Jukebox, pláž i závodní dráha čekají na sjezdovce ve Schladmingu

Zatím si nelze pustit hudbu po celé délce vyhlášené pětikilometrové sjezdovky, ale jen na vymezeném úseku. Zato si tu lyžaři užívají hudbu po celý den, a některé dny i v noci. Stačí, když si na začátku víc než půlkilometrového úseku sjezdovky zajedou na lyžích do speciálního boxu, kde si navolí své oblíbené skladby i zpěváky. Naplatí za to nic.

Tři, dva, jedna, start... Zkoušel jsem si na zdejší sjezdovce, kde se jezdí závody Světového poháru, projet dráhu určenou pro závodníky. Ale vylétl jsem z trati hned po prvních brankách. Otestovat si svou technickou zdatnost, případně si mezi sebou zazávodit může tady každý. Za jedno euro.

Tuhle atrakci mají také na sjezdovce v Hochwurzenu. Na další trati, na Reihalmu, zase vymezili pruh, na kterém si změříte, jak rychle projedete asi třísetmetrový úsek. Rychlost vám přesně změří radar a ukáže ji na displeji, zdarma.

Člověk, kterého zajímá, jak je na tom s kondicí a výdrží, si po celodenním lyžování nechá vyhodnotit svůj skipas ve speciálním přístroji. Kde, to mu ukážou v pokladně lanovek ve Schladmingu i v Hochwurzenu.

Nebo to může udělat přes internetovou adresu: www.skiline. cc/ticket/planai. Této službě se říká Ski ECG. Nehodnotí však výkon vašeho srdce, pouze počet ujetých kilometrů a profil zdolaných tratí.

Za stanicí lanovky Lärchkogel se kousek od vrcholu kopce octnete u další atrakce: Planai Beach. Na kraji lesa je kruh o poloměru třiceti čtyřiceti metrů. Tvoří ho železná konstrukce vysoká asi 1,7 metru. V ní je napnutá látka potištěná fotografiemi z Karibiku. Uvnitř kruhu stojí kryté sedačky, jaké mnozí z nás znají od Baltského moře.

Lidé v nich zůstávají v příjemném závětří, podobně jako u chladného Baltu. A stejně jako tam se tu mohou vyhřívat na sluníčku a opalovat. Proto Planai Beach, tedy Planaiská pláž.

„Nepobouří místní, když si některá z žen sundá v paprscích hřejivého slunce podprsenku?“ ptám se Hermanna Grubera z místní organizace propagující tuto oblast. Hermann se směje a říká: „Něco takového jsem tu nezažil. Tak velké teplo tady na kopcích nebývá. Ale nemyslím si, že by to tady lidi vnímali jako nějaký problém.“

Sáňkař přede mnou střihnul příliš zostra zatáčku a už se válel ve sněhu. Sáňky letěly přes něj. Svištěli jsme mrazivou nocí po sedm kilometrů dlouhé sáňkářské dráze z hory Hochwurzen. Tedy po jedné z nejdelších sáňkařských drah v Rakousku.

Tmou se nesly výkřiky lidí a jejich smích. Ještě před dvěma hodinami to vypadalo na tichou idylku. Lanovka měkce přistála ve tmě pod vrcholem Hochwurzenu (1800). V hloubce pod námi se na zasněžené pláni mihotala světla věhlasného rakouského střediska Schladming.

Horský masív ledovce Dachstein se za ním krčil jak divoké zvíře připravené ke skoku. Měsíc se prodíral oparem a na mracích v dálce se odrážela bledá zář světel ze vzdáleného Salzburku.

Sáňky se ani nestačily rozjet a už jsme zaparkovali u horské chaty. Tady jsme se zvolna rozjížděli pomocí panáků silbechnaps, což je místní specialita: červená borovička, která se dělá z větviček borovice limby. Pak už to šlo rychle přes bagetu s česnekem a přes zelí až k vepřovým žebírkům, která se rozpadala v puse.

Někdo při pohledu na kopec vonícího vepřového zažertoval, že už chápe, proč jsme první den absolvovali prohlídku a zátěžové testy u místního specialisty MUDr. Georga Fritsche. Udělal nám zajímavý profil fyzické kondice i tělesných handicapů. Na sáňkařské dráze byla ale potřeba spíš šikovnost než fyzička. Zjistil jsem to, když jsem podlehl soutěživosti a musel pak vytřepávat sníh až ze slipů.

O to víc jsem si potom užil perličkovou vanu, bazén a masáž v hotelu Pichlmayrgut, kde jsme bydleli. Masérka, jinak příjemná Slovenka, se soustředila na svaly kolem krku, mezi lopatkami a podél páteře. Tedy ty, které se při stresu a našem životě vsedě nejčastěji stahují, případně zablokují.

„Pokud se je podaří uvolnit, lidé si to tady daleko víc užijí,“ vysvětlovala mi masérka. „Také se lépe cítí a vrátí se domů víc odpočatí, než by sami čekali.“ Když jsem přijel do Prahy, musel jsem jí dát za pravdu.

„Češi hledají nejčastěji ubytování od 25 do 45 eur za noc,“ řekla mi Sabine Arnlodová z turistické organizace Ski amadé, která sdružuje 5 zdejších regionů s 25 lyžařskými středisky. „Dřív jezdili na týden, teď je to spíš prodloužený víkend.“

Na www.skiamade.com/cs/ najdete aktuální informace o počasí, sněhu, cenách za skipasy, ale také o ubytování a jiných službách. Další množností je www.schladming-dachstein.at nebo http://cz.bergfex.com/schladming-planai. Spoustu praktických doporučení nabízí rovněž www.austria.info/cz. a bezplatná informační linka 800 180 800 (po–pá od 9.00 do 17.00).