Nendaz se nachází nedaleko malebného Sionu. Toto město se považuje za metropoli dvojjazyčného kantonu Wallis. Sion leží v údolí řeky Rhôny, jehož jižní svahy zdobí kaskády starobylých vinic. Ty jsou vidět z mnoha sjezdovek obrovského lyžařského areálu, který si dnes říká Čtyři údolí, neboli 4 Vallées. Vznikl propojením několika dílčích menších středisek, která najdete v postranních údolích na severních svazích Rhôny, kde se dobře drží sníh.

Moderní středisko

Do Nendazu se silnice šplhá serpentinami od Rhônské dálnice. Mimochodem, právě toto údolí je proslulé pěstováním malin, a než se dostanete do vyšších nadmořských výšek, můžete občas zahlédnout úpravné řádky malinových políček.

Cestu vzhůru lemují starobylé chalupy a maličké osady, ale samotné lyžařské středisko je moderní; tvoří jej především rezidence. To je pro české turisty příznivá zpráva, protože tento typ ubytování je přece jen rozpočtově přátelštější, než hotýlky s polopenzí.

Návštěvníci se mohou spolehnout, že budou mít v apartmánech výborně vybavené kuchyně, v nichž často nechybí ani svébytné náčiní na výrobu švýcarských gastronomických specialit, jako je fondue nebo raclette.

Kudy na sjezdovky

Za několik desítek let se středisko rozrostlo do docela úctyhodných rozměrů a dnes zde máte v podstatě dvě možnosti, jak se dostat na sjezdovky. Tou první je kabinová lanovka, jejíž dolní stanice je na horním konci střediska a z mnoha rezidencí je dostupná pěšky. A pak je tady skibus, který projíždí zbytkem Nendazu a zajíždí do sousedního střediska jménem Siviez.

Obě řešení mají svá lyžařská plus. Cesta skibusem trvá přibližně půl hodiny, což je doba srovnatelná s překonáváním propojených sjezdovek vedoucích přes několik kopců.

Až na okraj areálu

Siviez, což je jen pár rezidencí, je geometrickým středem Čtyř údolí. Jako by se tady dělil areál na dvě různé poloviny. Sjezdovky směrem na vesničky Veysonnaz a Thyon jsou relativně mírné. To relativně je třeba zdůraznit, protože švýcarské hory jsou nejstrmější v Evropě. Vždyť tady je většina čtyřtisícovek, které se v Alpách vyvrásnily. Tuto část lyžařské oblasti si oblíbí především ti, kteří milují lyže. Je tu velké množství vleků. Takže žádné zouvání a nazouvání, lyžovat se dá hezky svižně celý den.

A které jsou ty nejlepší sjezdovky? Především jsou často o dost širší, než jak je známe z bližších lyžařských regionů, jako je třeba Rakousko nebo severní Itálie. Ratolesti milující vysokou rychlost jsou na nich v bezpečí, protože lyžaři se na tak velkém prostoru docela snadno rozptýlí a jeden druhému se vyhnou.

Sněhové kaskády

Sjezd s převýšením více než tisíc metrů si můžete dopřát hned nad Siviezem. Kaskáda sedačkové lanovky a na ni navazujícího vleku nabízí opravdu mimořádný sportovní zážitek. O něco kratší je sjezd podél kabinové lanovky vedoucí do Veysonnazu. Ta vypadá, že je tak široká, jako by se tu vedle sebe mohli z rozmáchlých oblouků pohodlně radovat dva carveři.

Pokud se budete ještě dále vzdalovat na okraj areálu, najdete tam spleť příjemných modrých sjezdovek. A jestli to má nějakou chybu? Občas je třeba strpět traverzující přejezdy.

S menšími dětmi nejlépe do Nendazu

Pokud máte rodinu s malými dětmi, můžete samozřejmě zůstat přímo v Nendazu. Nad horní stanicí kabinové lanovky se ocitnete na širokém plató. Právě tady funguje lyžařská školička, která má všechno, co potřebují malí špunti pro radost z prvních krůčků na lyžích. Je tu pojízdný koberec, veliká zvířátka i kolotoč, ale i pomalé vleky pro ty, kteří už začali třeba svou druhou lyžařskou sezónu.

Zabaví se tu ovšem i ti větší – je tu snowÍÍÍ park i trať na skicross. Má čtyři dráhy vedoucí přes umělé hrboly, což děti opravdu milují. Zpět do Nendazu se dá jet celkem po třech různých sjezdovkách.

Nejvyšší vrchol musíte vidět

Reputace, kterou má Verbier, středisko na druhém konci areálu, je opravdu zasloužená. Z Nendazu to není blízko. Což ale vůbec není na překážku, protože cestu přes vrcholky zajišťují výkonné a veliké kabinové lanovky. Můžete si udělat i malou odbočku na nejvyšší vrcholek celého areálu, jehož jméno se také vyskytuje v logu. Mont Fort neboli Silná hora se vypíná do výšky 3330 m n. m.

Za pěkného počasí je tady vidět z vyhlídkové terasy i dvě nejdůležitější hory Alp – nejvyšší Mont Blanc a Matterhorn, jenž je nejkrásnější. Snad každý návštěvník, který Čtyři údolí navštíví, se sem musí vydat, aby se krásou hor alespoň pokochal. Ne všichni si totiž troufnou na sjezd dolů. Hora je důstojně strmá a jediná sjezdovka, která z ní vede, je černá a zejména v horní části dost prudká.

Verbier – království kabinových lanovek

Z Mont Fortu se dá už velmi rychle dojet do Verbieru. Spleť červených sjezdovek je opravdovým rájem pro všechny milovníky lyžování, ale bez povšimnutí nemůžete minout ani verbierský snowpark. Kromě nejrůznějších skoků, které jsou určeny spíš těm, kdo už na snowboardu něco umějí, je tu i obrovský nafukovací polštář. Skákání do něj není jen tak ledajaké. Nájezd je otevřen pouze tehdy, když je u něj i obsluha, která jednotlivé skokany vypouští, aby se dole nesrazili. Navíc má každý možnost prohlédnout si později svůj skok na webových stránkách firmy Swatch, kde se všechny záznamy umisťují.

Další zajímavostí lyžařského areálu přiléhajícího k Verbieru je obrovská budova, kde se sbíhají dvě konečné a dvě dolní stanice kabinových lanovek. Švýcaři prostě milují dokonalá přepravní zařízení. V opojení z endorfinů, které si tady vytvoříte, nezapomínejte na včasný návrat. Cesta z Verbieru zpět na základnu trvá i velmi zdatným lyžařům více než hodinu.

Škola na svahu
Večerní radovánky na sněhu si mohou dospělí i děti v plné sezóně dopřát na sjezdovce pod lanovkou Tortin, která se po lyžování proměňuje v sáňkařskou dráhu. Sáňky se půjčují v půjčovně lyží u dolní stanice lanovky. Pro děti jsou tady čtyři lyžařské školy. Každá má poněkud jiné zaměření. Do kurzů se berou děti již od dvou let.