Článek
Vizovická palírna se zvědavcům otevřela teprve před pár lety po rekonstrukci, která areálu vrátila atraktivní vzhled z 30. let 20. století – tedy z dob, kdy jej vlastnil právě Rudolf Jelínek. Od té doby likérku berou fanoušci slivovice z tuzemska i zahraničí útokem.
Ve zdejším muzeu můžete díky speciálnímu čichadlu vyzkoušet, jak voní suroviny a bylinky používané k výrobě ostatních pálenek. Stačí pumpičkou „vyhnat“ vůni ze zásobníku a čichat.
Pokud totiž sami nejezdíte s vlastním kvasem do pěstitelských pálenic, nemáte prakticky šanci se s procesem vzniku proslulé valašské lihoviny jinak seznámit.
Pálil se odpad z výroby piva a obilí
Výroba pálenek má ve Vizovicích čtyři sta let starou tradici. První zmínka o existenci palírny pochází z poloviny 17. století. Zpočátku se pálenka vyráběla z pivních odpadků a z obilí. Až v polovině 18. století se v sortimentu objevila – byť zprvu okrajově – pálenka ze švestek.
V té době se navíc ukázalo, že u Vizovic jsou pro ovocné stromy a hlavně švestky, též zvané trnky, ideální klimatické podmínky. Ohromné úrody ovoce se staly pro místní lidi podstatným zdrojem příjmů.
Postupně zde vzniklo několik rodinných podniků, ale jen Jelínkův, založený roku 1894, existuje dodnes a vydobyl si renomé doma i v zahraničí. Jeho vlajkovou lodí je sice stále slivovice v různých variantách včetně košer, ale populární jsou i další destiláty – třeba z hrušek, meruněk, třešní či jablek, bylinné likéry a v posledních letech i whisky.
Areál pálenice Rudolf Jelínek je už nějakou dobu nově zrekonstruován.
Švestky se na počátku 20. století díky velkým úrodám nejen pálily, ale i sušily nebo sloužily k výrobě povidel. Okolí Vizovic bylo poseto 77 tisíci stromy, z toho 68 tisíc bylo švestek.
Nemoc šarka sice řadu z nich v druhé polovině 20. století vyhubila, ale palírna se dnes snaží o obnovu sadů. Skoupila pozemky u Vizovic a na nich v posledních letech vysazuje nové stromy.
Dvakrát přepalovaná
Podle toho, kolik máte času a jak podrobně se chcete nechat do výroby slivovice zasvětit, si u Jelínka můžete vybrat ze dvou exkurzních tras – klasické nebo odborné. Na úvod vás čeká projekční sál a v něm promítání krátkého dokumentu.
Nebojte se nudných litanií ve stylu filmových týdeníků, tady naopak bez zbytečných řečí během pár minut načerpáte základní historická fakta a souvislosti. Pak už vzhůru „do praxe“.
Muzeum nabízí i dobová vyobrazení, např. tento Jelínkův Rolnický akciový závod ovocnářský.
Zavítáte do malé pěstitelské pálenice, kterou u Jelínka – vedle typických velkovýroben – zřídili roku 2001 pro drobné pěstitele a pro vlastní výrobu pálenek z méně obvyklých surovin. Tady si můžete udělat představu, jak vypadá běžná pálenice ve vesnicích – snad jen s tím rozdílem, že tu je čistěji, tepleji a výpary tolik nečpí. V soustavě trubek a nádrží to probublává a hučí, páleničář vám při kontrole měřidel vysvětlí, proč se vlastně kvas přepaluje dvakrát a co mimo pálení ovlivňuje výslednou lahodnost pálenky, a z „kohoutku“ mezitím odkapávají první kapky vznikajícího moku.
„Černá“ palírna
Hned vedle je malé muzeum, popisující s využitím dobových fotografií, plakátů či starých lahví a etiket prastaré umění destilace a staletý vývoj ovocnářství a palírenství na Vizovicku.
Expozice je názorná a doplněná o kuriozity, třeba rekonstrukci černé domácí pálenice nebo vzorkovník, v němž si očicháte plody a byliny používané u Jelínka k výrobě pálenek.
Pravda či omyl?
„Čím je slivovice starší, tím je lepší.“
„Slivovice je lék.“
Následně nahlédnete i do míst, kde leží uloženy k dlouhodobému zrání hektolitry destilátů, nebo do stáčírny, v níž se na dvou linkách plní lihoviny do lahví, etiketují a balí. Završením exkurze je milá tečka v podobě návštěvy degustační místnosti, kde ochutnáte tři vybrané vzorky.
