Článek
Jeho návštěvníci vylétnou na vyhlídku v horních patrech budovy výtahem rychlostí 60 kilometrů v hodině. Za jasného počasí je vidět až na mořské pobřeží. Pokud je opar a člověk si může vybrat pro návštěvu den s lepší viditelností, měl by to udělat. Kvůli super výhledu i kvůli tomu, že vstupné je 350 nových tchajwanských dolarů (1 NT$ = 0,6 Kč), tedy asi 210 Kč.
Mrakodrap se jmenuje stejně jako hlavní město země (anglicky Taipei) a číslovka 101 znamená počet pater. Postavit víc než půl kilometru vysokou budovu nebylo snadné. Tchajwan, podobně jako Japonsko, postihne čas od času zemětřesení a sem tam i tajfuny.
Budova má speciální tvar, který zmenšuje vznik vzdušných vírů a její základy jsou zapuštěné 80 metrů hluboko ve skále. Pod střechou visí na lanech 660 tun těžké ocelové závaží. Zmenšuje vychylování vrcholu stavby asi o polovinu.
Proslavené noční trhy
Prošli jsme branou posetou ornamenty, nápisy a zářícími světly. Ocitli jsme se na trhu Jaohe, jednom z nejvyhlášenějších nočních trhů tchajwanské metropole. Prodávat tu začínají v podvečer a končí v ranních hodinách. Dobře půl kilometru dlouhá ulička byla nabitá obchůdky, kiosky i stánky pouličních prodavačů.
Mohli jsme si tu koupit oblečení, boty, suvenýry, DVD, kosmetiku, zkrátka kde co. Ceny jsou přátelské, zboží spíš to levnější, většinou z Číny.
Tchajwanci sem nechodí jen nakupovat, ale také se najíst. Nejrůznějších druhů jídel, pamlsků a delikates. Mě zaujaly pěkně naaranžované grilované chobotničky nebo bizarně vyhlížející smažené kuřecí nožičky i s drápky.
Doprava v dopravě
Na každé křižovatce se mezi vozy stojícími na červenou prodírá dopředu hejno motocyklistů. Je to jakási doprava v dopravě. Pohodlnější a rychlejší než auta. Motocyklů a skútrů jezdí na ostrově víc než 10 miliónů. To znamená, že je má téměř každá rodina. Některá vlastní dokonce dva až tři skútry nebo motorky.
Motocykl si tu lze i půjčit, přibližně za 600 a 700 NT$ (360-420 Kč na den). Člověk, který není zvyklý na hustotu zdejší dopravy, by tu měl ale jezdit opatrně.
Na Tchaj-wanu se vyrábí spousta součástek pro počítače. IT průmysl je jedním z tahounů místní ekonomiky. V obchodech nakoupíte notebooky a laptopy o něco levněji než u nás. Je však třeba počítat. Bez poplatků můžete do ČR přivézt zboží jen za 430 eur (děti do 15 let pouze za 200 eur). Pokud se do této sumy nevejdete, je clo u počítačů nebo mobilů 0 %, ale zaplatíte 20 % DPH z celé částky.
Víc se dozvíte na: www.celnisprava.cz nebo na telefonu 261 331 919.
Ve vlaku jako v letadle
Tchaj-wan si představte jako mandli o velikosti Moravy. Leží 160 kilometrů od břehů Číny. Žije na ní 23 miliónů lidí, v hlavním městě ležícím na severu ostrova pak 7 miliónů. Dvě třetiny symbolické mandle pokrývají hory. Dosahují místy téměř 4000 metrů. Na rovinatém nebo mírně zvlněném pruhu země na západě ostrova bydlí 80 procent Tchajwanců.
Dvě dálnice tudy protínají zemi od severu k jihu. Zároveň s klasickou i s vysokorychlostní železnicí. Hustota dopravy je značná.
Sedím v jednom z rychlovlaků a mám pocit, jako kdybych se ocitl v nízko letícím letadle. Informační displej ukazuje, že svištíme 280 km/h. Nebýt krajiny rychle ubíhající za okny, ani bych to necítil. Vlak dokáže jet ještě o dvacet kilometrů rychleji.
Z Tchaj-peje do 350 kilometrů vzdáleného přístavu Kaohsiung na jihu ostrova to s ním trvá dvě hodiny. Hlavně kvůli zastávkám. Na trase leží většina důležitých měst země, které lze navštívit. Cena jízdenky tam a zpět se pohybuje od 2200 do 3000 (NT$), tedy zhruba od 1320 do 1800 Kč. Svezení do nejbližší stanice a zpět přijde zhruba na 200-400 Kč.
My jsme se vydali rychlovlakem z hlavního města do Taichungu a odtud autobusem do městečka Tachii.
Bohyně ze zlata a prezident
Blesky fotoaparátů spustily svůj ohňostroj. Skupinka novinářů si fotila víc než metr vysokou sochu bohyně Matsu z ryzího zlata. Muži, kteří řídí chod chrámu v Tachii, ji nechali odlít z kousků zlata a z darů získaných od věřících. Jen na Tchaj-wanu má Matsu asi 14 miliónů vyznavačů.
