Kilometry bílého písku, nad nímž se z jedné strany sklánějí kokosové palmy a z té druhé je omýván tyrkysovou vodou. 

Turismus ve své moderní podobě se na ostrov teprve dostává, a tak je tam ještě mnoho panenských míst, v nichž nestojí hotelové komplexy a kde se pláže neježí řadami slunečníků.

Voňavá exotika

Dějiny Zanzibaru jsou spolehlivě doložené „teprve“ od 10. století. Tehdy tam připluli arabští mořeplavci a část se jich na ostrově trvale usadila. Bylo to místo vlídné a přívětivé a navíc bohaté na již tehdy velice ceněné koření.

Skořice, pepř, muškátový ořech, hřebíček, citrónová tráva a další druhy koření se dnes pěstují na plantážích a jsou stále ceněným vývozním artiklem. Při návštěvě takové plantáže (jsou v programech místních turistických agentur) většina lidí poprvé vidí, jak doopravdy vypadá to, co doma kupují již zpracované v barevných sáčcích.

Pronikavá vůně oněch pozoruhodných plodů se nese nad velkou částí ostrova a dotváří ten nefalšovaný pocit exotiky. Na plantážích se dozvíte, že koření, které tam sklízejí a zpracovávají, neslouží jen k ochucování pokrmů, ale dělají se z něj i například kosmetické a léčivé látky.

Bohaté dějiny

Většina z hmatatelné historie ostrova je vtělena do jeho metropole. Je jí Stone Town, v překladu kamenné město. Ostatně je to jediné město na Zanzibaru.

Prvním Evropanem, který na ostrov vstoupil, byl patrně v roce 1499 portugalský mořeplavec Vasco da Gama. Už tehdy tam našel rušný přístav, přes který se čile obchodovalo mezi Indií, Afrikou a Orientem. O sto let později tam připluli i Britové.

Obě země tam dlouhodobě uplatňovaly svůj vliv, ale v běžném životě obyvatel se to příliš neprojevovalo, jejich vládcem byl sultán.

Pláž Matemwe na ostrově Zanzibar

Pláž Matemwe na ostrově Zanzibar

FOTO: Profimedia

Stone Town není navzdory svému jménu z kamene, ale z omítnutých korálových usazenin. Jeho podoba se za posledních dvě stě let moc nezměnila. Úzké klikaté uličky, do nichž patrové domy nepouštějí moc slunce, dvě katedrály a desítky mešit, pár úředních budov, arabská pevnost, tržiště a parky.

Město se probouzí k životu většinou v pozdním odpoledni. V parcích se objeví prodavači „rychlého občerstvení“, grilovaných masových špízů, ryb a další mořské havěti, připravené na mnoho způsobů, ovoce a šťáv z něj, zeleninových salátů. Pokud si troufnete, můžete ochutnat i cukrovou šťávu, kterou pouliční prodavač vylisuje ze stébel cukrové třtiny. Venku se usazují k večeři početné rodiny. Rybáři chystají čluny, aby ještě před úsvitem vyrazili.

Nungwi je oblíbené mezi cestovateli

Pokud se budete toulat uličkami Stone Townu, všimněte si zvláštnosti, jíž jsou domovní dveře. Jsou z masivního dřeva, kované železem a bohatě vyřezávané. Právě dveře bývají často chloubou domu, ty opravdu cenné se dědí a mnohdy jsou starší než samotný dům, v němž jsou osazeny.

Většina pláží, rozhodně těch nejhezčích, se nachází na severu a na východě ostrova. Nungwi na severu je oblíbeným místem nezávislých cestovatelů. Je to místo se spoustou ubytovacích zařízení, barů a restaurací. Nungwi je místem, kde se stavějí tradiční arabské lodice, jimž se říká dhow.

Korálový útes a kokosové palmy

Pwani Mchangani je jednou z vesnic na východním pobřeží, která je centrem vznikajícího turismu. Také tam jsou kilometry pobřeží, napudrovaného bílým pískem. Ve vzdálenosti asi jednoho kilometru od pobřeží je korálová bariéra, na níž je možné se šnorchlem a s brýlemi sledovat bohatý vodní život.

Poloostrov Michamwi je ještě dál na jih. Pláže, korálový útes, kokosové palmy a značný rozdíl mezi přílivem a odlivem.

Hotely na severním i východním pobřeží jsou menší, rozlehlé komplexy jsou zatím výjimkou a jen málokterý je starší než deset let. Kromě koupání a slunění nabízí většina plážových středisek výlety na ostrůvky, potápění nebo rybolov na moři.