Tamní divočina je sice skutečným africkým bušem, ale postupně se její část přizpůsobila i lidem. Jsou tam v zeleni ukryté hotely a pohodlné stanové osady pro ty, kteří vyrazí do rezervace na několikadenní safari.

Safari, tedy pozorování zvěře v jejím přirozeném prostředí, je patrně hlavním lákadlem pro ty, kteří se do Keni vypraví. Je tam také čisté a teplé moře a exotika návštěvníky obklopuje ve vrchovaté míře a ze všech stran.

Metou safari je velká pětka: slon, buvol, nosorožec, lev a levhart 

Metou safari je vždy tak zvaná velká pětka. Tvoří ji slon, nosorožec, lev, levhart a buvol. Sloni a buvoli jsou k vidění skoro vždy a příliš vzácní nejsou ani lvi. Jen v některých rezervacích narazíte na nosorožce a velkou vzácností je levhart. Nepohybuje se ve smečkách, loví většinou sám a neproducíruje se širým krajem jako lví rodiny.

Abyste zahlédli všechny příslušníky velké pětky, musíte mít poměrně hodně štěstí, nebo v divočině strávit několik dní a navštívit více rezervací nebo v těch velkých více míst.

Buvol je označován za nejnebezpečnější z velkých afrických zvířat.

FOTO: Profimedia

Možnost vidět stáda slonů, buvolů, spousty druhů antilop a dalších obyvatel afrického buše jinde než v zoologické zahradě, je skutečně unikátní. Keňa je z těch zemí, které takovou možnost nabízejí, pro nás nejdostupnější.

Nabídka safari je velice bohatá. Můžete do buše jen nahlédnout, nebo v něm také strávit dva či tři týdny. V Keni je několik větších i malých rezervací navazujících na sebe a každá je něčím charakteristická.

V Masai Mara jsou k vidění největší stáda slonů a není tam vzácný ani nosorožec, kterého v Tsavo pravděpodobně nepotkáte. Blízko keňské metropole Nairobi je například rezervace Shaba. Z terasy hotelu můžete při snídani pozorovat zebry, pár slonů či antilopy. Naučili se chodit k umělé vodní nádrži.

Turisté by měli vždy sedět v autě

Vzhledem k tomu, že správa přírodních parků nerada vidí, když se někdo sebere a snaží se putovat samostatně (byť to v zásadě možné je), je každá safari více méně kompromisem.

Travnatá savana či křovinatý buš jsou skutečné, ale musíte sedět v terénním autě nebo v upraveném mikrobuse, který se pohybuje po vyznačených cestách.

Výhodou této nevýhody je ale to, že průvodce ví, kdy a kam vás zavézt, aby váš zážitek z pozorování zvěře byl co nejpůsobivější, většina z nich umí poutavě vyprávět o životě v divočině.

Safari s pohodlím pro zákazníka

Safari si obvykle člověk představuje jako výpravu, při níž se přenocuje v divoké přírodě, k umytí slouží voda z řeky a jídlo se připravuje na ohni. Dávno tomu tak není.

Dnešní „průmyslová“ safari jsou pořádána s ohledem na pohodlí zákazníka, přenocuje se v hotelích, nebo v kempech, které se většinou jako kempy jen tváří. S výjimkou klimatizace poskytují veškeré pohodlí hotelu. Narazíte i na zařízení jednoduchá, ale není jich mnoho.

Nosorožec dvourohý

Nosorožec dvourohý

FOTO: Archiv Právo

Zaplatit si jednodenní safari je ztráta času a vyhozené peníze. Už proto, že časně ráno, kdy zvířata využívají chládku a vyrazí na pastvu, případně na lov, vy teprve vyjíždíte odněkud ze vzdáleného hotelu.

Když se v největším horku ploužíte po prašných cestách, většina zvěře spí, schovaná někde ve stínu. Vycházejí zase až před západem slunce, ale to vy už jste na cestě do svého hotelu u moře. Když alespoň jednou v rezervaci přespíte, máte čas jak na podvečerní safari, tak i za úsvitu, před snídaní, na tu ranní. Ne že by přes den nebylo vidět nic. Hloupé opice vysedávají a vřeští u cesty i přes poledne, sem tam možná zahlédnete zebru nebo antilopy impala.

