My jsme na okruh nastoupili v jihotyrolském Wolkensteinu, městečku, kde kromě italštiny a němčiny zní ještě ladinština. Prapůvodní řeč této země, kterou sem přinesli při svých dobyvačných výpravách Římané, je tady dodnes k vidění na informačních tabulích a před pár lety se začalo pracovat i na vytvoření spisovné varianty tohoto jazyka. Ladinština sice jako poznávací znamení na Sella Rondě chybí, díky oranžovým a zeleným šipkám se na něm ale rozhodně nikdo neztratí.

Sella Ronda

Permanentka stojí na konci sezóny 37 eur pro dospělého.

FOTO: Miroslav Sova, Právo

Trasy jsou tedy dvě, jedna po směru a druhá proti směru hodinových ručiček. Ujede se na ní asi čtyřicet kilometrů, z toho po sjezdovkách přes dvacet šest. Permanentka Dolomiti Superski na jeden den stojí v závěru sezóny pro dospělého 37 eur, děti narozené po 28. listopadu 1993 zaplatí 26 eur.

I pro ty, kdo nechtějí riskovat

Na konci sezóny, kdy je lidí méně, se dá okruh pohodlně projet za méně než je uváděný oficiální čas, který se pohybuje mezi čtyřmi a pěti hodinami. Nám trval pohyb po oranžové – započítali jsme jízdu po sjezdovkách a na lanovkách – něco málo přes dvě hodiny. Zbytek času připadá na odpočinek, minimální čekání ve frontách a také nejrůznější odbočky pro ty, kteří si chtějí zajezdit na vyhlédnutých sjezdovkách mimo hlavní trasu.

Funpark

Funpark si mohou ozkoušet milovníci zábavy na lyžích či snowboardech.

FOTO: Miroslav Sova, Právo

Nám se osvědčila černá, na mapě značená jako číslo dvacet, u chaty Boé ve výšce dva tisíce metrů nad mořem. Jak je prudká a jaký na ní aktuálně leží sníh, je možné zjistit jediným pohledem hned u její paty. Znalci tvrdí, že tak krásný prašan na ní vydrží celou sezónu.

Sella Ronda nemusí předem budit v nikom respekt. Jízdu zvládnou i lyžaři, kteří neradi riskují na černých sjezdovkách, je třeba mít jen fyzickou kondici. Jakou? Kdo už před tím tak dva, tři dny poctivě lyžuje na svazích provincie Jižní Tyrolsko, určitě okruh zvládne. Jezdí se v převážné většině po dobře upravených červených trasách, modré jsou téměř po rovině a snad jen jediný úsek je chvilku po sjezdovce černě značené. Vyplatí se ale vyrazit hned, jak vleky otevřou (většinou kolem osmé hodiny), protože s přibývajícími minutami a stoupající teplotou začne být jarní sníh velmi těžký a níže položené svahy jsou rozježděné.

Čtyři průsmyky

Sella Ronda spojuje hned čtyři údolí v Dolomitech: Gardenu, Fassu, Livinallongo a Badiu. Lyžaři tak plynule kloužou z Jižního Tyrolska do Trentina a zpět, z jedné severoitalské provincie do druhé. Kolem masívu Sella putují také v nadmořských výškách přes dva tisíce metrů, a tak  tu o změnu počasí rozhodně není nouze.

Sella Ronda

Vleky a lanovky se otevírají v osm hodin ráno.

FOTO: Miroslav Sova, Právo

My jsme na konci března začínali za plného slunce, ledovec Marmolada jen nesměle vykukoval z mraků a nad střediskem Araba začalo parádně sněžit a foukat. Závěr už byl zase v záři slunečních paprsků. V jednu hodinu odpoledne jsme podle plánu otevírali dveře na horské chatě Emilio Comici, jejíž omítka svítí rybářsky bílou a modrou barvou a leží na úpatí horského masívu Sassolungo (3181 m n.m.), dominanty obce Wolkenstein, italsky zvané Selva.

