Kolín (Köln am Rhein) počtem obyvatel sice úspěšně dohání Prahu, na rozdíl od naší metropole ale návštěvníky překvapí svou sevřeností. Všude je tady blízko, centrum se dá pohodlně obejít za pár minut a každý kousíček plochy je v něm dobře využit; staré římské vykopávky střídají moderní obchodní třídy, za kancelářskou budovou každou chvíli vykoukne starobylý kostel. Někdy to vše nabývá absurdních rozměrů.

Hned u gotické katedrály, která byla nedávno vyhlášena Německou turistickou asociací nejpopulárnější německou památkou, je hlavní nádraží a rychlovlaky sviští jeden za druhým skrz historické centrum. Protože nádražní budova slaví letos 150 let své existence, zrodil se tento nápad v hlavách německých radních už v 18. století.

Místo setkávání

První vánoční trh stojí samozřejmě u Kolínské katedrály, výborného orientačního bodu při prohlídce městem. Kdo má rád kolem sebe volno, měl by na zdejší trh vyrazit v pracovní době, o víkendu se stává místem schůzek Kolíňanů. V dřevěných stáncích „oděných“ do jednotného úboru se dá dobře nakoupit - nejen třeba dřevěné hračky, pletené svetry, štóĺu nebo místní špek, ale také starožitnosti a historické vánoční ozdoby.

S trochou nostalgie při tom zavzpomínáte, že toho stříbrného ptáčka s bílým chmýřím místo ocásku po babičce, kterého tu mají na pultě, už děti rozbily. Nám se ale povedl skvělý nákup stahovací lampy na chalupu za cenu výrazně nižší než je požadována v českých obchodech.
Co je ale pro všechny adventní trhy v Německu typické, je vůně. Nejrůznější buřtíky se mísí se svařeným vínem, právě upečenými houskami s bylinkami a koláči.

V každém obchodě leží na tácku nalámané čtverečky na ochutnání kvality nabízeného perníčku.

V každém obchodě leží na tácku nalámané čtverečky na ochutnání kvality nabízeného perníčku.

FOTO: Jana Hanušková, Právo

Svařák se nalévá jen do keramiky s vánočními motivy, oblíbená klobása currywurst je pro snadnější konzumaci pečlivě nakrájena. Vše obstará stroj, do kterého ji prodavač jednou stranou vhodí a na druhém konci chytá na tácek úhledná kolečka. K tomu patří ještě velká žemle, hořčice a případně kečup. Cena za tuhle delikatesu je asi pětašedesát korun (2,50 eur).

S vůní kakaových bobů je zase spojen středověký trh hned vedle Muzea čokolády. Zajít do něj by měly hlavně rodiny s malými dětmi, v expozici nechybí skleník s rostlinkami, na nichž budoucí čokoláda roste, ani výrobní linka, ze které sjíždějí hotové bonbóny. Paní v bílém pracovním oblečku pak dá každému z fontánky s rozehřátou hnědou hmotou okusit, jak to vše na oplatce chutná.

Kolín má ještě dalších pět vánočních trhů, romantickou atmosféru nepostrádá ani ten, který se houpe na řece. Na nasvícenou loď se šedesáti stánky je možné vstoupit přímo z rýnského nábřeží. Otevřeno je, stejně jako na ostatních trzích, až do 23. prosince.

Pod vládou perníku

Jen 65 kilometrů od Kolína leží Cáchy (Aachen), nejzápadnější město nejen spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, ale i celého Německa. Rychle a pohodlně se dá do něj přesunout regionálním vlakem. Dříve se do Cách vstupovalo jedenácti bránami, do dnešní doby se uchovaly dvě. Ze zdejšího nádraží to není do centra daleko – za deset minut jsme na lázeňské kolonádě pojmenované po manželce pruského krále Fridricha Viléma IV. Eliščin pramen.

Bílou klasicistní budovu postavili v roce 1827 a hned za ní se noříme do spleti cášských historických uliček. Lemují je obchůdky, pivnice, restaurace a na jejich rozšířených koncích jsou samozřejmě vánoční trhy.

Vstup na trh v Cáchách hlídají perníkové postavičky.

Vstup na trh v Cáchách hlídají perníkové postavičky.

FOTO: Jana Hanušková, Právo

Původně se v sedmdesátých letech minulého století konal v centru trh jen jeden. Printen Markt (Perníkový trh) byl poměrně malý, později se přesunul na další náměstí a do dalších uliček a každý rok se vždy o něco rozšíří.

Hlavní vchod na trh hlídají obrovské postavičky panenky a panáčka z perníku. Pečivo s pronikavou vůní koření je totiž typickým obchodním artiklem Cách. Perníčky ale nemají jen nudnou podobu vykrojených zvířátek, či vánočních motivů s jednoduchou bílou polevou. Sypou se mandlemi a ořechy, polévají čokoládou, jsou bílé, žíhané, světle i tmavě hnědé, pečou se po malých kouscích i velkých plátech.

Z perníku se staví chaloupky i pyramidy, inspirují se jím dokonce i sochy na ulicích. V každém obchodě leží na tácku nalámané čtverečky na ochutnání kvality nabízeného perníčku. Množství sladkých prožitků je možné vyrovnat návštěvou některé Cášské hospůdky – dřevěné obložení, výběr piv i nabídka mušlí jsou příjemným připomenutím toho, že jen kousek odtud už leží Belgie.