Město se může pochlubit 61 muzei, 214 paláci a věžemi, 167 chrámy, kostely a kaplemi. A všechny od sklepa až po střechu napěchované Giottem, Botticellim, Ghirlandaiem a dalšími velmistry. A nad všemi trůní v místní Akademii Michelangelův David. Umění, všude kam se podíváš. Kam vkročíš. Dokonce i v nemocnici.

Mrákoty v galeriích

Tváří v tvář veškeré té nádheře dostávají někteří návštěvníci závratě, zrychluje se jim tep. Sužují je návaly paniky a úzkostlivé pocity chaosu, omdlévají a často končí v Santa Maria Nuova.

Turisté obdivují Rajské dveře od Lorenza Ghibertiho.

Turisté obdivují Rajské dveře od Lorenza Ghibertiho.

FOTO: fotobanka Profimedia

„Říkám tomu florentská nemoc,“ vysvětluje Caneschi televizi ARTE. „Nebo hyperkulturamie. Pravidelně se s ní setkáváme především v létě.“ Dodává, že jde o stresovou situaci, jež může vyústit do částečné ztráty časové a prostorové orientace. Lékaři postiženým předepisují psychofarmaka a zklidňují je.

Psychoanalytička Graziella Magheriniová, jeho bývalá kolegyně z kliniky, popsala poprvé už v roce 1989 tzv. Stendhalův syndrom. Prvním postiženým, který o svém strádání nemlčel, se stal Marie Henry Beyle, řečený Stendhal. V lednu 1817 stál v kostele Santa Croce před hrobkami Machiavelliho, Galilea, Michelangela.

Most Zlatníků (Ponte Vecchio), pohled z okna galerie Uffizi ve Florencii

Most Zlatníků (Ponte Vecchio), pohled z okna galerie Uffizi ve Florencii

FOTO: Lucie Poštolková, Novinky

„Nacházím se v jakési extázi při pomyšlení, že jsem ve Florencii a v blízkosti hrobů tolika velikánů. Dostal jsem se do bodu nadšení, v němž se nebeské povznesení, jež poskytuje umění, pojí s pocity vášnivé touhy. Když jsem opouštěl Santa Croce, tlouklo mi srdce, zdroj mého života jako kdyby zčistajasna vyschl a obával jsem se, že omdlím,“ svěřil se papíru.

Rovněž Sigmund Freud ve svém deníku napsal, že se o něho po zážitcích na aténské Akropoli pokoušely mrákoty. „Umění dokáže být zničující,“ poznamenal si.

Nejvíc postihuje osamělé ženy

Pocit, že se stres z touhy vidět co nejvíc přelévá až do závrati, zažil nejeden a hlavně nejedna z účastníků zájezdů do florentských muzeí, galerií a kostelů. „Umění dokáže vynést z našeho podvědomí rozpoložení, o nichž jsme ani netušili, že v nás dřímají,“ podotýká Graziella Magheriniová.

Stendhalův syndrom ohrožuje nejvíc turisty z USA a protestantské zóny severně od Alp. Postihuje především ženy, buď svobodné, nebo rozvedené a ty, které cestují samy.

Kopie sochy Davida na hlavním florentském náměstí

Kopie sochy Davida na hlavním florentském náměstí

FOTO: Tomáš Reiner, Novinky

V knize Zamilovala jsem se do sochy. Co je to Stendhalův syndrom profesorka Magheriniová popisuje, jak dokáže na turisty zapůsobit David: „Je to zřejmě nejkrásnější a nejpůsobivější socha na světě. Zjistili jsme, že nemálo návštěvníků Florencie má pocit, že se ocitlo tváří v tvář živému člověku. Jeden německý protestantský teolog musel od sochy odejít, protože cítil, že nemůže v její přítomnosti dýchat.“

 Italská Florencie je plná památek, jejichž návštěva může vyústit až v tzv. Stendhalův syndrom.

FOTO: Tomáš Reiner, Novinky

Co si počít, pokud vás syndrom postihne? „Odpočívat. Mluvit s krajany. A rychle jet domů,“ doporučuje profesorka Magheriniová. Poslední dobou počet případů pozvolna klesá. Mnozí turisté vědí, co je může potkat. V některých hotelech dostávají letáčky s varováním, na co mohou narazit.