Článek
Hamídíju tudíž někteří Arabové považují za hlavní dominantu starého Damašku. Její hlavní třída je dlouhá přibližně 600 metrů, své dlouhé a úzké uličky roztahuje na obě strany. Každá z uliček – kromě hlavní třídy – se specializuje na určitý druh zboží. A co na trhu můžete vlastně koupit?
Kromě typických tepaných čajových souprav, dřevěných krabiček, nožíků z damašské oceli, zlatých šperků, široké škály látek, bot a oblečení na běžné nošení se zde nakupuje i dámské spodní prádlo. A to ne jen tak ledajaké. To, co by se u nás těžko hledalo i v sexshopech, je na Hamídiji zcela běžně k dostání.
Ženy v burkách vybírají modely
Toto zboží není potají schované pod pultem, jak by se mohlo běžně v muslimské zemi předpokládat, ba není ani zakázané. „A proč by taky mělo?! Je určeno pro potěchu manžela, nikoho jiného. Nikde není napsáno, že by manželské soužití muselo být nudné,“ diví se prodavač spodního prádla Ahmad Kafína.
Slovo „lechtivé“ je pro tento druh oblečení stoprocentně výstižné, protože pestrobarevná pírka tvoří hlavní část podprsenky i kalhotek. Najdou se tady ale i kousky z napodobeniny kůže a latexu.
Paradoxem zůstává, že právě ženy s hidžábem na hlavě nejčastěji kupují takové prádélko. A vůbec se nestydí vejít do obchodu a před zraky kolemjdoucích vybírat ten nejdráždivější model.
Prodej jde skvěle hlavně na Valentýna
„Nejčastěji se prodává pro nevěstu na svatební noc,“ upozorňuje studentka Saná. „Mně osobně se nelíbí, ale tady už je holt takový zvyk.“ Některé z podprsenek dokážou zahrát i různé melodie nebo nesou na sobě alespoň nápis I love you. Prodavač Ahmad Kafína si vybavuje, jak před dnem svatého Valentýna šlo spodní prádlo na dračku.
Zatímco muži pokuřují vodní dýmku někde v kavárně, ženy okukují na tržišti Hamidíja zboží obchodníka s látkami a módními hadříky.
„Ženy asi chtěly své manžele překvapit, a tak si koupily tohle,“ ukázal na růžovo-červenou kolekci. „Nemyslete si, že tady jsou lidi z kamene. Každý má své touhy, ať už v Sýrii, nebo u vás v Česku,“ vysvětluje Kafína.
„Když si představím, že by to na sobě měla moje žena, nejspíš by mi tekly slzy od smíchu,“ podotýká s dávkou humoru německý turista Franz, zatímco si jeho žena prohlíží žlutočerný model. „Možná jí ho koupím, abych se zasmál, až mi bude smutno,“ uzavírá potichu, aby ho manželka neslyšela.
