To je jeden z projevů změn, které se odehrávají v posledních dvaceti letech v západním Curychu, v někdejším průmyslovém předměstí švýcarské bankovní metropole. Zdejší Příběh ze Západního Předměstí (West Side Story) sice postrádá onu muzikálovou romantiku, o to více je v něm účelnosti a řádu.

Galerie v pivovaru

Když velké podniky začaly v 80. letech minulého století vyklízet Západní Předměstí, zůstaly po nich rozlehlé průmyslové areály. Dělnické kolonie, činžáky s maličkými byty a se společnou koupelnou na patře, se z velké části vyprázdnily. Lidé šli za prací a větším pohodlím jinam.

Jarní posezení v zahrádce přímo pod komínem spalovny

Jarní posezení v zahrádce přímo pod komínem spalovny

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Své poslání ztratila i železniční vlečka a viadukty, po nichž jezdily vlaky, které vozily koks do železáren. Dosloužilo i mnoho dalších staveb. Nevlídné předměstí se stalo ještě méně vlídným. Ale jen nakrátko. Už počátkem 90. let se začala psát curyšská West Side Story.

Dnes je „trendy“ bydlet někde poblíž Langstrasse, ulice plné kaváren a butiků, je „in“ objevit se pravidelně v některém z klubů, které v bývalých průmyslových komplexech vznikly. Například Indochine je považován za jeden z nejoriginálnějších švýcarských klubů a totéž platí o restauraci Rosso.

Prostor na hraní potřebují nejen malí, ale i velcí.

Prostor na hraní potřebují nejen malí, ale i velcí.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

V někdejších skladech pivovaru Löwenbrau je galerie, v níž vystavují svá díla současní švýcarští výtvarní umělci, zatímco z obrovských prostor bývalé loděnice se stalo divadlo. Soubor curyšské Opery tam zkouší a často i hraje některé méně „důstojné“ kusy. Jinak se tam pravidelně střídají různé avantgardní soubory.

Móda pod viaduktem

Developeři využili opravdu všeho. V obloucích železničního viaduktu našly své místo módní salóny, kuchyňská studia a prodejny drahého nábytku. Přirozeně až poté, co bylo okolí náležitě upraveno.

Mezi domy musí být dost bezpečného prostoru pro děti.

Mezi domy musí být dost bezpečného prostoru pro děti.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Několik oblouků zabrala prostorná tržnice, v níž nabízejí své zboží zelináři, pekaři a uzenáři, výrobci sýrů nebo třeba pletených košíků. Jezdí se sem nakupovat zdaleka, protože např. domácí sýry, které tu prodávají farmáři z okolních hor, nikde jinde nekoupíte. Padesát let staré činžáky dostaly nejen nové fasády, ale přestavěny byly i byty v nich. Na volných prostranstvích se staví dál a zajímavě. V liberálním a svobodymilovném Švýcarsku si ani stavební gigant nemůže dělat, co chce. Město stanovilo přísná pravidla.

Tržnice pod viaduktem

Tržnice pod viaduktem

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Každá obytná budova musí mít přízemí uzpůsobeno tak, aby tam mohly být obchody, ševcovská dílna, cukrárna, kadeřnictví, prostě něco užitečného. Každá administrativní budova – zpravidla nejsou vyšší než sedm pater – naopak musí mít v posledních třech patrech byty. To proto, aby se některé oblasti po skončení pracovní doby úplně nevylidnily.

O to se ostatně postarala i místní univerzita, která jednu z opuštěných fabrik přestavěla na technické učebny a studentské koleje.

Pomalá doprava

Ještě před nějakými deseti lety bylo možné koupit prostorný byt ve zrekonstruovaném činžáku ve čtvrti Zurich West poměrně levně. Ta doba je ale dávno pryč, ceny bydlení v Západním Předměstí dramaticky rostou. Není to samo sebou. Dnes se dostanete z Bellevue Platz v centru Curychu na Langstrasse tramvají za patnáct minut, ale brzy tam budete ještě dřív, staví se tramvajová rychlodráha a několikaproudá ulice.

V Curychu dávají přednost veřejné dopravě (dokonale zorganizované) a tzv. pomalé dopravě. Tím jsou myšleni chodci, bruslaři a cyklisté. Vysloužilá železniční trať bývá velice festovní dílo, a tak stačí jen odstranit koleje, násep trochu rozšířit, vyasfaltovat a v tu ránu máte deset kilometrů dlouhou stezku pro cyklisty i bruslaře, vedoucí z předměstí až do samotného centra města. Totéž platí o zrušené tramvajové trase. Jinde by na ni pustili auta, ale v Curychu udělali pohodlnou cyklostezku.

Grilování i pétanque, Beige a Tran Hin Phu

Všechno, co se dnes v Zurich West staví nebo rekonstruuje, musí mít kolem sebe dost prostoru – proč by lidé z činžáku nemohli grilovat ve dvoře nebo si v parku u domu zahrát pétanque?

Další zásadou je, že každý stavební komplex – ať bývalá fabrika, nebo nové minisídliště – musí být průchozí všemi směry, aby lidé nemuseli obcházet dva bloky domů, když si jdou do trafiky koupit noviny nebo housky k pekaři, a neměli tak cukání sednout do auta.

Někdejší zaprášené a nevlídné Západní Předměstí je dnes místem, kam se přesouvá všechno nové, co v Curychu vzniká.

I grafitti, na rozdíl od nečitelných čmáranic, může být zajímavé.

I grafitti, na rozdíl od nečitelných čmáranic, může být zajímavé.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

V centru města se toho moc měnit nedá, zatímco v Zurich West je možné všechno. Na kultovní Bahnhofstrasse si můžete koupit kabelku od Vuittona, v obchodě postaveném z kontejnerů nabízí společnost Freitag zase jinak kultovní kabelky, tašky na počítače, batohy a kancelářské potřeby z recyklovaného materiálu. Švýcarské módní značky jako Beige nebo Tran Hin Phu jsou k mání jen v Západním Předměstí.

Není to sice muzikálová záležitost, ale curyšská West Side Story, která trvá už dvě desítky let, je projektem opravdu úspěšným a pro návštěvníky města přitažlivým a poučným.

Kabelka z kontejneru

Kabelka z kontejneru

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo