Než člověk k tomuto poznání dojde, musí postát na náměstí Hrdinů, projít dva kilometry dlouhý bulvár Andrássy, prohlédnout si parlament nebo Královský hrad.

Tisíc let

V roce 1896 u Dunaje slavili výročí tisíce let od příchodu Maďarů do Karpatské kotliny. K tomuto výročí se Budapešť náležitě vystrojila. Stavěly se bulváry, kostely, paláce a památníky.

Náměstí Hrdinů je jedním z takových monumentů. Jsou tam shromážděny osobnosti, které se za oněch tisíc let zasloužily o Maďarsko. Archanděl Gabriel předává královskou korunu sv. Štěpánovi. Přehlídku velkých Maďarů završilo pět habsburských panovníků. Jako první zmizel v roce 1918 Franz Josef a po roce 1945 i ostatní Habsburky nahradili velcí Maďaři, kteří proti Habsburkům bojovali.

Rybářská bašta

Rybářská bašta

FOTO: Bohuslav Borovička

Náměstí i s monumentem patří mezi ona velkorysá díla, která návštěvník obdivuje. Z náměstí míří do města stejně velkoryse pojatý bulvár Andrássy (zdejší Elysejská pole) rovněž z přelomu prvního a druhého tisíciletí.

Barák jako město

Kousek u místa, kde bulvár u pošty končí, stojí bazilika sv. Štěpána, hlavní chrám celé země, věnovaný jejímu patronovi. Kdo by čekal stovky let starý chrám, byl by zklamán. Podle projektu z roku 1845 postavili první verzi kostela, ale ten jim spadl. Druhý byl vysvěcen v roce 1905, ale vydržel jen do roku 1946, kdy vyhořel. Dnešní kostel je tedy vlastně současnou napodobeninou sto let staré budovy.

Jedním ze symbolů velkorysosti města na Dunaji je parlament.

Jedním ze symbolů velkorysosti města na Dunaji je parlament.

FOTO: Bohuslav Borovička

Ztělesněním budapešťské velkorysosti – někteří říkají, že spíše projevem maďarských ambicí – je budova parlamentu.

„Národ nemá domov,“ prohlásil maďarský básník Mihály Vörösmarty v roce 1846 a v procesu utvrzování národní svébytnosti tím dal impulz ke stavbě budovy pro nejvyšší uherský sněm. Stavět se začalo v roce 1885 a budova byla slavnostně otevřena o 13 let později. Neogotická vnější podoba, pyšné baroko a renesance uvnitř.

Údaje o tom, kolik cihel a kolik zlata se spotřebovalo, kolik je v budově oken a schodů a dveří, jsou ohromující. A tak za všechny jen jeden – na stavbu budovy parlamentu bylo vynaloženo tolik práce a materiálu, že by to stačilo na postavení města pro šedesát tisíc obyvatel.

Komplex Západního nádraží stavěla francouzská Eiffelova společnost. Dráhy část velkoryse postavené budovy pronajaly a dnes je tam prý nejhezčí McDonald’s na světě.

Komplex Západního nádraží stavěla francouzská Eiffelova společnost. Dráhy část velkoryse postavené budovy pronajaly a dnes je tam prý nejhezčí McDonald’s na světě.

FOTO: Bohuslav Borovička

Když se parlament stavěl, bylo to už po rakousko-uherském vyrovnání, snili v Maďarsku o tom, že by se metropole monarchie mohla přestěhovat z Vídně do Budapešti. Aby toho kolem parlamentu nebylo málo – postavena byla nejen budova, která vyhrála v architektonické soutěži, ale i ty, které se umístily na druhém a třetím místě. Stojí v bezprostředním sousedství a v jedné je dnes Etnografické muzeum a ve druhé ministerstvo zemědělství.

Velkorysost v utváření podoby Budapešti je patrná i při pohledu od parlamentu přes vody Dunaje. V letech 1895 až 1902 tam byla zčásti v gotickém, zčásti v románském stylu postavena Rybářská bašta. Podle znalců nejde o nic hodnotného, jediným smyslem stavby údajně bylo vytvoření důstojného prostředí pro chrám sv. Matyáše, stojící nad baštou.

List místo vrtule

Přes Rybářskou baštu a Matyášův chrám jsme se dostali do Budy, starší a vznešenější části Budapešti. Dominuje jí Královský hrad a jeho muzea, což je téma na celý den a dlouhé povídání. Kousek nad Matyášovým chrámem je nevelká cukrárna Ruszwurm. Je to prý jedna z vůbec nejstarších budov ve městě a při svých návštěvách Budapešti tam chodívala na kávu císařovna Alžběta, krásná Sissy.

Pohlédneme-li zrakem po horizontu po proudu Dunaje, narazíme na Gellértově hoře na vysoký štíhlý památník Svobody. Začali ho stavět na příkaz admirála Horthyho, do roku 1944 maďarského vládce. Měl být vzpomínkou na jeho syna, který zahynul jako pilot.
Po válce byla vrtule v rukou ženy nahrazena palmovým listem a na podstavci přibyl rudoarmějec. V roce 1990 byl rudoarmějec odstěhován a památník zůstal v nynější podobě.

Boty a synagoga

Vrátíme-li se zpátky na levý břeh Dunaje, čeká nás tam mnoho míst, v nichž najdeme potvrzení teorie o velkorysosti města. Zajdeme si do elegantní ulice Alkotmány (na jednom z tamních balkónů zpívala Madonna v roli Evity píseň Don’t cry for me, Argentina) přes náměstí Svobody, kde je mj. památník Rudé armádě, americké velvyslanectví a budova televize, kterou v roce 2006 dobývali rozzuření demonstranti.

Vrátíme se pak na nábřeží. Vedle parlamentu je naprosto neobvyklý památník. Je to šedesát párů bot, opuštěných na břehu Dunaje. Mají připomínat budapešťské Židy, které za 2. sv. války příslušníci tzv. šípových křížů přihnali na nábřeží, postříleli je a naházeli do vody.

Pýchou Budapešti je Řetězový most (v pozadí Královský hrad).

Pýchou Budapešti je Řetězový most (v pozadí Královský hrad).

FOTO: Bohuslav Borovička

Židovská obec byla do války v Budapešti velmi početná, a tak si nechali postavit tomu odpovídající synagogu. Za války se situace tragicky změnila, jen synagoga zůstala.
Pýchou Budapešti je Széchenyi neboli Řetězový most. Byl postaven v roce 1849 a stal se prvním mostem přes Dunaj. Je to skvostné stavitelské dílo, které obdivuje většina návštěvníků města.

Jen někdy to po skončení vyhlídkové cesty po Budapešti průvodce všechno shrne: „Koncem poslední války se v Budapešti odehrály těžké boje, a tak mnohé z toho, co jste viděli, bylo znovu postaveno až po roce 1950.“ Dlužno ale říci, že na kráse a eleganci města to nijak neubírá.