„Více než při kterémkoli jiném sportu je při potápění třeba dodržovat přísná pravidla, podstoupit potřebná zdravotní vyšetření a podrobně se seznámit se zdravotními problémy, které při něm mohou nastat,“ upozorňuje na nebezpečnost tohoto sportu MUDr. Jan Paska, primář oddělení ORL pražské Nemocnice Na Homolce, sám nadšený potápěč.

V České republice je registrováno přes 10 tisíc potápěčů. Bohužel ročně zůstávají pod hladinou asi 2-3 a většinou se nejedná o žádné začátečníky.

Zvážit předpoklady

Co všechno bychom měli podstoupit, než se poprvé vypravíme potápět?
„Vznětlivost, zmatečnost, nedostatek sebeovládání, sklon ke zbytečnému riskování, to všechno jsou vlastnosti, které by neměly patřit do charakterového rejstříku potápěče,“ vyjmenovává primář Paska. Psychická rovnováha je totiž nesmírně důležitá.

„Pak by měla následovat návštěva praktického lékaře, který zhodnotí náš celkový zdravotní stav (důležité je vyšetření plic), a především specialisty ORL, kde se může objevit nejvíce problémů. „Existují určitá onemocnění, která potápění znemožňují, hovoříme o kontraindikaci absolutní a relativní,“ vysvětluje primář.

Co hrozí při potápění
Latentní hypoxie, tedy nedostatek kyslíku v tkáních či celém organismu. Mezi příznaky patří slabost, chvění, ztráta vědomí a paměti. Obvykle postihuje zkušené potápěče, nikoli začátečníky. Může se také stát několikanásobným ponorem bez vyžadovaných pauz na souši.
Jde o ztrátu vědomí. Ta je způsobena z nedostatku kyslíku, k níž zpravidla dochází v menších hloubkách (do 10 m, kde jsou nejmarkantnější rozdíly tlaků – přechod z normálního prostředí do vodního) a která vzniká zcela bez varovných příznaků. Nastane křeč hrtanových svalů, která vede k sevření hlasivkové štěrbiny a přechodnému uzavření hrtanu.
Hyperkapnie neboli zvýšení parciálního tlaku oxidu uhličitého v krvi. Projevuje se křečemi s následnou poruchou vědomí, bolestí hlavy, zkrácením dechu, zrychlenou srdeční činností, zvýšeným pocením.

 Nikdy sám

„Nezapomínejme na jednu z hlavních zásad potápění – nikdy se nepotápěj sám, vždy jen se zkušeným buddym,“ varuje Paska.

Pod vodou nás totiž kromě techniky může zradit také naše jinak zcela zdravé tělo.
Co všechno se může stát? „Třeba to, že potápěč není schopen při zanořování vyrovnat tlak Eustachovou trubicí ve středouší, přestože nikdy takové obtíže neměl,“ popisuje primář Paska. Pod vodou nás také mohou potkat i různé akutní příhody.

„Při zdravotní indispozici nebo při nešťastném pohybu může dojít v hlubině k prasknutí bubínku a následnému vniknutí studené vody přímo do středouší. To je provázeno bolestí, studená voda navíc roztočí vodu v kanálcích statického ústrojí, potápěč dostane závrať, může ztratit orientaci a namísto k povrchu se vydá za spásou opačným směrem,“ vypráví primář a radí: „Zde nepomůže nic jiného než sebeovládání, potlačení emocí a je třeba nechat se dopravit svým buddym co nejrychleji, ale také co nejbezpečněji na hladinu.“

Ve slané, nebo ve sladké vodě?

Slaná voda nadlehčuje, je tedy nutné mít větší zátěž pro správné vyvážení. Bývá čiřejší, s lepší viditelností, což kladně působí na psychiku. Je však zároveň živější, potápěčem zmítají vlny a proudy obzvláště na hladině. Pro nezkušené potápěče to představuje rušivý element, který je může znervóznit. „Z tohoto důvodu doporučuji udělat potápěčský kurz ve slané vodě,“ uzavírá primář Paska.

Poruchy z přítomnosti dusíku
Dusíková narkóza. Stav, který se může objevit při dlouhotrvajícím potápění v hloubkách větších než 35 m. Postižený ztrácí motorické funkce a schopnost racionálního myšlení, jeho stav je podobný stavu opilosti. První pomocí je dostat postiženého co nejdříve z vody.
Dekompresní nemoc (potápěčská nemoc). Je způsobena tvorbou velmi drobných bublinek plynu (dusíku) v kloubech, cévním systému a ostatních tkáních těla. Příznaky mohou být bolest v kloubech, závratě, nenormální držení těla nebo potíže při chůzi, zkrácený dech, svědění kůže nebo částečné či přechodné ochrnutí. Nástup těchto příznaků je podle závažnosti do několika minut až několika hodin po vynoření.
Otrava kyslíkem. Vznikne usilovným dýcháním, například při stresu. Projevuje se ušním šelestem, poruchami sluchu, tunelovým viděním, záškuby obličejových svalů, nevolností, zvracením, poruchami rovnováhy, podrážděností až panikou.