Africká savana, což platí i o té keňské, je obydlena pestrou směsicí zvěře i ptactva. Některé druhy lze najít snadno.

Safari: hra s náhodou

Slony a hrochy uvidíte, když si na ně počkáte u vody. Nosorožci a žirafy mají svá teritoria a zkušení průvodci vědí, kde je hledat. Stáda buvolů a pakoňů jsou zpravidla docela velká a dají se snadno najít. Zebry a antilopy jsou skoro všude a v blízkosti této své obživy se pohybují lvi. Asi i levharti, ale na rozdíl od lvů neloví ve smečkách, jsou plaší, a tak při putování za velkou pětkou jsou největší vzácností.

Deštníkový strom Acacia tortilis. Jeho kůra chutná slonům.

Deštníkový strom Acacia tortilis. Jeho kůra chutná slonům.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Vysílačka nad hlavou řidiče zachrastila a zaznělo z ní pár slov ve svahilštině.

Řidič otočil auto tak prudce, že otevřenou střechou vletěl dovnitř oblak červeného prachu. Za pár minut jsme byli svědky divadla, které při safari zrovna časté není.

Lví smečka zřejmě nebyla úspěšná při nočním lovu, a tak pokračovala ve shánění potravy i po rozednění. Lvice se opatrně plížila ke stádu zeber. Ty ji včas zpozorovaly, část stáda s mláďaty se dala na útěk, zatímco ty další v divokém cvalu křížily cestu lvici, která již vyrazila za vyhlédnutou obětí.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Létající kopyta nutila lvici měnit směr a uhýbat. Moment překvapení byl zmařen a vůdkyně smečky se šourala zpět ke svým.

Takové scény jsou poměrně vzácné, účastníci safari častěji vidí idylický obrázek syté lví smečky, která netečně prochází kolem stáda antilop či zeber. Safari je hra s náhodou. Proto jsou auta vybavena vysílačkami a řidiči si dávají zprávy o tom, co je kde zajímavého k vidění.

Hyena – psanec africké savany

Hyena – psanec africké savany

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Zebry a pakoně na pastvě

Zebry a pakoně na pastvě

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Uprostřed stáda

V rezervaci Tsavo se naše auto ocitlo uprostřed stáda buvolů, čítajícího několik set hlav. Šli klidně, obcházeli stojící mikrobus a nevěnovali mu nejmenší pozornost.

„Zvířata, která žijí ve stádech, se v nich cítí bezpečně a jsou klidná. Člověku v takové situaci zpravidla nic nehrozí. Horší je to s buvolem nebo se slonem samotářem. Jejich chování je nevypočitatelné, mohou zaútočit a je rozhodně nejlepší se jim neplést do cesty,“ vysvětloval nám při jedné ze zastávek řidič a průvodce Newton.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Podobné je to prý s nosorožci nebo hrochy. Špatně vidí, a tak pohyby tvora, kterého neznají, jim mohou být podezřelé, což už může být důvod k útoku. Zvlášť když narazíte na samici s mládětem.

Jedním z důležitých pravidel safari je, že jeho účastníci nesmějí v přírodě opustit vozidlo. Malé mikrobusy jsou už pro většinu obyvatel savany dalším „zvířetem“, které se tam pohybuje, a zvykli si na ně. Člověk by pro ně byl tvorem novým, a zatímco jedni by třeba utekli, druzí by se mohli vydat měřit síly.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Je ještě jeden důvod, aby se člověk ve vysoké trávě moc neproducíroval. Mohl by narazit na hada a někteří z nich jsou opravdu jedovatí.

Tajemný levhart

Na cestách i necestách několika keňskými rezervacemi jsme viděli a měli takřka na dosah ruky všechno, co se vidět dá. Byl to nesestříhaný filmový pás obrázků a zážitků, z nichž jeden byl pozoruhodnější než druhý.

Putování za velkou pětkou však přesto nebylo úplně úspěšné. Tajemného levharta jsme nespatřili. Tím jsme se přidali k naprosté většině těch, jimž se vedlo jako nám. Nebýt toho, že jednou před lety jsem to štěstí měl, možná bych nevěřil, že levhart vůbec existuje.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo