Jeho návštěvníci vylétnou na vyhlídku v horních patrech budovy výtahem rychlostí 60 kilometrů v hodině. Za jasného počasí je vidět až na mořské pobřeží. Pokud je opar a člověk si může vybrat pro návštěvu den s lepší viditelností, měl by to udělat. Kvůli super výhledu i kvůli tomu, že vstupné je 350 nových tchajwanských dolarů (1 NT$ = 0,6 Kč), tedy asi 210 Kč.

Chcete se projet rychlostí 300 km/h? Svezte se speciálním rychlovlakem.

Chcete se projet rychlostí 300 km/h? Svezte se speciálním rychlovlakem.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Mrakodrap se jmenuje stejně jako hlavní město země (anglicky Taipei) a číslovka 101 znamená počet pater. Postavit víc než půl kilometru vysokou budovu nebylo snadné. Tchajwan, podobně jako Japonsko, postihne čas od času zemětřesení a sem tam i tajfuny.

Budova má speciální tvar, který zmenšuje vznik vzdušných vírů a její základy jsou zapuštěné 80 metrů hluboko ve skále. Pod střechou visí na lanech 660 tun těžké ocelové závaží. Zmenšuje vychylování vrcholu stavby asi o polovinu.

Trhy jsou přeplněny imitacemi značkových bot a oblečení.

Trhy jsou přeplněny imitacemi značkových bot a oblečení.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Proslavené noční trhy

Prošli jsme branou posetou ornamenty, nápisy a zářícími světly. Ocitli jsme se na trhu Jaohe, jednom z nejvyhlášenějších nočních trhů tchajwanské metropole. Prodávat tu začínají v podvečer a končí v ranních hodinách. Dobře půl kilometru dlouhá ulička byla nabitá obchůdky, kiosky i stánky pouličních prodavačů.

Mohli jsme si tu koupit oblečení, boty, suvenýry, DVD, kosmetiku, zkrátka kde co. Ceny jsou přátelské, zboží spíš to levnější, většinou z Číny.

Originální dobroty na špejli jen tak někde nenajdete.

Originální dobroty na špejli jen tak někde nenajdete.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Tchajwanci sem nechodí jen nakupovat, ale také se najíst. Nejrůznějších druhů jídel, pamlsků a delikates. Mě zaujaly pěkně naaranžované grilované chobotničky nebo bizarně vyhlížející smažené kuřecí nožičky i s drápky.

To nejsou hranolky, ale exotická delikatesa: smažené kuřecí nožičky i s drápky.

To nejsou hranolky, ale exotická delikatesa: smažené kuřecí nožičky i s drápky.

 FOTO: Petr Veselý, Právo

Doprava v dopravě

Na každé křižovatce se mezi vozy stojícími na červenou prodírá dopředu hejno motocyklistů. Je to jakási doprava v dopravě. Pohodlnější a rychlejší než auta. Motocyklů a skútrů jezdí na ostrově víc než 10 miliónů. To znamená, že je má téměř každá rodina. Některá vlastní dokonce dva až tři skútry nebo motorky.

Chrámy jsou nádherně zdobeny.

Chrámy jsou nádherně zdobeny.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Motocykl si tu lze i půjčit, přibližně za 600 a 700 NT$ (360-420 Kč na den). Člověk, který není zvyklý na hustotu zdejší dopravy, by tu měl ale jezdit opatrně.

Na Tchaj-wanu se vyrábí spousta součástek pro počítače. IT průmysl je jedním z tahounů místní ekonomiky. V obchodech nakoupíte notebooky a laptopy o něco levněji než u nás. Je však třeba počítat. Bez poplatků můžete do ČR přivézt zboží jen za 430 eur (děti do 15 let pouze za 200 eur). Pokud se do této sumy nevejdete, je clo u počítačů nebo mobilů 0 %, ale zaplatíte 20 % DPH z celé částky.

Víc se dozvíte na: www.celnisprava.cz nebo na telefonu 261 331 919.

Jejich písmo je jedno z nejtěžších na světě.

Jejich písmo je jedno z nejtěžších na světě.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Ve vlaku jako v letadle

Tchaj-wan si představte jako mandli o velikosti Moravy. Leží 160 kilometrů od břehů Číny. Žije na ní 23 miliónů lidí, v hlavním městě ležícím na severu ostrova pak 7 miliónů. Dvě třetiny symbolické mandle pokrývají hory. Dosahují místy téměř 4000 metrů. Na rovinatém nebo mírně zvlněném pruhu země na západě ostrova bydlí 80 procent Tchajwanců.

Dvě dálnice tudy protínají zemi od severu k jihu. Zároveň s klasickou i s vysokorychlostní železnicí. Hustota dopravy je značná.

Sedím v jednom z rychlovlaků a mám pocit, jako kdybych se ocitl v nízko letícím letadle. Informační displej ukazuje, že svištíme 280 km/h. Nebýt krajiny rychle ubíhající za okny, ani bych to necítil. Vlak dokáže jet ještě o dvacet kilometrů rychleji.

Rýže je jejich nejznámější a nejdůležitější surovinou.

