K uvítání prvního jarního dne 21. března pořádají na zámku Bon Repos neboli Dobrý odpočinek noví majitelé Charles Butler a jeho přítelkyně Eva s firmou Bon Repos zámeckou slavnost spojenou s prohlídkou objektu a areálu.

Slavnosti za každého počasí

Připraven je program pro děti, organizátoři lákají na vystoupení kouzelníka. Program s názvem Kouzelné jaro začíná ve 13 hodin a potrvá až do páté hodiny odpolední. Děti do deseti let mají vstup zdarma, ostatní zaplatí vstupné 100 korun.

Rozsáhlý park s plaveckým bazénem nabízí dostatek soukromí a klidu. Jaro na zámku přivítají za každého počasí. „Když přijde na Bon Repos, přijde všude,“ zve na návštěvu  areálu sám majitel.

Hrabě Špork sbíral barokní skvosty

Hrabě František Antonín Špork byl jednou z nejvýznamnějších barokních osobností u nás. Po Rudolfu II. patřil k nejvýznačnějším zadavatelům uměleckých zakázek v Čechách. Pracovali pro něho sochař Matyáš Braun, malíř Petr Brandl, rytec Michael Rentz a další osobnosti českého baroka.

Zámek Bon Repos

Zámek Bon Repos

FOTO: Archiv zámku Bon Repos

Hrabě Špork je známý především jako majitel zámku ve východočeském Kuksu, jehož stavbu zvýrazňuje monumentální sochařská výzdoba mistra českého baroka Matyáše Brauna. Sochařova dílna se postarala i o výzdobu zámeckého parku v Lysé nad Labem. Objekt samotného zámku v Lysé ale slouží jako ústav sociální péče a je v současné době nepřístupný.

Kdepak ty ptáčku...

Kromě umění byl Šporkovou velkou vášní i lov. Založil lovecký řád svatého Huberta, ale byl také velkým čihařem, lovcem ptáků. Právě na vršku zvaném Ptačí hůrka, kde odpočívalo pravidelně tažné ptactvo, si nechal zbudovat své další sídlo – Bon Repos neboli Dobrý odpočinek.

„Tady je Bon Repos, kde si klid najdeš rád a tíhu starostí pod zámek můžeš dát. Nic víc tu nehledej, jen radost z ptačích lovů a rozkoš srdce zde prožívej stále znovu,“ napsal F. A. Špork roku 1726 o svém sídle.

Kvíčaly byly oblíbenou pochoutkou panstva

„Na tabulích tehdejší šlechty se běžně objevovali drobní opeřenci jako strava pro mlsné jazyky. V Čechách to již naštěstí dávno vymizelo, ale na jihu Evropy je lov ptáků při tazích stále běžný. Na Bon Repos byly krom síťových pastí natírány větve lepem, na něž se ptáčci chytali. Byl to poněkud bizarní lov, lapali se skřivani, kvíčaly a další, většinou pro konzumaci. Někteří končili jako zpěváčci v obydlích panstva. Odtud pochází i pořekadlo Sednout někomu na lep,“ vysvětluje mi organizátorka akce a moje průvodkyně Věra Škvrnová.

Čínský pavilon

Čínský pavilon

FOTO: Archiv zámku Bon Repos

„Lov ptactva se stal zábavou obecnou, v 19 století ho provozovali na řadě míst. Pronajímaly se revíry, až zákon z roku 1870 zakázal tento způsob lovu,“ dodává Škvrnová. Lov ptáků čili čižba dal vzniknout i jménu osady pod vrcholem, Čihadla.

Orient lákal šlechtu

Čínský pavilon u hlavní zámecké budovy svou nádhernou výmalbou, znovu zrestaurovanou, dokazuje, jaká velká byla záliba panstva v čemkoli, co pocházelo z „tajemného východu“, hlavně Číny a Japonska. Stěny a strop jsou vymalovány loveckými výjevy. Ty umocňují průhledy do orientální krajiny, které jsou u nás zcela unikátní.

Čínský pavilon uvnitř

Čínský pavilon postavili v roce 1770 a využíval se jako taneční nebo divadelní sál. Tato tradice se znovu obnovila v posledních letech.

FOTO: Archiv zámku Bon Repos

Hrabě seděl v Daliborce

Špork byl ve sporu s císařem Karlem VI., neúspěšně se postavil vladaři, nakonec byl nucen prodat své panství v Lysé. Lovecký zámeček si ale ponechal. Zemřel roku 1738, zámek rychle chátral.

Za odpor proti dvoru zavřeli hraběte Šporka do proslulé Daliborky na Pražském hradě. Tento moment je údajně vyobrazen na jedinečné fresce "Hostina Bohatcova" s alegorickým zobrazením odháněného Lazara. Zatím se ale výjev restauruje.

Zámecká kaple

Zámecká kaple

FOTO: Archiv zámku Bon Repos

„Bohužel se nezachovaly sochy, které nechal Špork zhotovit v Braunově dílně. Zpodobňovaly posměšně soudce, se kterými měl neustálé spory. Dokonce ho obvinili z kacířství a pod nátlakem musel ze soch nechat odstranit hanlivé nápisy a skulptury přetesat do podob svatých. Historie se stále opakuje, jedny symboly nahrazují druhé,“ usmívá se Škvrnová.

Areál je vskutku rozsáhlý, v teplých měsících jako stvořený pro procházky nebo malé pikniky.

Čínský pavilon

Čínský pavilon

FOTO: Archiv zámku Bon Repos

Od šlechty po armádu

Po Šporkově smrti Bon Repos získal nového majitele, pražského arcibiskupa Antonína Petra Příchovského. Ten ho přestavěl a rozšířil do dnešní podoby. Po roce 1816 přešel zámek do držení rodiny Thun-Hohensteinů. V roce 1844 tu hudbu u nového majitele hraběte Thuna-Hohensteina vyučoval Bedřich Smetana.

Dalšími vlastníky byly Hospodářská úvěrní banka v Praze a Länderbank Wien. V roce 1905 ho získali Kinští, po válce o něj ale přišli. Po 2. světové válce zámek využívala armáda, v areálu provedla účelové stavební úpravy a přístavby pro provoz posádky.

Zámek Bon Repos

Zámek Bon Repos

FOTO: Archiv zámku Bon Repos

Co se děje za zdmi rozsáhlého areálu obyvatelé okolí většinou jen tušili. Armáda si svá hájemství hlídala více než Šporkovi hajní. Ovšem nebylo by to v Čechách, aby se po okolních hospodách, kam vojáci chodili na vycházky, řada věcí „nerozkecala“.

Nedaleký skansen v Přerově nad Labem otevírá své expozice až o týden později, ale při návratu můžete navštívit proslulou Hrabalovu hospodu Hájenka v nedalekém Kersku, známou ze Slavností sněženek – kančí se šípkovou tu mají stále.