Historické vrstvy, které postupně překrývaly ty předchozí epochy, byly poměrně vydatné. Zejména ta ze 17. stol. Nejprve zalila láva z Etny celou Katánii a kraj kolem ní, poté udeřilo silné zemětřesení, které poničilo na čtyři desítky osad na jižním a východním pobřeží. To, co bylo tehdy obnoveno a znovu postaveno, je baroko paláců, kostelů, kašen a morových sloupů.

Italská sopka Etna

Etna

FOTO: PRÁVO/Naďa Adamičková

Doba románská a gotická vzala více méně za své a jediné, co z dějin zůstalo, je antika – památky na období, kdy Sicílii ovládali Řekové a Římané.

Údolí chrámů

Vypadá to jako hradby, ale nejsou to hradby. Je to vysoký kamenný útes, který měří třináct kilometrů a obepíná prostor, v němž Řekové z ostrova Rhodos vystavěli v 6. století město Akragas. Přirozeně opevněné město s vydatnými zdroji pitné vody, blízko moře a přístavu, vykvetlo ve třetí nejvýznamnější sídlo tehdejšího světa.

Údolí chrámů v Agrigentu

Údolí chrámů v Agrigentu

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Původní akropole zmizela pod nánosem novověku, stojí na ní dnešní Agrigento. Díky tomu, že se osada posunula hlouběji do vnitrozemí, zůstala zachována ta část antického města, která byla nejblíže k moři.

Chrám bohyně Junony (za Řeků se jmenovala Héra), chrám Concordia, o němž se neví, komu byl zasvěcen a který se zachoval díky křesťanům, devět sloupů Herkulova chrámu a nedokončený a pobořený ohromný Diův chrám, nebo symbol Agrigenta, čtveřice sloupů chrámu Castora a Polluxe – to jsou místa, která návštěvník Sicílie nemůže vynechat.

Chrám Concordia

Chrám Concordia

FOTO: fotobanka Profimedia

Jak mohutný, výstavný, vznešený a bohatý býval někdejší Akragas, to si návštěvník může představovat při pohledu z dnešní turistické cesty na stovky hektarů prostoru, v němž jsou chráněny nejen historické stavby, ale také přírodní uspořádání.

Největší město malého světa

Všechna významná antická města leží u moře, nebo k němu měla v dobách své slávy blízko. Námořní cesty měly pro nevelký starověký svět větší význam než ty pozemní.

U moře jsou i Syrakusy, kdysi největší a nejvýznamnější město starověku. Jejich centrem byl ostrůvek Ortygia, dnes spojený se zbytkem města širokým mostem.

Řecké divadlo v Syrakusích

Řecké divadlo v Syrakusích

FOTO: fotobanka Profimedia

Z antických dob se Ortygia pyšní jen zbytky Apollónova chrámu a sloupy z chrámu bohyně Athény, na jehož základech byla postavena katedrála sv. Lucie.

To podstatné, co je z antických Syrakus k vidění, nejdeme ve čtvrti Neapolis. Je tam řecké divadlo, vytesané do vápencové skály ve 3. stol. př. n. l., hned vedle je někdejší kamenolom s mohutnou jeskyní, známou jako Dionýsovo ucho, a nedaleko je římská aréna.

Na Sicílii se nikdy nikam nespěchá. Věci důležité i zcela nepodstatné se probírají v pouliční kavárně.

Na Sicílii se nikdy nikam nespěchá. Věci důležité i zcela nepodstatné se probírají v pouliční kavárně.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

V dobách svého největšího rozkvětu ve 4. stol. př. n. l. měly Syrakusy 300 tisíc obyvatel (někde se uvádí až 500 tisíc), byly střediskem řecké kultury a umění. Ústup ze slávy přišel poté, co Syrakusy po dvouletém obléhání podlehly roku 212 př. n. l. Římanům. Mezi obránci byl i Archimédes, jehož po pádu města probodl římský voják.

Toho, čím vešly Syrakusy do dějin, je mnoho. V roce 122 př. n l. se tam odehrála první známá vzpoura otroků. V roce 61 n. l. se tam cestou do Říma zastavil apoštol Pavel a založil prý vůbec první křesťanskou komunitu v Evropě.

O sicilské antice by se toho dalo napsat ještě mnohem více. O římských mozaikách v Piazza Armerina, o řeckém divadle v Taormině, o památkách v Katánii a v řadě dalších míst.