Sicílie je „pouhý“ ostrov, oddělený od zbytku italské pevniny Messinskou úžinou, ale je to ostrov nesmírně rozmanitý a bohatý. Jeho obyvatelé o něm s oblibou říkají, že je to vlastně samostatný kontinent. Je to patrné třeba v tom, že se tamní obyvatelé sice zajímali o osudy italské reprezentace na fotbalovém mistrovství světa, ale důležitější pro ně bylo, že se mužstvo Katánie dostalo do nejvyšší domácí soutěže.

Pláže a moře

V antických dobách byla Sicílie obilnicí Říma a dodnes se tu obilí ve velkém pěstuje. Kromě něj také olivy, vinná réva, fíky, pistácie, broskve nebo pomeranče. Jsou tady také místa, kde se nepěstuje vůbec nic. Poušti podobná vyprahlá krajina v těžko přístupném hornatém vnitrozemí.

Na ostrově jsou řeky a jezera, vysoké hory, v nichž je sníh od listopadu do pozdního jara. V Jónském i v Tyrhénském moři se dá koupat od jara do podzimu.

Sicilané říkají – a pravděpodobně tomu tak je – že na jejich ostrově se nachází polovina všech antických památek, co jich Itálie má. V Palermu, Syrakusách, v Agrigentu či v Taormině se o tom návštěvník přesvědčí na vlastní oči.

Sicílie má krásné pláže ale i památky

Nadšení z antických památek sice může vydržet dlouho, ale sem tam je třeba si užít i něčeho jiného, zejména v letním horku.

V první řadě jsou to pláže, jichž má Sicílie dostatek. Některé hotely mají pláže soukromé a přístup tam mají jen hoteloví hosté. Jinde jsou pláže veřejné a pak jsou takové kde se vybírá vstupné, v jehož ceně je použití lehátka a slunečníku.

Od Agrigenta směrem na západ je Porto Empedocle, několik kilometrů široké písčité pláže Punta Bianca. Ještě o něco dál je Baia Capo Rossello, nevelká zátoka pod vysokými, oslnivě bílými skalními útesy. Moře je tam při břehu mělké, takže je to ideální koupání pro děti, které ještě neumějí dobře plavat.

Sicílie

Nedaleko Syrakus jsou dvě opravdu hezké pláže – Arenella a Fontane Bianche.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Nedaleko Syrakus jsou dvě opravdu hezké pláže – Arenella a Fontane Bianche. Obě jsou pravidelně zařazovány mezi místa, kde je nejčistší moře v Itálii.

Kouzelná Taormina

Na pobřeží u Katánie patří k nejpopulárnějším přímořským letoviskům dnešní předměstí Aci Castello, Aci Trezza a Acireale. Tam, kde není písčitá pláž a dobrý přístup do moře, jsou vybudována dřevěná mola na vysokých kůlech a do vody se sestupuje po žebřících. Taormina patří k nejkrásnějším městům v Itálii a je nejvyhledávanějším ze sicilských letovisek. Nejpopulárnější pláže v její blízkosti jsou v Giardine Naxos.

Sicílie, jako prázdninový cíl, není tím pravým místem pro ty, kteří chtějí dovolenou strávit na lehátku u moře. K tomu jsou jiná, levnější místa. Přírodní i historické bohatství ostrova je tak rozsáhlé, že to chce půjčit si auto, nebo si zaplatit organizované výlety a alespoň to nejdůležitější zhlédnout.

Chrám Junony v Agrigentu.

Chrám Junony v Agrigentu

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Na úbočí Monte Tauro je městečko Taormina, o němž už byla několikrát řeč. V zimě má nějakých šest tisíc obyvatel, ale v sezóně se jejich počet zmnohonásobí. V podvečer není na Corsu k hnutí.

Nespočet hospod a kavárniček, ozdobné balkóny plné květin, nejhezčí výhled na Etnu a nejhezčí výhled ze všech řeckých amfiteátrů, co jich na světě je.

Pro tohle všechno a pro svou atmosféru rozhodně stojí Taormina za návštěvu. Když si vpodvečer projdete její úzké dlážděné ulice, dáte si zmrzlinu, nebo něco ještě lehčího, prohlídnete si obchůdky se suvenýry všeho druhu, určitě si z Taorminy něco odnesete. Přinejmenším vědomí, že jste viděli nejpůvabnější město na Sicílii.

Etna svítí do jasné noci

Noc byla jasná a obloha plná hvězd. Náměstí v městečku Campidoglio se proměnilo ve velkou kavárnu. Návštěvníci pili ledovou kávu a vedli řeči. Všichni jsme čekali, až se ještě více setmí.

Tou dobou byl provoz na silnicích na úbočí Etny jako v dopravní špičce. Celá Katánie i lidé z dalekého okolí se přijeli podívat, jak čerti v podzemí vaří kameny. Z dálky byl vidět sloup ohně, vysoký několik desítek metrů, který se při každé nové erupci vyhoupl vzhůru. Pod ním zářily dvě řeky pomalu tekoucí lávy, každá dlouhá kolem tří kilometrů. Etna, jedna z mála činných evropských sopek, měla své dny. Už týden se z ní pomalu vyléval potok lávy a z nitra země se každou chvíli ozvalo temné dunění.

V místě, kde vyvěrá z kráteru, může mít láva 1100 stupňů Celsia a než úplně vychladne, trvá to šest až sedm let. V minulých desítkách let potoky lávy několikrát přerušily železnici i silnice, které jim stály v cestě, zalily domy na úbočí hory.

Několik dní před nočním divadlem jsme si udělali výlet na Etnu za bílého dne. Pohodlná silnice (aby ne, když se každých pár let staví znovu) vede k Rifugio Sapienza, odkud se pokračuje lanovkou do výšky 2500 metrů a pak můžete překonat poslední čtyři stovky výškových metrů pěšky, nebo se svézt terénním náklaďákem.

Jeden z domů zalitých lávou na úbočí Etny.

Jeden z domů zalitých lávou na úbočí Etny.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Zejména poslední úsek připomíná měsíční krajinu. V temně hnědém „oraništi“ jsou barevné skvrny podle toho, jakou látku láva obsahuje: červené železo, jedovatě žlutá síra, bělavý křemík… Kromě čtyř hlavních je na úbočích Etny spousta dalších kráterů. Některé jsou již dávno vychladlé, ze dna jiných se dosud valí pára a země kolem je nepříjemně teplá.

Když jsme odjížděli z Katánie, bylo tam přes třicet stupňů, ale na konečné lanovky (to jsme ještě nebyli v cíli cesty) ukazoval teploměr sotva polovic a při zpáteční cestě navíc padal studený déšť.

Údaje o výšce největšího evropského vulkánu se liší, pohybují se zhruba od 3325 do 3350 metrů. Je to tím, že výška se může měnit s každou další erupcí, při níž se na povrch dostane značné množství lávy. Při té v roce 2002 to podle průvodce bylo na 50 miliónů kubíků.