Maďarská metropole je bohatá na léčivé prameny. Má jich téměř 120, každý den tu tak ze země vytryskne skoro 70 miliónů litrů teplé vody. Budapešť je prý jediným velkoměstem na světě, které má charakter lázní.

Bezkonkurenčně nejoblíbenější jsou mezi místními lázně Széchenyi, které fungují od počátku dvacátého století. Najdete v nich tři venkovní bazény a přes deset vnitřních, teplota vody se pohybuje mezi 27 až 38 stupni Celsia. Složení pramenů zabírá hlavně na problémy s klouby. Potkáte tu ale také spoustu mladých, kteří ordinaci ortopéda určitě navštěvovat nepotřebují.

Jednou z dominant města je budova parlamentu z přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Jednou z dominant města je budova parlamentu z přelomu devatenáctého a dvacátého století.

FOTO: Lenka Dostálová

Budapešťané zkrátka v lázních rádi relaxují. Často si sem chodí o víkendech odpočinout a připravit se na další pracovní týden. Polehávají pak ve vodě a jen tak klábosí se známými nebo zajdou do sauny či na masáž.

Mnohem hezčí, ale ne tak praktické jsou lázně Gellért. Ty jsou součástí stejnojmenného hotelu vystavěného v secesním stylu, který se tyčí nad Dunajem na kopci kousek od historického centra města. Pod širým nebem tady mají jeden termální bazén a jeden s umělým vlnobitím, ve vnitřní části je smíšený plavecký bazén a několik termálních nádrží pro ženy a muže zvlášť.

FOTO: Archiv, Právo

Je tu sice méně místa a ani výběr koupelí není tak bohatý jako v Széchenyi, interiér je zato daleko výpravnější – zdobí jej mramorové sloupy a krásné mozaiky na stěnách. Moc místních tu ale nenajdete, lázně Gellért jsou oblíbené spíše mezi turisty. Když se pak prohřejete v termálních pramenech a necháte namasírovat zkušenými terapeuty, přijde ideální čas na procházku po městě.

Nevynechejte hrad, Rybářskou baštu a Matyášův chrám na kopci na západní straně Dunaje i parlament a módní bulváry v pešťské polovině města. Po dlouhé cestě pak přijde vhod některá z místních hospůdek.

Guláš, nebo perkelt?

Guláš a paprika – to napadne většinu lidí po slovech „maďarská kuchyně“. Pokud vás ale chuť na pravý guláš přepadne a objednáte si jej v restauraci, můžete se dočkat nemilého překvapení. Guláš neboli maďarsky gulyás je totiž naše gulášová polévka. Maso s paprikovou omáčkou se jmenuje perkelt a tradičně se podává s haluškami. Typickým pokrmem je také rybí polévka halászle a husí játra.

Samostatnou kapitolu tvoří sladkosti. Charakteristickou chuť má kaštanové pyré, které je k dostání v mrazicích boxech v samoobsluze. Jí se buď samotné v poháru se šlehačkou, nebo jako součást krémů a zákusků. Velmi oblíbené jsou tu také palačinky. V místních palačinkárnách si host může vybrat z desítek slaných nebo sladkých náplní, mezi nimiž nechybí maková, ořechová nebo špenátová se sýrem.

Kromě nich stojí za ochutnání i některý z místních dortů. Milovníci máslových krémů jistě ocení ořechový Eszterházy s marcipánem nebo bílou čokoládou na povrchu, nebo dort Dobos s čokoládovým krémem a karamelovou polevou. Oblíbený je také dezert Somlói – kopečky z piškotového těsta s vanilkovým krémem, ořechy, rumem a rozinkami, polité čokoládou a ozdobené šlehačkou.

Ti, kteří chtějí nahlédnout maďarské gastronomii pod pokličku a nestačí jim si na jídle pochutnat v dobré restauraci, mohou využít služeb některé z místních kuchařských škol. Jejich počet v metropoli neustále stoupá s tím, jak roste kvalita maďarské gastronomie a současně přibývá vaření chtivých turistů.

Milovníci Liszta budou mít žně

Zatímco tělo nasytí návštěvníci Budapešti výbornou kuchyní, duše se poměje na některé z četných kulturních akcí. Letošek hraje do not hlavně milovníkům klasiky. Na rok 2011 totiž připadá dvousté výročí narození velikána světové hudby, skladatele Franze Liszta a v Budapešti se bude konat spousta koncertů, na kterých umělci zahrají skladby z jeho tvorby.

Štrúdl přes celý stůl

Při návštěvě Budapešti by bylo velmi nerozumné neochutnat místní závin z taženého těsta, ať už plněný jablky, tvarohem, nebo mákem. Cukrářští mistři jej připravují podle receptů starých několik staletí a díky osvědčeným trikům mají i dlouhatánský štrúdl hotový raz dva.

Těsto si nejprve pohazují vzduchem, podobně jako italští kuchaři pizzu. Potom je roztáhnou po celé ploše stolu a pod něj položí noviny – pokud pak dokážou přečíst jednotlivé řádky, vědí, že těsto je pěkně tenké. Trik s novinami je samozřejmě jen pro přihlížející, normálně se štrúdl prostře na bílé plátno.

Následuje pokládání náplně. Klasickou jablečnou připravují z nastrouhaného čerstvého ovoce, skořice, cukru a hrsti strouhanky, která vsákne přebytečnou šťávu. Závin se díky tenoučkému těstu nemusí péct dlouho, jablka si proto uchovají čerstvou a osvěžující chuť. Vynikající je ale i varianta s tučným tvarohem, mákem nebo višněmi.

FOTO: Lenka Dostálová