Jaké byly vaše prvotní nápady, jak vzdělat veřejnost ve smyslu bezpečného chování v extrémních podmínkách? 

Český Alpský klub již deset let spolupracuje s vídeňskou sekcí Alpenverein, kde již sto čtyřicet let funguje systematické vzdělávání veřejnosti. Od nich se dá odkoukat spousta detailů použitelných také v našich podmínkách. Zatím se nikdo systematickému vzdělávání veřejnosti v Česku nevěnoval. Náš plán horského vzdělávání v roce 2011 odstartoval. V březnu začal cyklus přednášek a workshopů, které zatím probíhají v Brně.

Pokud jsou zájemci o kurzy například z Prahy, jak se mohou na vaše přednášky přihlásit? Přece jen je pro ně Brno trochu z ruky.

Když se budou přednášky konat v Brně, je logické, že budou zajímavé pro lidi z Brna a okolí. Avšak když už se bude jednat o zahraniční akce v Rakousku či Švýcarsku, mohou být zajímavé pro zájemce z každého koutu republiky.

Bezpečnost pohybu v terénu je tedy hlavním mottem vzdělávání?

Ano, všechny kurzy mají na pozadí bezpečnost pohybu v horách. Hlavním motivem vzdělávání je, aby lidé měli dostatek informací a znalostí, aby se v terénu mohli pohybovat sami, bez průvodce.

Dnes si totiž mnoho lidí nakoupí outdoorové oblečení a vybavení, něco si přečtou a myslí si, že jsou dostatečně připraveni vyrazit do terénu. Vybavení Čechů je kolikrát lepší, než vybavení zahraničních turistů, ale důležité je, jak kdo s vybavením umí zacházet. Kolikrát je falešný pocit, že jsem vybaven perfektně, pro bezpečnost zavádějící.

Přednášky jsou otevřeny všem věkovým kategoriím, laikům? Kdo se může přihlásit?

Určitě jsou kurzy směrované k laické, nebo mírně poučené veřejnosti. Jsou na naučné úrovni, která však není směřována k tomu, abychom vzdělávali odborníky.

Účastník kurzu by měl vědět, že vůbec nějaká mapa existuje, že existují vrstevnice. Měl by se dozvědět, co se z toho dá vyčíst, jak se s tím dá pracovat. Nabízíme mu možnost posunout si svoje vědomosti. Později na kurzy navážou informace, co se dá například dělat s GPS.

Jaké konkrétní kurzy pro veřejnost jste připravili?

Co se týče přednášek, které momentálně probíhají, jde o to předat lidem užitečné informace o samostatném pohybu v horách, plánování túr. V polovině března jsme vzdělávali veřejnost na téma cestovní medicíny, prevence zdravotních rizik i řešení akutních stavů na cestách. Dalším tématem bude meteorologie v horách, jiná  přednáška zase bude na téma použití mapy, buzoly a orientace.

Také se věnujeme cyklistice. Mnoho Čechů má horská kola a pouští se i do velkých hor. Když se jim stane technický problém, neumí ho vyřešit, neumí si poradit se základními věcmi. Zdárné vyřešení technického problému je také otázkou bezpečnosti.

Tématem dalších přednášek jsou improvizované úpravy v terénu, kdy si každý přinese vlastní kolo a na něm mu instruktor vysvětlí, co na něm nastavit, jak reagovat, když se něco pokazí, a jak bezpečně dojet.

Pro pohyb v horách jste připravili jaká témata?

V horách například organizujeme dvoudenní kurzy pohybu na zajištěných cestách, od nejjednodušších po náročné. Pak pokračujeme pětidenními cestami do Švýcarska, kde zajištěná cesta není jen prostředkem, ale i cílem, jak se do velkých hor podívat.

Zájemci se seznamují s faktory, jako je počasí vysokohorského klimatu, plánování celodenní túry, stejně jako několikadenního přechodu s využitím horských chat, které na cestě můžou být. Při této túře mívá instruktor na starosti skupinu maximálně deseti lidí.

Jak konkrétně vypadá taková akce v Alpách?

Akce jsou připraveny tak, že zájemci přijedou na místo vlastní dopravou a my jim nachystáme program odpovídající úrovni daného kurzu. Konkrétně v pátek se přijede do Rakouska, do vesničky v nadmořské výšce 500 metrů.

Tam instruktor všem vysvětlí přesný program následujících dní, jak se zachází s lezeckým materiálem pro zajištění cesty (úvazky, přilbou, ferratovým setem), samotnou techniku lezení, dále přesný program následujících dní i co všechno si mají lidé do terénu vzít. (Ferratový set - sedací a prsní úvazek, pozn. red.)

Následující den se pod zajištěným úsekem předvedou základní kroky, terén je jednoduchý, žádné kolmé úseky, nýbrž šikmá skála. Pak se vyhodnotí chyby a může se pokračovat složitější cestou, zjistí se, zda už se lidé umí sami navázat, nebo potřebují instruktora, aby je držel za ruku. A může se pokračovat složitější cestou.

Mluvil jste i o kurzech pro rodiny s malými dětmi. Jak si je můžeme představit?

Zajímavé kurzy jsou směřovány aktivním rodinám s dětmi, aby rodiče věděli, co se s dětmi dá dělat při pobytu v přírodě, na horách. Dnes už se dá nakoupit kvalitní outdoorové oblečení a vybavení pro děti, existují vozíky za kola. My učíme zájemce, co všechno se dá i s malými dětmi podnikat.

Co nejvíce rodiny s dětmi zajímá?

Někomu například přijde nemožné jet s kojencem nebo malým dítětem pod stan. Jiný nezná omezení pro pobyt dítěte v horách. Proto vyučujeme jak předejít nebezpečí, které by dítě mohlo v terénu ohrozit. Rodič by měl mít představu, co dítě ve svém věku vydrží. Zároveň by měl znát, že ve velkých horách (nad 1500 m. n. m.) jsou citelná převýšení. Dětský organismus na změny reaguje jinak než dospělý, neboť není zcela vyvinutý, a to by se nemělo podceňovat.

Proto učíme díky znalosti předpovědi počasí, jak se vyvarovat podchlazení dítěte do tří let, které například neseme dlouho v krosničce. Starší děti, jež půjdou delší túru, bychom měli například umět motivovat v půli cesty, kdy odmítne šlapat dál.