Na kanoích zemí statečného náčelníka Apačů

Výprava na krasové řeky Chorvatska, z jejichž vod a okolních skal přišel před desítkami let do celého tehdejšího východního bloku neohrožený náčelník Apačů Vinnetou, je jednou z takových duši lahodících akcí.

Chorvatské hory, vesnice a oblasti jsou sice stále silně poznamenané válkou, ale právě aktivní minová pole dávají těm, kteří si nechají poradit bezpečné lokality, možnost navštívit panenskou přírodu s nespočtem vodopádů, přírodních stupňů soutěsek a nádherných skalních útvarů.

Kromě vody průzračné až na dno, krasových útvarů nad i pod hladinou, může pozorný vodák na březích potkat slunící se želvy, na hladině jedinečně se kroutící plovoucí hady, pod vodou ryb, že je spočítat nestačíte o ptactvu na stromech nemluvě. A chcete-li se stát heliportem pro obrovské modře průzračné vážky, stačí na chvilku vyndat pádlo z vody. Ony vrtulníkové jednotky se rády svezou kus po proudu bez mávání křídel na vašich hlavách a pádlech.

K oživení vzpomínek na dávné doby chybí jen ten Vinnetou, aby se vynořil za záhybem další skály a mohutným hrdelním výkřikem pozdravil bledé tváře, které připlouvají po vodě do území Apačů po „Rio Pekos“, v reálu kaňonem řeky Zrmanja před ústím do moře. A kdo by nepodlehl uhrančivému pohledu opáleného černovlasého bojovníka se srdcem na správném místě?

První zastávku udělejme na řece Mrežnici, která si teplotou vody nezadá se svým názvem. V teplých měsících roku je ale chladivá voda jen ku prospěchu, i když z ní chvílemi nevylezete. Horní úsek nad romantickým ostrovním tábořištěm je pastva pro vodáky, milující vodu v přímém přenosu.

Příroda ve skalnatém kaňonu vytvořila jedinečné vodopády a stupně, z nichž se dá většina pohodlně proplout, jiné je nutné skočit. Údajně i 70letí senioři od našich západních sousedů tyto vodopády skáčou, tak proč by to nezvládl český vodák. Lovení zaplavených lodí patří také k hlubokým zážitkům.

Už tady narazíte i na vodácky zajímavá místa, u kterých křehkým dívkám na břehu tuhne krev v žilách, pozorujíce neohrožené kormidelníky, kteří se s plavidly vrhají do vln soutěsek a dole se radují krátce před tím, než svou nerozvážností skončí také v ledové vodě.

Mrežnice však teče neochotně dál, skalní soutěska břehy opustí a vystřídají ji mohutné lesy. Pravý břeh je lidem zapovězen a výstražné tabule „minové pole“ dávají tušit, že tady před lety zuřily těžké boje. Toho si však nelze nevšimnout v obcích a na cestách, kde chvílemi stále dostáváte pocit, že se nacházíte přímo ve válečné zóně.

Právě absence civilizace dává i spodnímu toku Mrežnice neopakovatelný ráz, vodopády, tůně, splavy, skákání do hlubokých lagun, koupání v přírodních lázních a další atrakce čekají na ty, kteří jsou ochotni si pro zážitky dopádlovat liduprázdným kaňonem.

Při putování za filmovými indiánkami nemůžeme cestou z Mrežnice opomenout národní park Plitvická jezera [celá zpráva].

V nich se nachází i bájná jeskyně z Pokladu na stříbrném jezeře. Kaskádovitý útvar propojující osm jezer nad sebou určitě stojí za vidění, celodenní výlet tímto nádherným místem je však na další povídání. Vydejme se proto dál.

Po řece Cetině se dříve dalo dopádlovat až do moře. Chorvatský vodácký průmysl je však pružný v zakazování všeho, a tak dnes je již takto romantická záležitost vodácké veřejnosti zapovězena stejně, jako krásně peřejnatý horní úsek. Chcete-li přesto shlédnout místo, kde Vinnetou skákal do řeky ze skály, nezbývá, než uhradit místní raftové společnosti poplatek za sjetí středního úseku.

Nikdo cizí licenci na sjetí krásných peřejí nedostane. Přesto stojí investice patnácti euro za to, sjížděný úsek nabízí několik opravdu raftových kousků, mezi kterými řeka svižně a nenáročně ubíhá až k místu, kde se natáčela zmíněná filmová scéna. Chorvatsko-anglicko-česky hovořící vůdce raftu vás nezapomene upozornit, že právě tady se to tehdy a tehdy stalo.

Poslední zastávkou je třešnička na dortu. Ať budete z Mrežnice nadšeni a z Cetiny krásně vypádlovaní, kaňon Zrmanji dostane vodáka do kolen. Ze začátku plavby je tok jemně lužnicoidní, změnu však pocítíte hned na prvním vodopádu. Dvanáct metrů hloubka, šířka přes celý tok a nádherná skalní soutěska pod ním.

V tomto místě je nutné vytvořit lanovku a lodě do hlubiny spustit, pěšáci mají možnost přejít po skále do spodní části. Koupání v tomto místě si zaslouží i obědovou pauzu a nezapomeňte, že pod korunu vodopádu se dá dojít a vzpomenout na jiný indiánský film, když v Posledním mohykánovi prchali hlavní hrdinové právě pod vodopády.

Masivním kaňonem Zrmanja svižně teče dál, všechny stupně jsou ale sjízdné na oči, až k místu další soutěsky. Tu je nutné prohlédnout ze skály a zpravidla je sjízdná jen se zadáky, kteří se po vodní skluzavce sesunou do hlavního proudu a rychlým manévrem dokážou lodě zahnout tak, aby se špice nezabodly do skály.

Kaňon Zrmanji se opět rozšíří. Několik kilometrů po proudu, kam už vodáky nepustí obří vodní elektrárna, stála legendární vesnice Apačů na břehu Rio Pekos, správněji tedy Rio Zrmanjos. Zrmanju pak pohltí moře, ke kterému v Posledním výstřelu Apačové odnášeli svého mrtvého náčelníka.

Vydáte-li se po stopách slavných indiánek, nezapomeňte na další národní parky v Chorvatsku, kde se filmy natáčely, například údolí řeky Krky nebo Paklenice [celá zpráva].

Chorvatský cestovní ruch je specifický a neustále v pohybu. Vodácká pravidla, platící na začátku sezóny, už na konci platit nemusí, což byl i případ roku 2010 a uplynulých let. Dozvuky války v podobě minových polí jsou stále patrné a nevěřte tomu, že kde není cedule, je bezpečno. Za posledních pět let se počet označených zaminovaných oblastí zvětšil. Bezpečno je pak pouze tam, kam chodí místní domorodci.

S přihlédnutím k realitě, že chorvatské orgány rády dělají českým vodákům nemalé problémy, doporučuji absolvovat krasové řeky Chorvatska s cestovní kanceláří, která zná místní poměry i aktuální omezení. Na zmíněné řeky jezdí každým rokem hned několik českých CK.