S kamerou na cestách: Krajinou, jíž Vltava spěchá do šumavského moře

Na šumavské moře se podíváme jen na jeho západním okraji, u Nové Pece… Na cestě ke zmíněnému místu jsme učinili jednu zastávku, a to v Želnavě. Kromě nepopiratelného faktu, že hned na kraji obce je krásný rozhled po okolí, nás k tomu přiměl původně gotický, od počátku 18. století barokní kostel sv. Jakuba.

Po necelých čtyřech kilometrech dál na jih jsme již v horské obci Nová Pec. Nachází se na konci vzdutí Lipenské přehrady, což je hlavně patrné při pohledu z mostu. Na obě strany se rozkládá široká vodní plocha vroubená lesy šplhajícími do povlovných vrchů. Krásný pohled.

Nová Pec, která vznikla jako dřevařská osada na konci 17. století, je mimo jiné i výchozím místem pro výpravy k Plešnému jezeru a na Plechý.

Od této chvíle se budeme vracet k severu. K další zastávce to z Nové Pece máme zhruba devět kilometrů. Jsme v osadě Pěkná, která si své jméno – podobně jako spousta dalších míst v této lokalitě – plně zaslouží. V Pěkné jsme si prohlédli pozdně barokní kostel sv. Anny z konce 18. století – a pak jsme se vydali přes silnici západním směrem na území Národního parku Šumava.

Namířeno máme do oblasti pojmenované jako Vltavský luh, a to do místa zhruba pět kilometrů pod soutokem Teplé Vltavy se Studenou. Naše národní řeka ze dvou zdrojnic vzniká u rezervace Mrtvý luh, což je rezervace od roku 1989 zahrnutá do I. zóny NP Šumava jako součást Vltavského luhu. Vltavské břehy zde spojuje ocelový most, jeho okolí je kouzelné – spíše než slova ale nechme hovořit filmové záběry.

S Vltavou, tentokrát Teplou se dnes setkáme ještě jednou. Na kraji Lenory se přes ni klene pozoruhodná technická památka, krytý dřevěný most.

Na závěr této cesty jsme si nechali dvě města. Prvním budou Volary. Dominantou horského města v kotlině Volarského potoka je zcela určitě barokní kostel sv. Kateřiny. K vidění tu ovšem jsou i jiné pozoruhodné stavby – na mysli mám  především dřevěné domy vystavěné v alpském stylu. Na svědomí je mají přistěhovalci z Tyrol a Štýrska, kteří se ve Volarech usadili v 16. století. Domy jsou chráněny jako památková rezervace.

Než toto místo opustíme, tak si ještě dopřejme malý historický exkurz: Volary byly založeny na přelomu 13. a 14. století na Zlaté stezce z Pasova do Prachatic. Hlavním zdrojem příjmů tu tak dlouhá léta byl zejména obchod. Ale nejen ten. Další zisky plynuly z chovu dobytka.

Chovatelům se zde říkali volaři – a právě z tohoto označení nakonec povstalo jméno obce.

Finále této šumavské výpravy patří Vimperku. Horské město v údolí říčky Volyňky a na úpatí Boubínské hornatiny jsme sice s kamerou před časem již navštívili, ale další zdejší zastavení určitě nikoho nezarmoutí.

Kostel Navštívení Panny Marie, v jeho sousedství stojící pozdně gotická zvonice, měšťanské domy z období pozdní gotiky i renesance na náměstí i v jeho okolí – a nad tím vším tyčící se vrch s rozsáhlým zámeckým areálem (původně hradem) jsou rozhodně vítanými turistickými tipy v každém ročním období.