Betonových věží vyrostlo od roku 1942 do roku 1945 šest. Stavěly se v páru. Na jedné stál radar a měřící zařízení, na druhé protiletecká děla, spojovala je podzemní chodba.

Věžní dvojice tvoří trojúhelník kolem svatoštěpánského dómu. I když jsou věže různě vysoké, jejich vrchol je ve stejné nadmořské výšce. Nejvyšší kolos má 13 pater. Měly vlastní systém energie, pitné vody a větrání. Skrývaly i protiletecké kryty, nemocnici, tovární halu a velitelský štáb a patří k největším bunkrovým stavbám na světě.

Památková ochrana

Po válce je chtěli spojenci vyhodit do vzduchu. Protože ale stojí v zástavbě, od záměru upustili. Padly návrhy přebudovat věže bez oken na obytné domy či kancelářské budovy. Autoři se většinou snažili vzhled a účel objektu zamaskovat. Postupem času se ale na betonové obry začalo pohlížet jako na svědky neslavné historie a dostaly se pod památkovou ochranu. Nesmí se tedy zbourat či výrazně měnit.

Vídeňský architekt Gerhard Steffel s návrhem, jak by po rekonstrukci mohla vypadat protiletecká věž v Augarten parku.

Vídeňský architekt Gerhard Steffel již dříve přišel s návrhem, jak by po rekonstrukci mohla vypadat protiletecká věž v Augarten parku.

FOTO: fotobanka Profimedia

Dvě věže už přesto proměnou prošly. Jedenáctipatrový obr v Esterházyho parku nedaleko nákupní třídy Mariahilferstrasse se změnil v Dům moře. Betonový kolos o půdorysu 31 x 15 metrů a výšce 47,3 metru v sobě skrývá akvária a terária, kde žijí žraloci, různé ryby, želvy, svítící korály či chameleoni a hadi. Muzeum vzniklo v roce 1957. Dnes je expozice v osmi patrech, pod střechou je vyhlídková terasa.

Svůj vzhled kolos příliš nezměnil. Dostal jen skleněnou přístavbu. Ta podle kurátora Marcella La Speranzy historii nevymazává a dál ukazuje "památník bombových útoků" na Vídeň.

Krycí hlášení o náletu

Uvnitř muzea ale návštěvník nepozná, že se ocitl v bunkru. Připomenout si to může na výstavě, kde dobové materiály doplňuje strohý nábytek, plynové masky, kufřík s věcmi do krytu a další předměty. Návštěvník si poslechne i originální hlášení o náletu. Ženský hlas v něm mluví o "40 silných autech". Znamenalo to, že se k Vídni blíží 40 bombardérů. Prořezání vchodu ke schodišti do expozice trvalo podle průvodkyně dva týdny. Betonové zdi měří totiž víc než dva metry.

Pomalou proměnou prochází i jedna z věží v Arenbergparku. Jako pobočka muzea užitého umění se od roku 1995 stává galerií současných děl a nových médií. K vidění tu jsou třeba práce světoznámého ruského exilového výtvarníka Ilji Kabakova či Anishe Kapoora. Chybět v budoucnu nebudou umělecké dílny, restaurace a kavárna. Autoři projektu chtějí monolit oživit a proměnit ve společenské centrum.

Symbolický význam

Jak by se kolosy daly po válce využít, se plánovalo už v době jejich výstavby. Nacisté je později chtěli zvenčí obložit mramorem a ozdobit reliéfy, aby dalším generacím připomínaly slávu tisícileté říše. Podle některých expertů bylo však zřejmě už od počátku jasné, že objekty měly psychologický charakter a měly sloužit jako obří pomník.

"Tyto věže měly pravděpodobně spíš symbolický význam než skutečně vojenský. Dnes se ví, že z nich bylo odraženo ani ne 0,8 procenta leteckých útoků," uvedl Itai Margula z vídeňské akademie výtvarných umění. Dodal, že zpravodajské systémy na obou propojených obrech příliš nefungovaly a protiletecká děla nedostřelila tak vysoko, aby bombardéry zasáhla. Navíc objekty měly původně stát daleko od středu města. Hitler ale prý rozhodl o jejich umístění v centru, aby byly všem na očích.

Protiletecké věže byly i v německých městech. Šest jich vyrostlo v Berlíně a čtyři v Hamburku. Většinu z nich nechali spojenci po válce vyhodit do vzduchu.

Zatímco Dům moře je možné navštívit 365 dní v roce, na prohlídku galerie moderního umění v Arenbergparku si musí zájemci počkat do května, přes zimu je věž zavřená.