Sloní máma s malými slůňaty na odpolední vycházce za pastvou

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Po všech stránkách nejzajímavějším příslušníkem velké pětky je slon, přesněji řečeno sloni, protože jeden slon je výjimkou. Sloni žijí v početných rodinách, kde mají rozdělené úlohy a povinnosti. Vůdkyní stáda je nejzkušenější slonice, která rozhoduje o tom, kdy a kam se půjde. Sloni totiž skoro stále chodí.

Slonice v čele a další dospělí tvoří hradbu kolem slůňat, která se motají uprostřed stáda. Když se některý z malých na pochodu unaví a ve stoje usne, zastaví se celé stádo a všichni čekají, až se slůně zase probere.

Občas se stane, že se slůně zakouká, nebo se při hrátkách dostane mimo pochodující útvar. To pak dostane od některého z rodičů (strýců nebo tet) chobotem pohlavek, který je vrátí do bezpečí stáda. Sloni jsou čistotní a každodenní koupel je pro ně tak nezbytná, že někdy putují k vodě i pár desítek kilometrů denně. V louži, v jezeře či v řece matky nejprve polévají svá mláďata a učí je hygieně a teprve potom ze sebe spláchnou prach samy.

FOTO: ČTK

Když v podvečer projíždíte východní části rezervace Tsavo, můžete poměrně snadno narazit na lví smečku. Dospělí se povalují, mláďata se učí hrou: plížení, skokům a tak dokola. Zahálkou a spánkem tráví lvi až dvacet hodin denně. Jen tam, kde je opravdu nedostatek potravy, musejí k jejímu opatření vynaložit víc času.

Lev se nemá koho bát, a tak se ani příliš neskrývá. Leda tak před sluncem. Loví v noci, nebo časně ráno. Hlavní úlohu hrají samice, které jsou lehčí a obratnější, ale pomáhá celá smečka. Lví samci s mohutnou hřívou jsou zase strážci teritoria a od nesnědeného úlovku odhánějí hyeny, supy a další případné zájemce.

Nosorožec indický

FOTO: Archiv Právo

Podobně jako třeba slon, nemá nosorožec přirozeného nepřítele. Ještě vzácnější než sloní kly, je ale roh, který tomuto tvorovi vyrostl na „nose“. Ten způsobil, že se nosorožci dostali na pokraj svého vyhubení. Dnes žijí v izolovaných oblastech, a pokud je váš průvodce na safari svědomitý, dobrovolně vás do oněch míst asi nepoveze.

Nosorožci žijí s mámou, která je vodí po kraji, dokud neusoudí, že jsou samostatní a nezaloží si vlastní rodinu. Máma má mezitím další mládě a tak to jde dokola. V africkém buši se potloukají samci samotáři. Příroda je neobdařila bystrozrakem, a tak je podráždí jakýkoliv nezvyklý pohyb. Jsou útoční a je lepší se k nim nepřibližovat. Pokud se v útočném rozběhu trefí do vašeho auta, nemusí to dopadnout úplně dobře.

Levhart

FOTO: Profimedia

Patrně nejobtížněji spatřitelným příslušníkem velké pětky je levhart. Nepotrpí si na rodinný a společenský život, je samotář, který většinu času tráví ukrytý v korunách stromů nebo v hustém křoví.

Z úkrytu vyráží jen při opatřování potravy. Je poměrně drobný, má většinou kolem padesáti kilo, takže si troufá na menší antilopy a na mláďata. Když je nouze nejvyšší, chytá i myši a další drobné hlodavce. Levhart je sice rychlý běžec, ale není tak vytrvalý jako lev nebo gepard. Když se mu nepodaří překvapit oběť skokem ze stromu nebo rychlým výpadem, většinou to vzdá.

Buvol je označován za nejnebezpečnější z velkých afrických zvířat.

FOTO: Profimedia

Buvol je označován za nejnebezpečnější z velkých afrických zvířat. Žije ve stádech, čítajících desítky nebo i stovky kusů. Ta putují savanou za pastvou a v případě nebezpečí utvoří neprostupnou hradbu chránící mláďata, ale i staré a nemocné kusy.

Pokud lev či jiný dravec napadne příslušníka stáda, ostatní neprchají jako gazely, nebo zebry, ale jdou mu na pomoc.