Rýže je jejich nejznámější a nejdůležitější surovinou.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Z Tchaj-peje do 350 kilometrů vzdáleného přístavu Kaohsiung na jihu ostrova to s ním trvá dvě hodiny. Hlavně kvůli zastávkám. Na trase leží většina důležitých měst země, které lze navštívit. Cena jízdenky tam a zpět se pohybuje od 2200 do 3000 (NT$), tedy zhruba od 1320 do 1800 Kč. Svezení do nejbližší stanice a zpět přijde zhruba na 200-400 Kč.

My jsme se vydali rychlovlakem z hlavního města do Taichungu a odtud autobusem do městečka Tachii.

Bohyně ze zlata a prezident

Blesky fotoaparátů spustily svůj ohňostroj. Skupinka novinářů si fotila víc než metr vysokou sochu bohyně Matsu z ryzího zlata. Muži, kteří řídí chod chrámu v Tachii, ji nechali odlít z kousků zlata a z darů získaných od věřících. Jen na Tchaj-wanu má Matsu asi 14 miliónů vyznavačů.

barevné papírky, převleky, ohňostroj - definice Tchaj - wanských oslav.

Barevné papírky, převleky, ohňostroj - definice Tchaj - wanských oslav.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Pár metrů od chrámu Chenlan zabrzdily vozy s kouřovými skly a z nich vystoupili muži z prezidentské ochranky. Na zahájení pouti za bohyní Matsu, jejíž součástí je největší náboženský karneval v zemi, přijel prezident Ma Ying-jeou i premiér Wu Deng-yih.

Do Tachii, která má něco mezi 20 až 30 000 obyvateli, se přijelo podívat podle odhadů kolem 125 000 lidí. Z Tchaj-wanu i ze světa. Město praskalo ve švech.

Největší náboženský karneval na Tchaj-wanu přijel zahájit dokonce premiér země (vlevo), prezident republiky (uprostřed) a také jeden z nejbohatších Tchajwanců Yen Chingpiao, vlivný politik a výkonný ředitel chrámu Chenlan v Tachii.

Největší náboženský karneval na Tchaj-wanu přijel zahájit dokonce premiér země (vlevo), prezident republiky (uprostřed) a také jeden z nejbohatších Tchajwanců Yen Chingpiao, vlivný politik a výkonný ředitel chrámu Chenlan v Tachii.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Další tisíce se zúčastnily devět dní trvající pouti po místech zasvěcených bohyni Matsu a slavností v chrámech jiných měst. Lidé z vesnic, městeček i míst, kterými poutníci procházeli, jim nabízeli zdarma jídlo, pití a nocleh.

Fanfáry i ohňostroje

Tak úžasně barvitá přehlídka kostýmů, dekorací a nejrůznějších rituálních předmětů, jakou na nádvoří chrámu Chenlan předváděly skupiny věřících, se hned tak nevidí. Po nich přišel na řadu rej nádherných čínských masek i fanfáry trubačů. A pak výbuchy dělobuchů, ohňostroj nebo déšť pestrobarevných konfet.

Tančit v tradičních náboženských maskách je téměř sportovní výkon. Bývají vyšší než lidská postava, a musí mít proto uvnitř speciální konstrukci.

Tančit v tradičních náboženských maskách je téměř sportovní výkon. Bývají vyšší než lidská postava, a musí mít proto uvnitř speciální konstrukci.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Oslavy a ohňostroje jsou vždy velkou událostí.

Oslavy a ohňostroje jsou vždy velkou událostí.

FOTO: Petr Veselý, Práv

Pravý poprask nastal, když několik mužů vyneslo na nádvoří nosítka se soškou bohyně. Sotva jsem v té tlačenici popadal dech. Kdo si sáhne na nosítka se soškou Matsu, může si něco přát. Má šanci, že mu bohyně jeho přání splní. Ke slovu přišli pořadatelé z chrámové ochranky i policisté ze speciálního oddílu S. W. A. T.

Ohňostroj nad chrámem s lampióny.

Ohňostroj nad chrámem s lampióny.

FOTO: fotobanka Profimedia

Jakmile se dav zklidnil, dala se do pohybu nosítka s Matsu. V čele šel jeden z nejbohatších Tchajwanců, vlivný politik a zároveň výkonný ředitel chrámu Chenlan, Yen Ching-piao. I on uctívá Matsu. Rozsvítily se kamery televizních štábů a vyšlehly blesky fotoaparátů.

V ulicích stály na chodnících tisíce lidí. Zdravily bohyni, modlily se k ní a napjatě ji sledovaly. Další se usmívali, pokřikovali nebo se snažili dostat co nejblíž k nosítkům. Pak znovu spustil ohňostroj, dělobuchy a déšť barevných konfet.

Nádherně barevných a bujarých náboženských slavností se účastní desítky tisíc lidí.

Nádherně barevných a bujarých náboženských slavností se účastní desítky tisíc lidí.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Když jsem se po půlhodině vracel stejnou cestou zpátky, zametala řada Tchajwanců chodníky a uklízela ulici před svým domem. Někde před ním stál stůl s potravinami obětovanými bohyni.

Mezi chodci a řidiči popojíždějících vozů chodily dívky s tácy a nabízely jim kousky ovoce. Kdybych měl na Tchaj-wanu znovu možnost zúčastnit se podobného svátku, neváhal bych ani na chvíli. Nic hezčího jsem tu nezažil.

Studenti školy, ve které se učí čínské opeře, musí zvládnout i artistické prvky.

Studenti školy, ve které se učí čínské opeře, musí zvládnout i artistické prvky.

FOTO: Petr Veselý, Právo