Ač je to trochu zvláštní, právě tady mají prý nejlepší ryby v celých Alpách. Majitelům patří  hned několik okolních lanovek a vleků, další člen rodiny má obchod s rybami, včetně sádek, v Benátkách. Proto je vše zaručeně čerstvé.

Ryby

V Sella Rondě údajně servírují nejlepší ryby v celých Alpách.

FOTO: Miroslav Sova, Právo

Z nabídky předkrmů nám nejvíc chutnal chléb obložený lososem a skvěle vychucenou majonézou, proslavené je také zdejší tiramisu. Prý se tento zákusek musí předem objednávát mailem, jinak není k mání.

Hned pod chatou je fun park, kde odvážlivci mohou přeskakovat mimo jiné střechu auta napůl zahrabaného ve sněhu. Modrá sjezdovka pak míří tam, kde jsem ráno začínali, k sedačce s číslem jednatřicet ve Wolkensteinu. A komu se okruh Sella Ronda zalíbí, může si ho sjet v létě na kole.

Gardissima

FOTO: Miroslav Sova, Právo

Gardissima

Závod Gardenissima je nejdelší obří slalom na světě. Letos jej vyhrál český závodník Ondřej Bank.

FOTO: Miroslav Sova, Právo

Náš tip na příští sezónu: Závod Gardenissima
Na sjezdovce Seceda nad obcí St.Christina v údolí Val Gardena v Jižním Tyrolsku se v neděli 28. března jel už 14. ročník nejdelšího obřího slalomu na světě Gardenissima 2010. Šest kilometrů dlouhý závod vyhrál náš Ondřej Bank s druhým nejlepším časem historie 3:37,70 minuty.
Mezi téměř pěti sty závodníky ale bylo hodně amatérů. Gardenissima je totiž pro mnohé především dobrou zábavou. Přihlásit se může každý, kdo si troufne - mladí, staří, ženy, muži. V kategorii senioři byl letos i pětaosmdesátiletý startující.
Pořadatelé myslí i na méně úspěšné borce. Každý rok se tajně dohodnou na čase, za který se dává zajímavá cena útěchy. Letos to bylo rovných šest minut! Nejlepší z mužů a žen si odnesli odměnu pět tisíc eur, mezi výhrami v dalších kategoriích jsou i celoroční permanentky Dolomiti Superski pro oblast, kde je 1200 km sjezdovek.
Závod netrvá přes velký počet přihlášených dlouho, organizátoři každých třicet vteřin pouští dva borce, po několika metrech se dvě tratě slévají v jedinou. Není ale nic výjimečného, když vyšší čísla předjíždějí pomalu jedoucí závodníky, kteří startovali před nimi. Každý si po závodech může za 7 eur koupit svoji fotku, na níž je zachycen mezi prvními brankami.
Na trati postávají za sítěmi fandové, kteří hlasitě povzbuzují svoje favority, na zbytku svahů bez problémů sviští rekreační sjezdaři, v jednom okamžiku dokonce projíždějí mezi brankami z jedné strany sjezdovky na druhou. Tam je pouštěl sympatický pořadatel po té, co vyhodnotil situaci na trati jako vyhovující pro všechny strany. Zatím to zřejmě vychází skvěle. Startovalo se v půl deváté, v půl dvanácté už slalomové tyčky zmizely.
Startovné v Gardenissimě bylo letos 35 eur pro přihlášené do konce ledna, pak se cena s přibývajícími dny nepatrně zvyšovala.

Jak se tam dostat

Do jihotyrolské obce Wolkenstein je třeba autem vyrazit přes Rozvadov na Mnichov, pak na Innsbruck a dále na Brenner. Po dálnici A22 k výjezdu Klausen-Gröden a dál asi patnáct kilometrů až do cíle. Na dálnici v Rakousku je třeba mít známku, italské dálnice jsou zpoplatněné, za průjezd Brennerem platí osobní auto 8 eur.