V žádné jiné oblasti Řecka, ale ani jinde na světě však nespatříte tolik rozdílných i protikladných architektonických památek. Vedle starořeckých divadel a antických chrámů narazí návštěvník ostrova na byzantské kostelíky a kláštery, gotické katedrály, benátské pevnosti, turecké minarety a koloniální stavby z viktoriánské doby.

Dračí sémě

Toto střídání civilizací, dobyvatelů a panovníků málokdy probíhalo pokojně. Většinou bylo doprovázeno násilím a krutostmi většinou na úkor převažujícího řeckého elementu. Ozvěna dramatických dějin zasahuje až do dneška.

Malebné modrobílé uličky v Nikósii

FOTO: fotobanka Profimedia

Kypr získal nezávislost teprve v roce 1960. Posledními koloniálními vládci byli Britové. Ti cílevědomě zasévali sémě nevraživosti mezi dvě hlavní komunity – řeckou (80 procent) a tureckou (18 procent). Svou úrodu ono dračí sémě vydalo v roce 1974.

Turecko využilo pokusu o puč, který provedli řečtí ultrapravicoví důstojnici proti prvnímu prezidentovi Kypru, arcibiskupu Makariovi. Obsadilo severní část Kypru a v roce 1984 tam vyhlásilo tzv. severokyperskou tureckou republiku, kterou dodnes uznává jen Ankara.

Teprve v posledních letech došlo k výraznému zlepšení vztahů mezi obyvateli i mezi institucemi jižního a severního Kypru. V tzv. zelené linii, která rozděluje ostrov na dvě části, bylo otevřeno několik přechodů. Přesto Nikósie (Lefkosia) dodnes představuje jedinou snad poslední rozdělenou metropoli poválečné Evropy.

Arcibiskupský palác v Nikósii je významným mocensko politickým centrem, neboť pravoslavná církev má na Kypru značný vliv.

Arcibiskupský palác v Nikósii je významným mocensko politickým centrem, neboť pravoslavná církev má na Kypru značný vliv.

FOTO: Kostas Tsivos

Nikósie, hlavní administrativní středisko ostrova v posledním tisíciletí, leží ve vnitrozemí. Díky dálniční síti se za necelou hodinu dostanou její obyvatelé nebo návštěvníci do přímořských letovisek, jako např. Agia Nappa, Larnaka nebo Limassol.

Dnes má Nikósie tři sta tisíc obyvatel, je moderní evropskou metropolí s luxusními obchodními centry, hotely, vládními budovami i velvyslanectvími. Jádro metropole tvoří staré město, které je obklopeno opevněním se širokým příkopem a s věžemi ve tvaru srdce, ještě z dob benátské nadvlády (1489–1570).

Pohled z výšky

Staré město je labyrintem úzkých uliček s tavernami, kavárničkami i obchody se suvenýry. Ulice Lidras (Ledra) kdysi bývala nejrušnější oblastí kyperské metropole. V posledních 35 letech tudy prochází „zelená linie“, která rozděluje Nikósii na řeckou a tureckou část.

Návštěvník, který chce spatřit město vcelku, má možnost navštívit nejvyšší budovu na starém městě Pyrgos tu Siakola. V posledním, jedenáctém patře tohoto obchodního střediska se nalézá vyhlídka, odkud je možné spatřit celé město.

Turisté před Starým zájezdním hostincem Büyük Han v Nikósii

Turisté před Starým zájezdním hostincem Büyük Han v Nikósii

FOTO: fotobanka Profimedia

Tam lze získat informace o nejdůležitějších památkách a o složitém vývoji kyperské metropole. Zvláštním dojmem působí demilitarizovaná oblast těsně pod vyhlídkou. Zanedbané domy, obchody se starými nápisy, staré reklamy, zchátralé byty, které jejich obyvatelé museli kvapně opustit ve dnech turecké invaze, jsou oblastí, kam nikdo nechodí s výjimkou tzv. modrých přileb, vojáků OSN, kteří už čtyři desítky let střeží toto město duchů.

Turecká káva, nebo kyperská?

Návštěvníci Nikósie, ale i její obyvatelé mají již možnost přecházet z jedné části města do druhé. Kyperští a poté turečtí policisté zkontrolují cestovní doklady a hned poté vejdete do turistické oblasti turecké Nikósie, která působí dojmem velkého orientálního bazaru.

Bazary a nejrůznější tržiště jsou středem dění v turecké části Nikósie.

Bazary a nejrůznější tržiště jsou středem dění v turecké části Nikósie.

FOTO: Kostas Tsivos

Většina nabízeného zboží je stejná jako v druhé části. Stejné olivy, stejné sušené a citrusové plody, dokonce stejné halumi (tvrdý sýr), stejná káva, ale s jiným názvem: tady je turecká, zatímco pár metrů dál jste si ji mohli dát jako kyperskou.

Bazar končí u majestátní gotické katolické katedrály Agia Sofie, která byla v roce 1570, kdy Nikósie přešla pod kontrolu Osmanů, přeměněná na mešitu Selimye, na počest tehdejšího sultána Selima. Zajde-li člověk dál od této turistické oblasti, je překvapen nejen chudobou okolních budov, ale též silně orientální atmosférou.