Lidem ve velkoměstech zjevně dochází, že mít větší auto než soused je sice povzbuzující pro pocit sebevědomí, ale být v práci rychleji a bez stresu je přeci jen důležitější. A vůbec neplatí, že jde o formu cestování jen pro mladé, ekologické aktivisty či chudé. Jízdní kolo je ideální dopravní prostředek, který se masově šíří ve velkoměstech.

Německý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg pro cesty po Berlíně dává přednost kolu.

Německý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg pro cesty po Berlíně dává přednost kolu.

FOTO: Tobias Schwarz, Reuters

„Všechna města světa čelí stejným problémům: emisím CO2 z automobilových zplodin, přehuštěnému provozu, hluku a nezdravému prostředí,“ řekl na jednání tisícovky odborníků, starostů a zástupců nevládních organizací během 16. mezinárodní konference Velo City v dánské Kodani místostarosta dánské metropole Bo Asmus Kjelgaard.

„Člověk může mít dobrý plat a přitom jezdit na kole, jako v Dánsku, kde na kole jezdí i ministři,“ zdůraznil šéf programu Adreas Röhl, kodaňský radní cyklistiky na kodaňské radnici Adreas Röhl.

Pochopila to řada radních světových velkoměst. Zatím poslední byl Londýn, kde na starostenském křesle sedí zapálený cyklista Boris Johnson.

Půlhodina zdarma

Britská metropole odstartovala velkorysý cyklistický projekt Barclays Cycle Hire. Kdokoliv chce, může si v centru města půjčit na některém ze čtyř stovek samoobslužných stanovišť jízdní kolo.

Vstupní poplatek pro získání numerického klíče dělá jednu libru (asi 30 Kč) a opravňuje k vypůjčení kola na půl hodiny, a to i několikrát denně.

Kolo je pak možné vrátit na kterémkoli z dalších parkovišť, která jsou od sebe ne dál než 270 metrů. Hodinová výpůjčka znamená další libru, dvě hodiny jsou už za šest a tři za 15 liber.

Pro abonenty systém začal o měsíc dřív a za výhodnější ceny. „Není to zaměřeno na lidi, kteří by se chtěli projíždět po městě a prohlížet pamětihodnosti,“ vysvětlil tarify starostův poradce pro dopravu Kulveer Ranger.

„Nejsme proti tomu, aby si kola půjčovali turisté, ale nejde nám o dlouhé jízdy,“ zdůraznil smysl projektu za 82 miliónů liber (asi 2,4 miliardy korun). Dalších 20 miliónů ročně bude stát provoz, který by mělo z větší části pokrýt půjčovné a příspěvek sponzora, banky Barclay´s.

Londýňané už teď používají kola často, radnice odhaduje letošní jízdy na půl miliónu denně, tedy o deset procent víc než loni. Od roku 2000 ovšem vzrostl jejich počet o celých 117 procent. Půjčování kol by mělo přinést asi 40 tisíc dalších jízd na kole navíc.

Symbol Londýna je z Kanady

Londýn poskytne pro začátek šest tisíc kol. Kanadský pětadvacetikilový výrobek není žádný estetický zázrak ani sofistikovaný výkřik techniky. Má jen tři rychlosti, zato má vydržet za deště i slunečního úpalu jezdit 24 hodin denně 15 let.

Na pomyslném počítadle kilometrů by za tu dobu mohlo naskákat 100 tisíc kilometrů. Robustní londýnská kola dávají naději, že lépe odolají zlodějům a vandalům, kteří v Paříži loni ukradli nebo poškodili devět z každých pětadvaceti kol.

Člověk může mít dobrý plat, a přitom jezdit na kole. Andreas Röhl, kodaňský radní

Člověk může mít dobrý plat, a přitom jezdit na kole.

FOTO: Archiv, Právo

Modrostříbrná kola by se podle Rangera měla stát něčím stejně emblematickým jako červené dvoupatrové autobusy a černé krabicové taxíky.

„Myslím, že Londýn bude brzy hrdý na svá kola, která každému umožní cestovat čistším, ekologičtějším způsobem. Jednou budeme mít ten nejlepší systém půjčoven jízdních kol na světě,“ je přesvědčený Ranger.

Možná nejlepší, ale rozhodně ne první. Začal s tím ve velkém už v roce 1965 nizozemský Amsterdam, který nabídl zájemcům bíle natřená kola zdarma, ale bez systému stojanů a parkovišť.

Cyklistika roste rychleji než auta

O třicet let později začala Kodaň za symbolický obnos půjčovat kola v rámci sítě parkovišť. A teprve před třemi roky přišla se zatím nejpromyšlenějším systémem Paříž. Tamní Vélib začal s deseti tisíci koly, vybavenými nosičem a zajišťovacím řetězem, letos jich už bylo 25 tisíc.

Měl hned zpočátku progresivně rostoucí cenu i dostatečně hustou síť stanovišť, ale nepočítal s tzv. efektem Montmartre. V kopcovité francouzské metropoli je o kola na některých místech obrovský zájem.

Jsou rychle rozebrána, ale zpátky už se nevracejí – k populárnímu turistickému cíli na kopečku vyjede na kole jen pár nadšenců, zato dolů do města odtud sjede každý rád.
Rovinatý Londýn takové komplikace nepředpokládá, pro jistotu má ale flotilu nákladních aut, která kola z oblíbených „konečných“ převážejí na místa nejčastějších startů.

Chybí nosiče, zpětná zrcátka a poutací řetězy

První uživatelé ale vytýkají londýnskému systému nedomyšlenosti: absenci nosičů, poutacích řetězů a zpětných zrcátek, nehledě na nepoměr počtu půjčovaných kol k počtu Londýňanů (6000 kol v osmimiliónovém centru Londýna, ale 10 tisíc kol v třímiliónovém centru Paříže).

Rychle se však učí „etiketu“ francouzských kolegů: například obrátit ve stojanu sedlo čelem vzad u kola, kterému něco chybí nebo nefunguje, aby si je nikdo další nepůjčil.
Přes všechny mouchy půjčovacích systémů ale kola jedou. Podle nedávné analýzy listu Financial Times se v průmyslu kolem cyklistiky celosvětově točí 24 miliard dolarů. Za čtyřicet let vzrostl tento resort šestinásobně, což je dvojnásobek rychlosti růstu automobilového byznysu. To srdce ekologicky založeného cyklisty potěší.