Pár metrů od chrámu Chenlan zabrzdily vozy s kouřovými skly a z nich vystoupili muži z prezidentské ochranky. Na zahájení pouti za bohyní Matsu, jejíž součástí je největší náboženský karneval v zemi, přijel prezident Ma Ying-jeou i premiér Wu Deng-yih.
Do Tachii, která má něco mezi 20 až 30 000 obyvateli, se přijelo podívat podle odhadů kolem 125 000 lidí. Z Tchaj-wanu i ze světa. Město praskalo ve švech.
Další tisíce se zúčastnily devět dní trvající pouti po místech zasvěcených bohyni Matsu a slavností v chrámech jiných měst. Lidé z vesnic, městeček i míst, kterými poutníci procházeli, jim nabízeli zdarma jídlo, pití a nocleh.
Fanfáry i ohňostroje
Tak úžasně barvitá přehlídka kostýmů, dekorací a nejrůznějších rituálních předmětů, jakou na nádvoří chrámu Chenlan předváděly skupiny věřících, se hned tak nevidí. Po nich přišel na řadu rej nádherných čínských masek i fanfáry trubačů. A pak výbuchy dělobuchů, ohňostroj nebo déšť pestrobarevných konfet.
Pravý poprask nastal, když několik mužů vyneslo na nádvoří nosítka se soškou bohyně. Sotva jsem v té tlačenici popadal dech. Kdo si sáhne na nosítka se soškou Matsu, může si něco přát. Má šanci, že mu bohyně jeho přání splní. Ke slovu přišli pořadatelé z chrámové ochranky i policisté ze speciálního oddílu S. W. A. T.
Jakmile se dav zklidnil, dala se do pohybu nosítka s Matsu. V čele šel jeden z nejbohatších Tchajwanců, vlivný politik a zároveň výkonný ředitel chrámu Chenlan, Yen Ching-piao. I on uctívá Matsu. Rozsvítily se kamery televizních štábů a vyšlehly blesky fotoaparátů.
V ulicích stály na chodnících tisíce lidí. Zdravily bohyni, modlily se k ní a napjatě ji sledovaly. Další se usmívali, pokřikovali nebo se snažili dostat co nejblíž k nosítkům. Pak znovu spustil ohňostroj, dělobuchy a déšť barevných konfet.
Když jsem se po půlhodině vracel stejnou cestou zpátky, zametala řada Tchajwanců chodníky a uklízela ulici před svým domem. Někde před ním stál stůl s potravinami obětovanými bohyni.
Mezi chodci a řidiči popojíždějících vozů chodily dívky s tácy a nabízely jim kousky ovoce. Kdybych měl na Tchaj-wanu znovu možnost zúčastnit se podobného svátku, neváhal bych ani na chvíli. Nic hezčího jsem tu nezažil.
Co stojí za vidění
Nejrůznější svátky jsou pouze jednou z atrakcí, kterou tu můžete vidět. Těmi dalšími můžou být třeba:
- Národní palácové muzeum. Vys ta vu je předměty z pokladů Za ká za ného města. Tedy z bývalého paláce čínských císařů v Pekingu. Generál Čankajšek, který před vojsky Mao Cetunga uprchl v roce 1949 z Číny na Tchaj-wan, je přivezl s sebou. Vytvořily základ unikátní sbírky zdejšího muzea.
- Odnoží metra můžete z Tchaj-peje dojet až do lázní Tanshuei. Pár desítek metrů nad stanicí metra jsou terasy s bazény a v nich voda z termálních pramenů. Má teplotu od 50 až do 70 °C. Vstupné stojí kolem 50 korun.
- Na ostrově najdete nádhernou přírodu se spoustou rezervací a národních parků. K vyhlášeným patří soutěska Taroko, východ slunce a horské scenérie Alishan nebo okolí jezera Slunce a Měsíce.
- Restaurace s exotickými jídly jsou dalším zážitkem. Ten se navíc dá pořídit za rozumné peníze.
Praktické informace
- Úředním jazykem na Tchaj-wanu je čínština. Do 30 dní pobytu nepotřebujete víza. Není tu ani povinné očkování.
- Země je dobrým tipem pro individuální turistiku. Tchaj-wan patří ke státům politicky stabilním a bezpečným. Tchaj -wanci jsou navíc přátelští a zdvořilí.
- Ceny levných letek se pohybují od 12 do 22 tisíc Kč, podle toho, s jakým předstihem je objednáte
- Létá se často i z Vídně nebo z Mnichova. Za autobus, který vás tam dopraví, zaplatíte zhruba 1000 - 1500 Kč za obě cesty.
- Ubytování lze hledat prostřednictvím www.travelport.cz nebo anglických webů: www. HotelsVision.com, Hotels.com/Tai -pei a dalších (vyzkoušejte třeba systém Kindness Hotel).
- Oficiální fakta o zemi najdete na www.taiwanembassy.org/cz. Spoustu užitečných informací pak na anglických www.gio.gov.tw.