Článek
Historické vrstvy, které postupně překrývaly ty předchozí epochy, byly poměrně vydatné. Zejména ta ze 17. stol. Nejprve zalila láva z Etny celou Katánii a kraj kolem ní, poté udeřilo silné zemětřesení, které poničilo na čtyři desítky osad na jižním a východním pobřeží. To, co bylo tehdy obnoveno a znovu postaveno, je baroko paláců, kostelů, kašen a morových sloupů.
Doba románská a gotická vzala více méně za své a jediné, co z dějin zůstalo, je antika – památky na období, kdy Sicílii ovládali Řekové a Římané.
Údolí chrámů
Vypadá to jako hradby, ale nejsou to hradby. Je to vysoký kamenný útes, který měří třináct kilometrů a obepíná prostor, v němž Řekové z ostrova Rhodos vystavěli v 6. století město Akragas. Přirozeně opevněné město s vydatnými zdroji pitné vody, blízko moře a přístavu, vykvetlo ve třetí nejvýznamnější sídlo tehdejšího světa.
Údolí chrámů v Agrigentu
Původní akropole zmizela pod nánosem novověku, stojí na ní dnešní Agrigento. Díky tomu, že se osada posunula hlouběji do vnitrozemí, zůstala zachována ta část antického města, která byla nejblíže k moři.
Chrám bohyně Junony (za Řeků se jmenovala Héra), chrám Concordia, o němž se neví, komu byl zasvěcen a který se zachoval díky křesťanům, devět sloupů Herkulova chrámu a nedokončený a pobořený ohromný Diův chrám, nebo symbol Agrigenta, čtveřice sloupů chrámu Castora a Polluxe – to jsou místa, která návštěvník Sicílie nemůže vynechat.
Chrám Concordia
Jak mohutný, výstavný, vznešený a bohatý býval někdejší Akragas, to si návštěvník může představovat při pohledu z dnešní turistické cesty na stovky hektarů prostoru, v němž jsou chráněny nejen historické stavby, ale také přírodní uspořádání.
Největší město malého světa
Všechna významná antická města leží u moře, nebo k němu měla v dobách své slávy blízko. Námořní cesty měly pro nevelký starověký svět větší význam než ty pozemní.
U moře jsou i Syrakusy, kdysi největší a nejvýznamnější město starověku. Jejich centrem byl ostrůvek Ortygia, dnes spojený se zbytkem města širokým mostem.
Řecké divadlo v Syrakusích
Z antických dob se Ortygia pyšní jen zbytky Apollónova chrámu a sloupy z chrámu bohyně Athény, na jehož základech byla postavena katedrála sv. Lucie.
To podstatné, co je z antických Syrakus k vidění, nejdeme ve čtvrti Neapolis. Je tam řecké divadlo, vytesané do vápencové skály ve 3. stol. př. n. l., hned vedle je někdejší kamenolom s mohutnou jeskyní, známou jako Dionýsovo ucho, a nedaleko je římská aréna.
Na Sicílii se nikdy nikam nespěchá. Věci důležité i zcela nepodstatné se probírají v pouliční kavárně.
V dobách svého největšího rozkvětu ve 4. stol. př. n. l. měly Syrakusy 300 tisíc obyvatel (někde se uvádí až 500 tisíc), byly střediskem řecké kultury a umění. Ústup ze slávy přišel poté, co Syrakusy po dvouletém obléhání podlehly roku 212 př. n. l. Římanům. Mezi obránci byl i Archimédes, jehož po pádu města probodl římský voják.
Toho, čím vešly Syrakusy do dějin, je mnoho. V roce 122 př. n l. se tam odehrála první známá vzpoura otroků. V roce 61 n. l. se tam cestou do Říma zastavil apoštol Pavel a založil prý vůbec první křesťanskou komunitu v Evropě.
O sicilské antice by se toho dalo napsat ještě mnohem více. O římských mozaikách v Piazza Armerina, o řeckém divadle v Taormině, o památkách v Katánii a v řadě dalších míst.
