jako součást městského opevnění koncem 15. století.

Reichenturm byl za svou historii kvůli válkám a požárům několikrát poškozen a přestavován. Chvílemi přežíval jako ruina s nejistým osudem. Počátkem 18. století dostala věž svou dnešní masivní barokní nástavbu, už krátce poté se ale objevily pochybnosti, zda dominanta takovou tíhu unese. Průzkum z roku 1747 tyto obavy potvrdil, věž vykázala náklon o půl lokte, což v té době odborníci přičetli nekvalitnímu stavebnímu materiálu a celkovému ochabení konstrukce minulými požáry.

Podle současných poznatků byla ale hlavní příčina jinde: osmdesáticentimetrový fundament věže se ukázal pro zmíněnou nástavbu jako nedostatečný, přestože Reichenturm stojí na pevném skalním masívu. Ani pět stabilizačních pilířů – čtyři v rozích věže Reichenturm a jeden uvnitř spirálovitého schodiště – pohybu věže nezabránilo, ačkoli je stavbaři instalovali jako „pouhé doplňkové bezpečnostní opatření“.

Postupný náklon věže severozápadním směrem pokračoval i v dalších stoletích a zastavit se ho podařilo až v letech 1953–54. Od té doby Reichenturm vykazuje odchylku od osy 1,44 metru. Další rozsáhlou sanaci absolvovala věž krátce po sjednocení Německa, a je proto natolik bezpečná, že je přístupná veřejnosti – za pouhých 1,40 eura.

To je případ i šikmé věže v polské Toruni. Na patnácti metrech své výšky se naklání o 1,4 metru kvůli nepevnému jílovitému podloží a také kvůli tomu, že jedna ze čtyř jejích stěn byla vybudována s několikaletým zpožděním.

Věž byla součástí obrany města, v 18. století ale ochrannou funkci ztratila a přeměnila se na ženskou věznici. Později sloužila jako byt a dílna zbrojíře, sídlo několika kulturních spolků, zatímco dnes je v ní kavárna a prodejna suvenýrů.

Starosti s případným zvětšováním náklonu prý toruňské úřady nemají. Věž se údajně přestala naklánět poté, co si „dosedla na pevný podklad“.