Ačkoliv jsou Holanďané zvyklí na čilý ruch na vodě, v jejich očích bylo znát překvapení i zájem, když naše flotila lodí projížděla okolo. Přece jen se na úplném začátku plavební sezóny na kanálech běžně tolik lodí neprohání. Navíc lodě vypadaly na první pohled stejně, lišily se jen různou velikostí a stářím.

Třináct lodí s českými posádkami se vydalo druhého dubna na dvoudenní okružní plavbu pod vedením zkušeného kapitána Pavla Kocfeldy. Největší část skipperů (osoby se zkouškou vůdce malého plavidla) tvořili začátečníci, kteří si sem přijeli vyzkoušet řízení lodě pod dozorem zkušených kapitánů úplně poprvé. Při zkušební plavbě se učili nejen vázat uzly, udržet rovný směr lodi, který při větším větru může být tvrdým oříškem, ale i ostatní manévry, např. připlouvání k molu.

Druhá část skipperů si přijela připomenout všechny krásy plavby a po dlouhé zimě opět dostat cit do prstů a nasát příjemnou holandskou pohodu.

Odemykal Pepek kanálník

Po pár metrech za loděnicí Hatenboer Yacht Charter v Nieweigenu se zastavila celá flotila, aby slavnostně otevřela letošní plavební sezónu na holandských kanálech. Pepek kanálník, holandská obdoba Pepka námořníka (ano, zde se nepluje po moři, ale většinou po kanálech, řekách a jezerech) několikrát otočil klíčem na pravoboku, levoboku a na zádi lodi a pak s grácií šplouchl s klíčem o hladinu vody. Kanály se otevřely a flotila mohla vyplout.

Slunce nádherně svítilo, což vyhnalo řadu lidí z domků na zahrádky, které místním končily přímo u kanálu. Propracovaný systém zdymadel v Holandsku totiž zajišťuje bezpečí před povodněmi. Nikdo se proto nebojí rozestavět si celoroční posezení přímo na břehu kanálu.

S úsměvem na nás mávaly malé děti, ale i senioři na procházce. Potkali jsme řadu výletníků na jízdních kolech. Zajímavé je, že jsme po celou dobu neviděli ani jedno horské kolo. Všichni zde jezdí na lehkých, modelově „starých“, avšak velice pohodlných jízdních kolech, na kterých sedí pěkně vzpřímeně.

Holandské posezení-poležení přímo na břehu kanálu

Holandské posezení-poležení přímo na břehu kanálu

FOTO: Lucie Poštolková, Novinky

Podél cesty naše flotila míjela majestátní mlýny, které dotváří tradiční kolorit země. Fotografové na lodích potrápili spouště a cvakali jako o život skoro celou plavbu. Gurmáni si nenechali ujít návštěvu domácí sýrárny De Willigen, kde voněly desítky druhů sýrů, a před domem se pásly ovce.

První den všem začátečníkům pomalu docházelo, jak se taková obytná motorová loď vlastně ovládá. A přistání u břehu už se nezdálo tak obtížné, ale to ještě netušili, co je čeká druhý den v Utrechtu. Noc celá posádka přežila na lodích uvázaných na přírodním uvazišti u městečka Loenen.

Kličkování centrem Utrechtu

První část plavby předměstím Utrechtu připomínala spíše vietnamskou kolonii, kde bylo pospojováno několik plechových domků bez oken umístěných na vodě. Tyto hausbóty lemovaly kanál po obou stranách, při proplouvání kolem byl jen těžko zaznamenatelný čilý ruch z druhé strany, šlo totiž o plující „bordely“. Ale hned za první plavební komorou se otevřelo starobylé kamenné centrum.

Utrecht

Utrecht

FOTO: Lucie Poštolková, Novinky

Kvůli nízkým mostům bylo nutné sklopit stožárek s vlajkami a poskládat plastové židle na palubě tak, aby se po stranách neodřely, když se sloupy mostů nebezpečně zužovaly. Patnáctkrát si na horní palubě musela celá posádka kleknout, aby se vešla pod most.

Na úzkém kanále se jelo velmi pomalu, a opatrně se podplouvaly nízké mosty. Zpočátku se všichni báli, že se loď odře, ale když posádka proplouvala kanály podruhé, většina už věděla jak na to. Ani pak nepoužili pomocný přední motor - propeller, kterým se natáčí v krizových chvílích špička lodi.

Mezi starými kamennými mosty jsme potkávali další výletníky na kajaku, gondole, malých člunech, ale i poměrně dlouhou prosklenou loď zařízenou jako restaurace. Bylo trošku děsivé potkat takto dlouhou loď v zalomeném mostě na konci Utrechtu, kde nedohlédnete na druhý konec.

Utrechtské grachty

Utrechtské náplavky podél kanálů leží hluboko pod úrovní ulic. Jsou sice užší než v Praze, přesto na nich najdete mnoho kaváren a restaurací. Městským kanálům se pak říká grachty. Náplavky původně sloužily pro nakládku a vykládku zboží, které se dopravovalo na lodích. Pak se vykládalo přímo do sklepů a skladů. A ty jsou dnes ideálním místem pro vinárny s terasou, butiky či dílničky umělců.

Staré sklepy se na nábřeží proměnily v obchůdky nebo kavárničky.

Staré sklepy se na nábřeží proměnily v obchůdky nebo kavárničky.

FOTO: Lucie Poštolková, Novinky

Mosty za Utrechtem se zavíraly v půl čtvrté odpoledne, proto naše posádka ve městě příliš neotálela a vyplula včas. Poměrně kuriózní situace nastala v momentě, když kapitán zjistil, že mosty obsluhuje jen jedna osoba a musí tak otevírat všechny čtyři mosty. Při takovém počtu lodí to bylo s automobilovou dopravou na mostech poměrně zdlouhavé, když střídavě pouštěl lodě a auta.

Na závěr naše posádka přeplula Amsterdamsko – Rýnský kanál a vplula do malého a klidného kanálu, naposled si pokročilí začátečníci vyzkoušeli otáčení lodě na místě, připlouvání lodě ke břehu a proplouvání úžinou. Připlutí do loděnice a navázání se na další loď už pak bylo samozřejmostí.