Naše první zastávka je v železnorudském infocentru na křižovatce u benzínové pumpy. ,,Hezký výlet je na Černé jezero. Vyjíždí se ze Špičáckého sedla. Tam vás pohodlně vyveze skibus nebo tam můžete zaparkovat, je tam ale myslím poplatek 50 korun za dvě nebo tři hodiny,“ říká železnorudská šenkýřka a pracovnice infocentra Ivana Vilišová.

Dostáváme tady zdarma mapu všech běžeckých tras a vyrážíme. Nakonec zaparkujeme auto pod Špičáckým sedlem před hotelem Rixi. Parkoviště je volně přístupné, nic neplatíme a po silnici je to k Sedlu asi pět minut chůze. Za placeným parkovištěm se začíná.

FOTO: Josef Hora

K Černému jezeru je trasa projetá rolbou, mezi dvěma stopami pro běžkaře je uprostřed upravená cesta pro pěší. Po několika minutách běhu je ostrá odbočka vlevo.

,,Tam nejezděte, tudy se sice dá až k Černému nebo Čertovu jezeru, ale cesta je neudržovaná a ledová a žádná rovina, pořád do kopce a z kopce a zase do kopce. Je to prostě pro silné nátury,“ říká Marie Antonínová z Plzně.

Slabá hodinka na Černé jezero

Držíme se tedy na hlavní cestě. Vede lesem a až na poslední stoupák k Černému jezeru je to příjemná rovinka, která zabere od parkoviště slabou hodinku. Černé je největší ze šumavských jezer a prý i nejhezčí, dosahuje hloubky až čtyřicet metrů a rozkládá se ve výšce 1008 metrů na svahu Jezerní hory.

,,Je to nádhera. Jsme tady s celou partou na týden, sjezdovky ujdou, ale běžky uprostřed šumavských lesů jsou prostě nejlepší,“ říká Daniela Pavlíčková ze Strakonic.
Kdo má dostatek sil, může pokračovat stále dál na Stateček nebo Bílou Strž, kde jsou nádherné ledopády. Udržované trasy vedou až na sv. Kateřinu a pak navazují na udržované trasy v Německu.

Dálnice je pro děti

Pro rodiny s dětmi je dobře sjízdná trasa zvaná Dálnice.,,Skibus vás vyveze na Gerlovu Huť, odkud můžete začít. Dá se tam dojet také autem nebo autem k hotelu Grádl. Tam bude start i cíl vaší cesty po Dálnici,“ říká Ivana Vilišová. Parkujeme tedy u Grádlu, kde začíná "dálnice“. Cestou je pěkný výhled na celé údolí Železné Rudy.

FOTO: CzechTourism

Polomská dálnice nás napřed mírným stoupáním, poté bezpečným sjezdem dovede až na Gerlovu Huť. To je asi polovina cesty, odkud se dá pokračovat dál ke Staré hájovně. Tady se ale otáčíme a po hodině a půl přijíždíme zpět k hotelu Grádl.

,,Další možnost je jet skibusem na Špičák, tam se nechat za třicet korun vyvézt lanovkou na Hofmanky nebo za padesát až nahoru na Pancíř. To jsou další místa, odkud se dá vyběhnout,“ radí Ivana Vilišová.

Medový Pašerák

Horský hotel je zároveň pivovarské muzeum, kde uvidíte věci ze starých hospod, staré pípy, láhve nebo fotografie. V Železné Rudě se vařilo pivo už v roce 1787.

"Navázali jsme na pivovarskou tradici, v létě vaříme hlavně slabou devítku na žízeň Kojenec, jinak můžete ochutnat silnější Belveder, Grádl nebo Belgrád. Specialitou je medová třináctka Pašerák, půllitr za 25 korun. Jmenuje se podle zdejšího slavného pašeráka Hilgarda," říká František Strnad, služebně nejstarší hoteliér Šumavy, který se o hosty stará už třicet pět let.

Šumavské pohádkové postavičky ve Strašidelné knajpě

FOTO: Josef Hora

"Pašeráci mají na Šumavě tradici. Měnilo se zboží za zboží, z Bavorska se k nám pašovaly hlavně cukerín, tabák, sůl nebo také optika do brýlí a dalekohledů. Od nás do Bavor se naopak pašovalo plátno, bavlna nebo sirky. Nedaleko jezera Laka je místo, kde si pašeráci dělili vejvar, kořist z pašování. Je hluboko v lese a jmenuje se Zlatý stoleček,“ dodává Strnad.

Šumavské pohádkové postavičky ve Strašidelné knajpě. Skřítek Mecháč prý sází v lese houby.

Šumavské pohádkové postavičky ve Strašidelné knajpě. Skřítek Mecháč prý sází v lese houby.

FOTO: Josef Hora

Pro děti mají v hotelu Strašidelnou knajpu, která je součástí pohádkové stezky, ta je navštěvovaná hlavně v létě. Uvidí tady skřítka Mecháče, který sází v lese houby, Kamenožrouta z potoka nebo Pařezníka.

Více najdete na: www.bilastopa.cz www.npsumava.cz www.sumavanet.cz www.hotelgradl.cz.

U slavné železnorudské kapličky jsou vystavena umrlčí prkna. Byla vyřezávána jako výraz úcty zemřelým, zvyk nikde jinde v Česku neužívaný. Prkno se položilo mezi dvě židle a na ně pak oblečený nebožtík.

U slavné železnorudské kapličky jsou vystavena umrlčí prkna. "Byla vyřezávána jako výraz úcty zemřelým, zvyk nikde jinde v Česku neužívaný. Prkno se položilo mezi dvě židle a na ně pak oblečený nebožtík. V zimě tady na horách byla půda zmrzlá a nešlo do ní pohřbívat. Proto si místní lidé zhotovili tzv. umrlčí prkna. Na ně se mrtvý položil a zůstal v domě své rodiny, dokud nepřišlo jaro nebo počasí, při kterém bylo možné tělo pohřbít. Pak se prkno zatloukalo do země např. u rozcestí a psalo se na ně jméno toho, kdo na něm celou zimu ležel,“ říká šenkýřka Ivana Vilišová.

FOTO: Josef Hora