Nahoru se dá dojít dvěma způsoby. Jste v CHKO Český kras, tak zapomeňte na auto či autobus. Hezky po svých. Naučné stezky jsou tři a čtyři kilometry dlouhé a šlapat budete po jedné i druhé pěkně do kopce.

My jsme si vybrali tu zajímavější. Od kostela se vydáváme po zelených značkách s kladívky kolem kaple Povýšení svatého Kříže k dřevěnému Kříži, který stojí na vrcholu jedné ze skal.

Cesta ke skanzenu je pro zdatné turisty. Ale ta příroda okolo!

Cesta ke skanzenu je pro zdatné turisty. Ale ta příroda okolo!

FOTO: Eva Martínková

Od Kříže už je to jen kousek do skanzenu Solvayovy lomy, kde je muzeum těžby a dopravy vápence v Českém krasu.

Ze Sv. Jana pod Skalou lze do skanzenu vystoupat lesní cestou i po zhruba o kilometr delší pěší trase označené červenou značkou s kladívky.

Kapličku nechal zbudovat opat Koterovský na počest události, kdy sv. Jan Křtitel daroval zdejšímu jedinému poustevníkovi kříž na odhánění zlých duchů.

Kapličku nechal zbudovat opat Koterovský na počest události, kdy sv. Jan Křtitel daroval zdejšímu jedinému poustevníkovi kříž na odhánění zlých duchů.

FOTO: Eva Martínková

V roce 1714 nechal kapli zbudovat opat Koterovský na počest události, kdy sv. Jan Křtitel daroval zdejšímu jedinému poustevníkovi, svatému Ivanovi, kříž na odhánění zlých duchů, již mu znepříjemňovali život. Ivan tu poustevničil celých 42 let. Světcem se ale nikdy nestal, nebyl kanonizován. Jeho skutečnou existenci dokládají ostatky nalezené v travertinové jeskyni kostela sv. Jana Křtitele, kde žil.

Návštěvníci Solvayových lomů tu získají ucelenou představu o tom, jak se dříve těžil, dopravoval a zpracovával vápenec, jak těžký byl život horníků a v jakých podmínkách dělníci vlastně pracovali. Pokochat se tu mohou fotografiemi, unikátními vozíky, příslušenstvím lanové dráhy, těžebním náčiním a historickými stroji.

V unikátním skanzenu Solvayovy lomy si uděláte představu o tom, jak se dříve těžil, dopravoval a zpracovával vápenec, jak těžký byl život horníků a v jakých podmínkách dělníci vlastně pracovali.

V unikátním skanzenu Solvayovy lomy si uděláte představu o tom, jak se dříve těžil, dopravoval a zpracovával vápenec, jak těžký byl život horníků a v jakých podmínkách dělníci vlastně pracovali.

FOTO: Eva Martínková

Skanzen je postupně budován společností Barbora (byla založena v roce 1993). Je to skupina mladých lidí pracujících na skanzenu ve svém volném čase, o sobotách a nedělích, prostě parta nadšenců.

Ve zrušeném vápencovém lomu opravili už několik starých provozních a technologických budov a zrekonstruovali úzkorozchodnou lomovou dráhu. Projet se tu tak můžete ve vozech tažených dieselovou lokomotivkou.

Projet se tu můžete ve vozech tažených dieselovou lokomotivkou. Jednokolejka je rok od roku delší, a jízda okolní přírodu je opravdu nezapomenutelná.

Projet se tu můžete ve vozech tažených dieselovou lokomotivkou. Jednokolejka je rok od roku delší, a jízda okolní přírodu je opravdu nezapomenutelná.

FOTO: Eva Martínková

Jednokolejka je rok od roku delší, a tak je jízda okolní přírodou připomínající Divoký západ opravdu nezapomenutelná v každém ročním období.

V minulých letech byla dráha dlouhá jen několik desítek metrů, dnes je jízda mnohem náročnější, a trať se stále dále rozšiřuje. Možné je nahlédnout i do hloubi jedné z hornických štol.

Dříve útulné lázně

V roce 1904 byly ve Svatém Janu pod Skalou vybudovány lázně s pramenem léčivé vody, která dostala pojmenování po poustevníkovi Ivanovi. Ivanka, kterou mohou návštěvníci ochutnat i dnes z malé pumpy přímo u pramene, obsahuje vápenatohořečnaté soli a nezamrzá prý ani při minusových teplotách.

Na svou dobu byly lázně nebývale moderní, měly i ústřední topení, vodovod a elektřinu. Podnikatel František Maršner investoval do lázeňské léčby nemalé peníze, na příjemný lázeňský park nechal upravit i přilehlý ovocný sad. Lázním se však nedařilo, protože pramen nebyl tak účinný, jak se doufalo.

Svatý Jan pod Skalou je velmi zajímavé výletní místo, které nabízí svým návštěvníkům kus historie i rozmanitou přírodu.

Kostel sv. Jana Křtitele

Kostel sv. Jana Křtitele

FOTO: Eva Martínková

Za pozornost určitě stojí i kostel sv. Jana Křtitele ze 17. století, od kterého jsme se původně vydávali do skanzenu. Je to poměrně mohutná barokní stavba. Uvnitř najdeme i zdobný náhrobek sv. Ivana, ve kterém jsou uloženy jeho ostatky. Zajímavé je také propojení kostela s jeskyní sv. Ivana. Jde o travertinovou jeskyni, s krápníkovou výzdobou. Přilehlý benediktýnský klášter dal postavit r. 1661 opat M. Ferdinand Sobek z Bilenberka. Stavba byla dokončena až v první polovině 18. století. Po válce sloužil klášter jako tábor nucených prací, věznice a posléze zde sídlilo ministerstvo vnitra a jeho archív. Roku 1994 byl klášter vrácen církvi a nyní zde sídlí Vyšší odborná pedagogická škola.