Článek
Na místo se okamžitě seběhnou památkáři a v opatrném kopání pokračují sami. V lepším případě vám po roce řeknou, že můžete ve stavbě pokračovat, v tom horším – když najdou něco opravdu cenného – vám další kopání zarazí.
Augusta Treverorum
Římané pod vedením Julia Caesara obsadili keltskou oblast Treveri někdy kolem roku 53 před naším letopočtem. Císař Augustus tam později založil město, které pojmenoval po sobě – Augusta Treverorum.
Římské lázně v Trevíru
Rozkvětu dosáhlo město na počátku 4. stol. Tehdy bylo centrem západních provincií a císař Konstatntin uvažoval, že se tam natrvalo usadí. Nechal si postavit obrovský trůnní palác, lázně, které svou rozlehlostí a přepychem sotva mají obdoby. Císařova příkladu následovali další významní Římané, a tak na břehu řeky Mosely vyrostlo výstavné a dobře opevněné římské sídlo.
Konstantin se ale nakonec usadil v Cařihradu (dnešní Istanbul). Někdy kolem roku 400 byla taková zima, že zamrzl Rýn, což usnadnilo vpád Germánů, kteří město vyplenili.
Z hloubi dějin
Město v nejzápadnější části Německa je díky svým památkám desetkrát na seznamu světového dědictví UNESCO. Ač je centrum města poměrně nevelké, milovníkovi historie a architektury zabere jeho prohlídka spoustu času.
Hauptmarkt, hlavní náměstí, je samo přehlídkou krásně restaurovaných a udržovaných gotických domů, často hrázděných, které patřívaly městské honoraci. Severně od náměstí je jedna z nejpůsobivějších památek Trevíru, Porta Nigra.
Dém v Trevíru
Někdejší městská brána ze 2. stol. je nejzachovalejší částí někdejšího opevnění. Nebyla rozebrána na stavební materiál, protože se ve středověku stala součástí kostela sv. Simeona.
Do dob Konstantinových sahá původ dnešního „dvojkostela“ – katedrály a kostela panny Marie. Na původně románskou stavbu se při přestavbách a dostavbách nabalily zvenčí i zevnitř prvky gotické a barokní.
Nejvzácnějším pokladem kostela panny Marie je Kristovo roucho, které podle pověsti přivezla do Trevíru Helena, matka císaře Konstantina, horlivá sběratelka svatých relikvií. Prostí smrtelníci ho mohli vidět teprve sedmnáctkrát od roku 1196, kdy bylo v kostele nalezeno. Další příležitost budeme všichni mít v příštím roce.
Dóm v Trevíru
Z Konstantinova císařského paláce zůstala zachována pouze ohromná bazilika, kdysi trůnní síň, později sídlo franckých králů a biskupů a nyní jediný protestantský kostel v katolickém městě.
Ze severu se tak dostaneme na jižní okraj starého města, k již zmíněným lázním, které zřejmě patřily mezi největší ve starověké Evropě. Na povrchu zůstala jen torza budov, zato v podzemí jsou stovky metrů neporušených chodeb, v nichž bývalo ukryto vodní a tepelné hospodářství.
Jak šel čas
Nejstaršímu německému městu se nevyhnuly pozoruhodné události ani v jeho dalších dějinách. Jedna z nich je významná i pro nás. Trevírský princbiskup Balduin von Luxenburg sehrál významnou roli při zvolení jednoho ze svých příbuzných římským císařem. Oním mužem byl Karel IV.
V roce 1818 se v Trevíru narodil světově proslulý filozof a ekonom Karel Marx. V pečlivě udržovaném rodném domě je jeho muzeum a k nejpočetnějším návštěvníkům prý patří Číňané. Vzhledem ke své poloze nedaleko od francouzských hranic se o Trevír obě země pravidelně přetahovaly, což vždy přinášelo spoušť a ničení. Poslední vlnu zkázy přinesly v roce 1944 spojenecké bombardéry, které srovnaly téměř polovinu města se zemí.
Rady na cestu
Letecky
Nízkonákladová letecká společnost Germanwings létá mezi Prahou a německým letištěm Kolín/Bonn každý den. Z Kolína do Trevíru jsou to po silnici nebo po železnici přibližně dvě hodiny cesty.
Autem
Z hraničního přechodu Rozvadov přes Norimberk, Heidelberg, a Saarbrücken. Vzdálenost čítá 690 km a cestovní kalkulátor spočítal délku cesty na šest hodin.
Další památky
K památkám, které jsou rovněž na seznamu UNESCO, patří ještě římský amfiteátr a Barbořiny lázně. Jsou kousek z centra Trevíru, ale v pohodlném pěším dosahu. Z počátku prvního tisíciletí je i most přes řeku Moselu. Po tom dodnes vede čilý provoz a mezi památkami není asi proto, že po neustálých opravách na něm toho původního zůstalo jen málo.
Výlet do Lucemburska
Necelých dvacet kilometrů od Trevíru jsou hranice jednoho z evropských ministátů – Lucemburska. Němci tam jezdí nakupovat levné pohonné hmoty, Lucemburčané do Německa to ostatní. Do hlavního města sousední zemičky, které má pozoruhodné historické centrum, je to vlakem něco kolem pětačtyřiceti minut.
www stránky
www.trier.de/tourismus
www.germanwings.com
Moselský kraj voní vínem
Svahy nad řekou Moselou, která se vine klikatým údolím jako jedna z dcer otce Rýna, jsou porostlé vinicemi. Jako všechno také pěstování vinné révy tu začali Římané. Ve zdejší půdě se nejvíc daří vínům bílým, mezi nimiž kraluje ryzlink.
Nejsem v této problematice příliš vzdělán, a tak jsem žil v domnění, že ryzlink je vínem, co „křiví ústa, láme vaz“, řečeno s klasikem. V Trevíru jsem ale kromě suchého ochutnal také příjemný, květinami provoněný polosuchý ryzlink a z hroznů pozdního sběru tu dělají výrazně nasládlý ryzlink, z něhož je cítit ananas, mango a další tropické ovoce.
Mají tu i vína jako rulandské, nebo müller-thurgau, ale o těch s mírným opovržením říkají, že jsou na takové to každodenní pití.
Pouze desetinu produkce v moselském regionu tvoří vína červená. Jednak se jim tu příliš nedaří a kromě toho jsou tady novinkou. Od 18. století až do roku 1984 totiž platil zákon, který vinařům v moselském regionu zakazoval pěstovat a produkovat červená vína. Onen zákon byl vydán za Napoleona, když zdejší kraj patřil Francii a ta měla obavy, že by moselští vinaři konkurovali těm francouzským.
Když se dosyta nachodíte po památkách, můžete sednout na kolo a vyrazit do kraje. Nemáteli kolo vlastní, půjčí vám ho v hotelu nebo v některé z půjčoven. Po březích Mosely, řeky Saar a také podél četných potoků a říček stékajících z okolních kopců vedou cyklostezky. Po nich se na jednu stranu dostanete třeba do Francie nebo po proudu Mosely do Koblenze a odtud pak dál a dál podél Rýna.
Cestu na kole můžete v některých případech kombinovat s vlakem. Tam šlapete a zpět se necháte přivézt.
Možná bude ctihodný čtenář na závěr poněkud zklamán: Ano, většina památných staveb, které v Trevíru vidíme, byla znovu postavena v 50. letech minulého století. V naprosté většině však to bylo z původního materiálu a přesně podle zachovalé
dokumentace. A alespoň jedna dobrá zpráva – Porta Nigra je původní se vším všudy.
